Česká autorka společenských románů Danka Šárková většinu svých knih píše o vztazích. Sama si život zpestřuje čínskou medicínou a v kurzech automatického psaní otevírá lidem mysl.
Vaše prvotina je o domácím násilí. Co čas přimělo napsat na toto téma knihu?
Psala jsem jí už hodně dávno. Na vydání čekala několik let. Tehdy jsem měla kolem sebe kamarádky s malými dětmi, které nevěděly jak řešit manželství s násilníkem. Zákon o domácím násilí neexistoval a zejména podnikatelé, kteří se v devadesátých letech vyšvihli se svými firmami na vrchol a vydělávali mnohonásobně více než v době totality, neuměli v pracovních a rodinných vztazích fungovat. Čtyřicet let totality způsobilo, že patriarchát a násilí jim v situaci, když zajišťují velice dobře svou rodinu, přišlo jako samozřejmost. Kamarádila jsem s psycholožkou a studovala u ní kurz psychologie, zároveň jsem se věnovala hlubinné psychologii a věděla jsem, že musí být cesta ven z takových vztahů. Snad je kniha Nezlomená osudem trošku návodem. Bohužel se za zavřenými dveřmi děje násilí stále.
Co jste chtěla svou knihou vzkázat?
Že strach je nejhorší emoce. Snažila jsem se příběhem poukázat na to, že vždy je jeden agresor a druhý oběť. Samozřejmě velmi záleží na tom, jaká daná osoba prožije dětství, co jí připadá „běžné“. Bohužel žena, která prožije dětství, kdy je otec alkoholik, nosí domu běžné peníze a bije maminku, tak má úplně jiný start do manželství než žena z fungující láskyplné rodiny. Taková „oběť“ se pak provdá za úspěšného podnikatele a žije ve zlaté kleci a má pocit, že je v ráji a začne omlouvat psychické i fyzické ataky svého partnera. Když ji pak k tomu vlastní matka řekne, že má být šťastná, že nemusí chodit do práce a nadělá, když dostane zlatý řetízek kytku za pár facek, problém je na světě. O takovém osudu mladé ženy a o tom, jak se z toho dokázala dostat, je kniha. Všem chci říci: „Nedržte nefunkční vztahy kvůli dětem. Je to začarovaný kruh!“
Jak jste se ke psaní dostala?
Napsala jsem svůj první článek – příběh o ženě, co se snaží říkat „ne“ do časopisu a přišel mi první honorář v podobě kosmetické taštičky se šminkami. Tehdejší tchán dorazil s časopisem v podpaží a řekl pro mě doslova nakopávající větu: „To si jako hraješ na spisovatelku?“ Tehdy jsem si řekla, že budu publikovat dále v mediích. Manželství nevydrželo, tchána nevídám a dnes píšu pro redakce a brzy vyjde má třináctá kniha.
Vedete kurzy automatického psaní. Co přesně to znamená?
V mých kurzech se snažím, aby „automaticky“, což znamená úplně bez jakéhokoliv svázání a předpisů, klient napsal, jak ten daný okamžik prožívá. Musí popsat, co cítí, vidí, na co si sáhnul, jakou to má chuť. Musí psát „rychle a zběsile a nezastavovat“, nesmí řešit vyjmenovaná slova, velká písmena, uvozovky apod. To vše opraví až po dokončení myšlenky, kterou přeneste na papír. Funguje to! Hezký příběh mi zatím v kurzu napsal každý.
Může se stát spisovatelem každý?
Nemám vystudovanou žurnalistiku, ani Škvoreckého akademii tvůrčího psaní, nejsem učitelka češtiny a zvládla jsem to i s hotelovou školou. Přiznám se k tomu, že jsem navštěvovala roční kurz žurnalistiky, kurzy tvůrčího psaní a kurz scenáristiky. Takže? Může! Pokud cítíte, že tady by mohla vaše tvořivost vylézt napovrch, dejte se do psaní. Musí vás to bavit, musíte umět rozvinout svoji kreativitu a hlavně být důslední. Vždycky se totiž doma najde jiná práce než to, že budete sedět u počítače. Navíc pokud nejste slavná světová spisovatelka, pohybujete se finančně nahoru a dolu.
Jaké knihy dnes píšete a vydáváte?
Píšu o vztazích v rodinách, na pracovišti, mezi lidmi v globálu a všechny mé knihy jsou sondy do života v době od roku 1968 až do současnosti. Většina knih je o tom, aby člověk nedělal to, co nechce, aby se mu vrátilo, že na lásku se někdy čeká dlouho anebo, že odpuštění může uzdravit i ty nejhorší nemoci. Poslední kniha Světlo a tma je o muži, který je nemocný psychickou poruchou. Snažila jsem se v knize naspat, že i takový člověk má nárok na krásný a plnohodnotný život, na lásku a radosti. Naopak kniha Tři plus jedna je oddycháček o čtyřech ženách po vzoru Sex ve městě. Cesta za hranice a Čekala jsem dlouho je o tom, že život je opravdu jen cesta a nikdo neví, kam dojde a kde končí.
Co vaše další aktivity?
Poslední roky bydlím na samotě v Krkonoších a po letech kdy jsem žila v Praze, si užívám naplno přírodu, a zjišťuji, že mít hrábě v ruce, zasazovat semínka do hlíny a odhazovat sníh lopatou, má také něco do sebe. Vy chcete vědět asi spíše něco o mých koníčcích, že? Vždycky jsem jezdila na koni a našla jsem i zde možnost pokračovat v této aktivitě, chodím cvičit, jelikož jinak bych už asi nefungovala a ráda se projdu v pohorkách po horách. Samozřejmě i lyžuju. Jako správná pražská naplavenina, ale stále potřebuji kavárnu, kam zasednu a klábosím s kamarádkami, píšu nebo čtu. K mým největším aktivitám patří cestování. Děti už mám velké, a tak si poslední dobou užívám dlouhé cesty s báglem na zádech do zemí jako je Etiopie, JaR, Thajsko, Kambodža, Malajsie, Tanzánie a čeká mě Indie. Forma tohoto cestování mi někdy přijde jako expedice. Mám přítele, který se asi s batohem na zádech narodil a žádná země pro něj není nebezpečná. Už jsem se kvůli němu naučila zabalit na pět týdnů do cyklistického batohu, ale do určitých zemí mě nedostane.
O Dance Šárkové:
Danka Šárková je česká autorka společenských románů. Ve všech jejích knihách se vždy jedná o vztahy v rodinách, na pracovišti a některé jsou i s kriminální zápletkou. Celkem vydala dvanáct knih. Narodila se v Praze, kde byla 17 let provdána a z manželství má dva syny. Mimo psaní vede kurzy automatického psaní dle vlastní metody. Cílem kurzu je otevření mysli, využití pravé hemisféry a schopnost vidět v obrazech, vnímat všemi smysly a přenést to na papír. Ráda cestuje a se svým partnerem procestovala Afriku a Asii, Zajímá ji čínská medicína a taoismus. Dnes žije a tvoří na samotě v Krkonoších obklopena svými nejbližšími z lidské i zvířecí říše.
Více informací najdete na www.dankasarkova.cz.
Připravila: Katka
Foto: Dana Šárková
