Čas vánoční se nese v duchu zastavení, setkávání, radosti a také splněných přání. Možná právě vy si přejete uvítat doma někoho, koho jste léta neviděli. Ale dost možná, že někdo jiný si zase přeje zůstat na svátky sám.
Životní zákruty jsou nevyzpytatelné, jak ostatně odkládají příběhy našich čtenářek.
Vyřeší se stará křivda?
Lenka (53 let) už má všechny dárky dávno zabalené. Stejně jako vloni.
„Snažím se vyhnout shonu, tak je nakupuji od léta. A že jich je dost! Však mám také dva syny, pět vnoučat, ještě k nám chodí moji rodiče. Pro mě je to honička, ale krásná,“ říká.
Vloni v září jí v jednom antiku padla do oka stará broušená váza. „Podobnou jsem v dětství vídala u své tety, starší setry mé maminky, která zemřela před mnoha lety. Maminka si chtěla vázu nechat na památku, ale synovec jí to nedovolil. Mamka se zatvrdila a od té doby se naše rodiny přestaly stýkat. Ale mně to nedalo a vázu jsem koupila,“ uvádí Lenka.
Jaké bylo její překvapení, když jí nedávno zazvonil telefon a na druhé straně aparátu se ozval „nežádoucí“ synovec. Nejdřív nevěděla, co vůbec říct. „To víte, mamince se bál volat. Snad nedělám chybu, když jsem ho pozvala na Štědrý večer. Kdyby nic jiného, dárek pro maminku už shánět nemusí,“ usmívá se.
U stolu bude sama
Janě lidově řečeno táhne na padesátku (48 let), děti nemá.
„Celá naše rodina pochází z jižních Čech, jen já jsem od studií v Praze. Posledních pět let, co jsem bez partnera, jezdím na Vánoce k mamce. Letos však budu poprvé sama,“ vysvětluje.
To máte tak. Janina maminka je poněkud hádává osoba. V celém příbuzenstvu snad nenajdete člověka, kterého by alespoň jednou pekelně neurazila. „Kdykoliv přijedu, poslouchám, co kdo udělal špatně, jak zle se zachoval, s čím jí nepomohl… Výčet všech negativ zakončí lamentací, že si žiju v té velké Praze a ji tam nechávám samotnou. Jasně, je v domku sama, protože s ní nikdo dlouho nevydrží. Nedávno mi to ujelo z pusy, a mamka na to – na Vánoce tě nechci ani vidět. Tak mě neuvidí. Asi bych to neměla říkat, ale přijde mi velice úlevné, že budu trávit svátky sama,“ vypráví beze stop smutku.
S babičkou u babičky
Ditě bylo letos 35 let a trochu bilancovala. V rodině jich je osmadvacet, přitom se pravidelně vídá jen s babičkou a výjimečně s bratrem.
„A to se o mně říká, že dokážu stmelovat lidi,“ je jí do pláče. Pak se ale usměje. V létě poznala o deset let mladšího přítele, jmenuje se Jirka. Bláznivé? Zatím to ani jednomu nevadí. „Poprvé mě překvapil, když začal pomáhat. S mou babičkou, která má stařeckou demenci, a o níž se kromě mě a profesionálních pomocnic nikdo nestará. Druhé velké překvapení následovalo, když mi oznámil, že je zbytečné platit dva nájmy a měli bychom si najít společné bydlení. A začal studovat nabídku hypotečních bank,“ upřesňuje.
A třetí překvápko? Přítel má trávit Štědrý den s rodiči u své babičky, s níž má bezvadné vztahy. „Počítala jsem s tím, že já budu zase se svou babičkou. Nejprve se ozvali Jirkovi rodiče, že jsem srdečně zvaná taky, a o den později volala Jirkova babička, aby pozvání oficiálně ,potvrdila´. Přitom nezapomněla zdůraznit, že se týká také mé babičky. Není to síla?“ teď už se Dita směje.
Text: Marcela
Foto: Stockunlimited
