Slova o jediném vztahu a lásce až za hrob by nikdo z nás neměl předčasně vyslovovat. Žádná žena přece neví, co jí v životě potká a která situace může nevěře doslova nahrát.
Nejen muži, i ženy mají sklony k nevěře, jen motivy se liší. Nabízíme vám příběhy čtyř čtenářek, které už „to“ zažily.
Chvilkové vzplanutí
Hedvika je účetní, pracuje z domova. Příležitostí k náhodnému seznámené tedy moc nemá a prý po tom ani netouží. Jenže člověk míní, a život mění.
V ten den se s manželem ráno pohádala. Nebylo to poprvé a nešlo o nic zásadního, ale pachuť zkaženého dne přetrvávala. „Do toho se mi zbláznil počítač. Najednou mi stála práce, a jelikož těmto věcem nerozumím, urputně jsem sháněla ajťáka. A sehnala, přišel moc milý pán, dobře o generaci starší. Připomínal mi mého tatínka, který už nežije.“
Oprava proběhla rychle a rozradostněná Hedvika nabídla pánovi kávu, potom něco ostřejšího, ani na sebe nezapomněla. „Do toho volal manžel a opět jsme se nepohodli. Pak už stačilo málo a skončili jsme, no, přesně tam, kde myslíte. Nemám ze sebe radost, ale stalo se,“ uzavírá svou rychlou milostnou anabázi.
Na oplátku
Anežčin „úlet“ měl naopak jasný motiv. Je to banální příběh. „Než dám věci do pračky, proberu všechny kapsy, abych nevyprala něco navíc. A v jedné, u manželovy košile, jsem našla účet za hotel. V tu dobu měl být na služební cestě, tak k čemu hotel? ptala jsem se. On na to, že zajišťoval ubytování pro kolegy z jiného města. Kamarádka radila, nech to plavat, jenže mě to nedalo. Chtěla jsem mít jistotu, že v hotelu nespal manžel,“ uvádí.
Bohužel spal. Když na něj Anežka vyjela, co tam dělal, bez vytáček se přiznal. „Ani se nenamáhal s výmluvou, na rovinu mi řekl, s kým tam strávil noc. Jemu se možná ulevilo, a já byla vytočená. Zklamaná, nešťastná, vzteklá. Nedalo mi moc práce ,oplatit mu stejnou mincí´. Vůbec to nepomohlo, cítím se ještě hůř,“ říká.
Manžela sex nebaví
Ivana a Radek jsou ukázkový pár. Vychovali dvě děti, postavili dům, mají společnou firmu. Jediné, v čem jim to už léta neklape, je sex. „Manžel nikdy nebyl moc náruživý, ale od té doby, co se léčil s prostatou (a musím říci, že to dopadlo po zdravotní stránce dobře), jsme se v milování dostali téměř na bod mrazu. Sám mi nakonec navrhl, ať si na postelové hrátky někoho najdu. Tak jsem si našla,“ vzpomíná Ivana.
Když šla Ivana jednou týdně na aerobik, Radek věděl, o jaké „cvičení“ půjde. Prvních pár měsíců neřekl ani slovo, jenže časem mu to začalo vadit. Logicky. „Nevěru mi nevyčítá, ostatně byl to jeho nápad, ale jak to jen jde, otře se o mě jedovatou slinou. Před příbuznými, před známými, před kamarády. Raději jsem postelovou známost ukončila. Ale nepomohlo to, naopak manžel je čím dál tím víc sarkastičtější. A co teď, když jsme spolu nejen doma, ale také ve firmě?“, ptá se Ivana.
Aspoň jednou s jiným
Elišku její okolí vnímá jako domácí puťku. Nic ve zlém, ale ta by se snad pro rodinu rozkrájela, říká se. „Což je pravda, rodina je pro mě opravdu number one. Jenže. Jak bych to jen řekla.“, leze to z ní jako z chlupaté deky. Tak to povíme za ní. Manžela poznala ve svých šestnácti, jemu bylo osmnáct. Nikam nespěchali, brali se, když Eliška ukončila studium na vysoké škole. Přišlo první dítě, první práce, druhé dítě, jiná práce. V partnerském vztahu je všechno pořád bezvadné, jen tak nějak stejné. „Vloni mi bylo padesát. Ráno po oslavě jsem se neprobudila s kocovinou, ale s myšlenkou, že nevím, jak chutná sex s někým jiným,“ svěřuje se. Pozdní zvědavost, chcete-li, v ní rostla a sílila. Až se na firemním večírku spustila s o deset mladším kolegou. „U něj doma jsme se sešli ještě párkrát, vyzkoušela jsem si jinou chuť milování, a zvědavost mi docela rychle přešla. Můj manžel je nejlepší!“
Připravila: Věra Hájková
