Předvánoční čas byl ve znamení shonu, kdežto svátky se u většiny z nás nesly ve znamení klidu. Ale už zase musíme do práce a najet na navyklý životní režim. Co vám pomůže?
Každý máme nějaký recept, který nám pomáhá zrychlit tempo. Stačí ho jen oprášit.
Ráno káva, večer červené
Alžběta (36 let) si ani v sebevětším spěchu neodpustí ranní šálek kávy. „Nejsem ukázková konzumentka kávy, piju ji hlavně ráno a pak po obědě. Vždycky mě spolehlivě ,probudí´. Ráno mě nastartuje, a po obědě pomůže, abych neusnula za pracovním stolem,“ usmívá se. Navíc přípravu kávy vnímá jako rituál, který jí dokáže zpříjemnit den. „A večer si s manželem dáváme sklenku červeného. Jen jednu, ale i ta člověka příjemně uklidní. Jako kdybychom s ní uzavřeli den,“ říká.
Čtyři kilometry
Eliška si nedokáže představit den bez svých hůlek. Aby nedošlo k mýlce – nedávno dostala hole na nordic walking. „Nikdy jsem moc nesportovala; vždycky mě něco chytlo, a za pár týdnů pustilo, jak se říká. Hůlky mi však nadělila děvčata v práci (v říjnu jsem měla padesátiny). Nejdřív jsem si říkala, že musím více chodit, když už jsem je dostala, ale dneska se na procházku s nimi vysloveně těším,“ vypráví. A protože jako mnoho z nás i Eliška bojuje s časem, naučila se vstávat o hodinu dříve. „Nebudu lhát, často se mi nechce a zkraje jsem se musela hodně přemlouvat. Na svátky jsem ,povolila´, ale už před Silvestrem jsem znovu najela na obvyklé tempo. Což znamená – třikrát v týdnu a každou sobotu a neděli. Mým cílem je chodit každý den. Někde jsem totiž vyčetla, že stačí i čtyři kilometry denně, a toho se držím. Navíc si venku pěkně pročistím hlavu,“ uvádí.
Práce i večer
Markéta (33 let) má malé děti a pracuje jako úřednice na půl úvazku. Denně prosedí u počítače poctivé čtyři hodiny. „Abych se ráno v práci zbytečně nestresovala, co mě čeká, naučila jsem se zapínat počítač ještě večer, tak na půl hodinky. Pročtu e-maily, srovnám si v hlavě, co je nezbytné příští den řešit. Ta půlhodinka ,navíc´ mi stojí za ranní klid,“ říká čtenářka. Manžel se jí sice směje, prý si má pouštět něco na odreagování, ale to Markétě vůbec nevadí.
Úklid jako vzpruha
Dokážete si představit, že by vás „nastartovalo“ uklízení? Ivanka (45 let) si to dříve také nemyslela, a dneska je pro ni úklid oním pověstným nakopnutím. „Uklízení jsem odkládala, až nebylo zbytí a musela jsem něco občas udělat i ráno. A najednou to šlo, a rychleji. Ráno mám ještě hodně energie a stihnu toho daleko víc, než když přijdu unavená z práce,“ vysvětluje, jak dospěla k neobvyklému rituálu. „Každý to máme jinak. Někdo si jde zacvičit, jiný posedí u kávy, a já ráno uklízím. Dokonce jsem zapojila i manžela a také dospívající děti. Pravda, oni uklízí chvíli, zatímco já minimálně půl hodiny, ale i to je znát,“ uvádí. Nejen Ivanku pak těší, že se navečer vracejí do uklizeného domova.
Připravila: Marcela
Foto: iStock
