Dnes je pánev běžnou součástí kuchyňského vybavení, zjistili jsme ale, odkud se vzala. Věděli jste, že ji znali už ve starověké Mezopotámii? Člověk by řekl, že jde o vymoženost moderní doby, jenže omyl. Archeologické nálezy potvrdily, že už starověcí kuchaři v Mezopotámii připravovali různá jídla v mělké nádobě na otevřeném ohni. A zjistili, že jídlo má opravdu lepší chuť.
Jak to bylo na začátku
Od Mezopotámie se vývoj pánve samozřejmě posunul. Až od 1. století n. l. se více začalo experimentovat s různými materiály a konstrukčními řešeními. Například praktické madlo, které usnadnilo manipulaci s rozehřátou nádobou.
Pánev v Evropě
V Asii se experimentovalo s materiály pánve dávno před tím, než se tato nádoba dostala vůbec do Evropy. Nicméně litinovou pánev poznali Evropané teprve na přelomu 10. a 11. století. A tento druh materiálu přečkal mnohá staletí. Teprve na přelomu 20. století se začaly vyrábět pánve hliníkové. A to z toho důvodu, že výroba hliníku byla do té doby velmi složitá.
První moderní materiály
Teprve v první polovině 20. století byla vyrobena ve Švédsku pánev z nerezové oceli. A nyní se dostáváme k moderním pánvím a hlavně materiálům. V dnešní době milujeme nepřilnavé povrchy, díky kterým můžeme na pánvi péct a smažit téměř bez tuku. První pánev s nepřilnavým povrchem se objevila v roce 1954 ve Francii. Nechal si ji patentovat Marc Gregoire.
Nová generace
Nejnovějším oblíbeným materiálem je titan. Jde o pánve nové generace, které jsou obohaceny o nepřilnavé povrchy. Jsou odolnější proti oděru a opotřebení, lze je mýt v myčce a můžete na ně použít kovové náčiní.
Připravila: Katka Soušková
