Nejen hrady a zámky lákají k návštěvě. Pokud máte rádi moderní meziválečnou architekturu, pojďte se společně s námi podívat, jak vypadá vila Stiassni. Ostatně, ač se to z venku nezdá, i tady si nakonec můžete připadat jako na zámku.
Brněnskou vilu, která je už několik desítek let zařazená na seznamu našich nemovitých kulturních památek, si nechala koncem 20. let 20. století postavit rodina textilního továrníka Stiassni. Kromě Alfreda jde o jeho ženu Hermine a dceru Susanne. A právě paní Hermine vtiskla domu zajímavý „rukopis“.
Purismus na „zámku“
Vilu projektoval Ernst Wiesner, který se považuje za jednu z nejvýznamnějších osobností brněnské moderní architektury (jeho puristická díla připravovala půdu pro funkcionalismus). Právě strohost purismu nakonec dovedla paní Hermine k tomu, aby realizaci interiéru svěřila jinému architektovi. Díky tomu vila překvapí každého návštěvníka – z exteriéru moderní stavba, interiéry jako na zámku. K vidění tu pak jsou například mramorové krby, štuková výzdoba a historický mobiliář.
Uspořádání vily
Objekt je nadstandardně prostorný, pro tříčlennou rodinu až příliš. Ale pro ni byl typický bohatý společenský život, a tak není divu, že si takové sídlo pořídila. Vila se skládá ze dvou na sebe kolmých kvádrů, které připomínají písmeno L. Menší část domu se vyhradila provoznímu zázemí a pokojům zaměstnanců, větší pak rodině a jejím návštěvám. Přízemí domu bylo tradičně věnované jídelně, společenským salonkům a pokojům pro hosty, horní patro bylo ryze soukromé. Každý ze členů rodiny měl k dispozici tři místnosti – svou ložnici, šatnu (ta největší nepatřila, jak by se dalo očekávat, paní domu, nýbrž jejímu manželovi) a koupelnu.
Detaily, které rozhodovaly
Vila Stiassni nedávno prošla významnou rekonstrukcí. Pro ni bylo podstatné, že ač se nedochovalo mnoho původního vybavení, dochovaly se fotografie a akvarely paní Hermine, která si jimi poměrně detailně dokumentovala interiér. Díky nim se například renovovaly úpravy stěn či dostupný nábytek nebo se pořizovaly repliky. Což platí mimo jiné i pro některé koupelny.
Interiéry koupelen totiž v 80. letech prošly rekonstrukcí, původní umyvadla se nahradila novými, keramické obklady mramorovými. „Po sejmutí nových obkladů byly na svém místě pouze úlomky střepu v původní pokládkové vrstvě. Vnitřní keramické obklady ostění mezi okny koupelen zůstaly zachované. Při rozhodování o barevném odstínu nových replik se vycházelo právě z těchto detailů,“ říká restaurátor keramiky Petr Miklíček.
Připravila: Věra Hájková
