Tuto otázku od rodičů předškolních dětí slýchávám často. S obavami pak očekávají můj verdikt nad svým potomkem, ale přímá odpověď na jejich přímou otázku nepřijde. Nemůže totiž přijít, protože před nástupem do školy nelze dítěti dyslexii diagnostikovat. Nemůžeme přece říci, že poruchu čtení má nebo bude mít někdo, kdo se ještě nezačal učit číst.
Existují však skutečnosti a projevy dítěte, které lze považovat za rizika vzniku dyslexie. Ta se dají rozpoznat, a dokonce by se i měla odhalit již v předškolním věku, jelikož nám poskytují tolik potřebný čas ke stimulaci oslabených oblastí budoucího žáčka, a tak šanci vzniku dyslexie zcela předejít, nebo alespoň zmírnit její závažnost.
Kdy by měli rodiče vyhledat odbornou pomoc?
Vyskytuje-li se porucha učení u přímých příbuzných, je až 50% pravděpodobnost vzniku poruchy, riziko je zde tedy značné. Naší pozornosti by nemělo uniknout ani pomalé psychomotorické tempo dítěte, nedostatečné soustředění, potíže v hrubé i jemné motorice (dítě je neobratné a méně šikovné), oslabená paměť, problémy v orientaci v prostoru a v čase.
Nebezpečí představuje i nedostatečně rozvinutý fonematický sluch, který dítěti neumožňuje rozlišovat jednotlivé hlásky slova. Dítě nedokáže určit první a poslední hlásku slova, poznat „začarované“ slovo (K-O-L-O je kolo) a sám krátké slovo začarovat (míč jako M-Í-Č), nezvládá hrát hry, při kterých se manipuluje s hláskami slova (ve slově DRAK uber první hlásku – RAK, ve slově LEV vyměň poslední hlásku za hlásku S – LES). Všímáme si také nesnází při skládání puzzle, při doplňování chybějící části obrázku, při rozlišování shodných a neshodných tvarů.
Za riziko vzniku poruch učení považujeme u pětiletého dítěte nezájem o písmenka, neschopnost tvořit rýmy a potíže při opakování nesmyslných slov.
Dyslexie a dysortografie jsou poruchou psané formy řeči, proto při hodnocení rizik vzniku poruch učení získáme mnoho důležitých informací posouzením vývoje řeči dítěte. Nebezpečí představuje opožděný vývoj řeči, nedostatečná slovní zásoba, oslabená vyjadřovací pohotovost (nedostatečně rychlé vybavování slov) a potíže v gramatické stránce jazyka (špatně tvořené věty, nesprávné koncovky slov).
Ve výslovnosti si všímáme zejména artikulační neobratnosti a specifických asimilací. Při artikulační neobratnosti dítě komolí složitější slova (KOMBINÉZA vyslovuje např. KOMBIZÉNA; TELEVIZE např. TEZEVILE apod.) nebo je nedokáže vyslovit vůbec. Specifické asimilace se týkají sykavek a měkčení, přestože dítě umí všechny sykavky správně vyslovovat, objeví-li se ve slově kombinace c-č, s-š nebo z-ž, vyslovuje dítě obě sykavky stejně (např. SEŠIT jako ŠEŠIT, nebo SESIT; CVIČENÍ jako ČVIČENÍ, nebo CVICENÍ; ZÁŽITEK jako ŽÁŽITEK, nebo ZÁZITEK apod.). Stejně vypadají potíže u slov obsahujících zároveň tvrdou i měkkou slabiku s t, d, n. Předškoláček zvládá slova jako KONÍK, DÍRA, TÍLKO, ale NYNÍ vyslovuje NYNÝ, nebo NINÍ; KOŤATA jako KOŤAŤA, nebo KOTATA; HODINY jako HODYNY, nebo HODINI atd.
Oslabení v některé z uvedených oblastí nemusí školní úspěšnost dítěte ovlivnit. Pokud však rodiče zaznamenají více rizikových faktorů, je vhodné vyhledat odborníka. Ten má k dispozici testy, které přímo posuzují riziko vzniku poruch učení. Dobrý výsledek v těchto testech většinou velmi spolehlivě vylučuje nebezpečí vzniku dyslexie, slabší výsledky testu nám ukáží nedostatečně rozvinuté oblasti a my můžeme využít čas k jejich stimulaci. Vhodným rozvojem dítěte se dá vzniku poruch učení předejít, nebo alespoň zmírnit jejich závažnost. Prevence je vždy účinnější než pozdější reedukace, stojí méně práce (i peněz) a ušetří dítě i jeho rodiče problémů spojených se školním neúspěchem.
Autor: speciální pedagog Mgr. Markéta Plachá
