Slunce nám zlepšuje náladu, nabíjí nás energií a většina z nás se na něj po zimě moc těší. Léto je spojeno s koupáním a letními sporty. Trávíme venku mnohem více času, a i když se přímo neopalujeme u vody, musíme myslet na správnou ochranu před slunečními paprsky.
Intenzita a složení slunečního záření značně kolísá. Závisí na ročním období a denní době, na znečištění atmosféry, na zeměpisné šířce, na nadmořské výšce atd. Nezapomeňme, že intenzita UV záření se naopak zesiluje odrazem od sněhu, ledovců, bílého písku, vodních ploch, a to až o 85 %. Například v nadmořské výšce 1500 m je intenzita záření asi o 20 % větší než na hladině moře. Oblaka pohlcují záření jen omezeně, v letních dnech proniká až 90 % intenzity slunečního záření. UV záření proniká i do hloubky vodní plochy. Asi půl metru pod hladinou je stále intenzita asi 40 % intenzity na hladině.
S těmito faktory je nutno počítat zejména u osob s tzv. nízkým fototypem, jejichž kůže je nápadně světlá, vlasy rezavé a oči modré. Jsou to osoby, které se při expozici slunečnímu záření vždy spálí a jejichž kůže nikdy nebo jen málokdy slabě zhnědne. U těchto osob by expozice slunečnímu záření bez použití ochranných prostředků neměla přesahovat 5 – 10 min a nejlépe by se, podobně jako kojenci a malé děti, měli přímé expozici vyhnout vůbec.
Jako první se po nadměrné expozici objevuje solární zánět kůže se známým zarudnutím a otokem kůže. Je způsobován UVB složkou slunečního záření. Také při rozvoji různých typů rakoviny kůže se uplatňuje především UVB záření, i když podíl UVA není zanedbatelný. UVA záření má delší vlnovou délku, a proto proniká hlouběji do kůže. Negativně se podílí na předčasném stárnutí kůže s tvorbou vrásek a vzniku deformací hlubších vrstev kůže. Obě složky ultrafialového záření potlačují při zvýšené expozici reakce imunitního systému. Snížená imunita zvyšuje nejen riziko nádorů, ale i řady oportunních infekcí, např. virových. Přirozenou ochrannou reakcí kůže na sluneční záření je ztluštění kůže, a to zejména její rohové vrstvy, a rozvoj pigmentace kůže.
Co všechno by měla zahrnovat ochrana při slunění?
Měla by zahrnovat včasnou a opakovanou aplikaci prostředků na kůži v dostatečném množství a s přiměřenou výší ochrany proti UVA i UVB složce slunečního záření. Aby bylo dosaženo ochrany vyznačené ochranným slunečním faktorem, je třeba aplikovat 2 mg/cm², což může představovat na pokrytí celého těla cca 6 čajových lžiček nebo až třetinu menší lahvičky (tj. asi 36g). Aplikaci ochranného prostředku je třeba provést 20 – 30 min před zahájením slunění a důsledně opakovat s přihlédnutím k frekvenci koupání nebo intenzity pocení. Jako nejdelší interval opakované aplikace je možno akceptovat cca 2 hodiny.
Je třeba myslet i na ochranu zraku použitím protislunečních brýlí, zajistit dostatečný přívod tekutin a zajistit i vhodnou pokrývku hlavy. Významnou úlohu mají i prostředky určené k péči o kůži po slunění, jejichž úkolem je hydratace, regenerace a zklidnění podrážděné osluněné kůže.
Nezapomínejme, že dětská kůže je citlivější a prostupnější pro UV záření, než je kůže dospělých osob, a nemá ještě vyvinuty všechny přirozené ochranné mechanismy v dostatečné výši. Ochranný film je třeba obnovovat častěji než u dospělých a nejlépe je nevystavovat děti přímému slunění vůbec. Děti na slunci musejí mít vždy pokrývku hlavy i sluneční brýle. I jejich zrak je proti záření méně odolný než zrak dospělých.
Co to je sluneční ochranný faktor SPF a co udává?
Hodnota SPF zjednodušeně vyjadřuje násobky doby pro relativně bezpečný pobyt na slunci, aniž dojde k navození solárního zánětu kůže se zrudnutím kůže. Tato doba se pro neošetřenou kůži pohybuje pro osoby s fototypy kůže II – III, které jsou v naší zeměpisné šířce obvyklé, v rozmezí 5 – 10 minut, u velmi tmavého fototypu kůže IV max. 30 minut. Prostředek označený např. SPF 10 by měl zajistit prodloužení doby bezpečného pobytu na slunci, aniž dojde k navození solárního zánětu kůže, zhruba desetkrát. Jako nejnižší přípustná ochrana u prostředku, který bude deklarovat ochranu proti slunečnímu záření, je stanovena hodnota SPF 6. Pro měření výše ochrany u daného ochranného prostředku existují celosvětově uznávané metody, které jsou základem pro zpracování norem EN a ISO.
Pozor by si měli dát nemocní lidé, kteří jsou léčeni některými fotosensibilizujícími látkami, které zvyšují citlivost na UV záření. Jde např. o některá antibiotika, např. tetracyklin, psychofarmaka jako chlorpromazin, sulfonamidy, některá antirevmatika a další. U nich dramaticky stoupá riziko všech negativních účinků slunečního záření.
Připravila: Věra Hájková
