Dnes budu konečně psát o Zigim. Řeknu vám to celé od začátku: jak jsem si ho vybrečela, jak jsme si pro něho jeli a všechny mé pocity okolo.
Začalo to tím, že jsem už asi od první třídy chtěla pejska. Háček byl jenom v tom, že mi ho rodiče nikdy nekoupili. Pořád jsem slyšela, že rodiče nesnášejí, když je v bytě cítit pes a jsou všude chlupy. Mamka mi alespoň koupila krásnou knihu o psech. Ráda jsem si v ní četla. Vždycky jsem si vyhlídla nějakou rasu (samozřejmě jsem chtěla každý měsíc jinou) a o tu jsem pak prosila, dokud jsem nepochopila, že to zase nemá cenu. Jenže jednou to bylo jinak.
Jednoho dne jsem totiž našla Italského chrtíka. Pořád jsem vyprávěla, že nesmrdí, že nepouští tolik chlupů, a že mu nevadí byt. Když jsem ho objevila, běžela jsem s knihou za mamkou a ukazovala jí ho. Hm, ten je dost hroznej. Odvětila mi. Mé přání asi bylo hodně intenzivní, že se nakonec ledy pohnuly. Asi po týdnu byla moje mamka na masáži a paní masérka jí říkala, že příští týden hlídá pejska, tak aby se nelekla. Na to se mamka samozřejmě zhrozila a zeptala se, jakého pejska to hlídá? Masérka odpověděla: „Nebojte se, jenom malého pejska, Italského chrtíka!“
Mamka mě potom vzala k masérce s sebou. Já jsem se samozřejmě do malého chrtíka ještě více zamilovala. Na mamku také udělal dojem. Teď už tedy zbývalo jen přemluvit tátu. Domluvily jsme další návštěvu a vzaly jsme ho s mamkou podívat se na Bruna. A povedlo se. Bruno byl šedomodrý a byl úžasný.
Asi po týdnu, co jsme přemluvily tátu, jsme tedy vyrazili do chovné stanice manželů Podaných v Šestajovicích, kde na nás čekalo poslední štěňátko! Jmenovalo se Zigi. Přesněji Zigil Gil Endor, ale říkáme mu Zigi. A jeho rodiče jsou opravdoví šampióni. Jeho táta Dájin je dokonce na druhém místě psa roku 2016.
Zigi je celý černý a my s mamkou jsme se do něj hned zamilovaly. Táta pořád zdůrazňoval, že jemu se líbil modrošedý Bruno. Kolem Vánoc jsme se byli všichni podívat na další štěňátka a taťka pronesl, že přeci jen jsou ti černí pejsci nejhezčí. Dobře jsme s mamkou vybraly.
A nedávno jsme se byli podívat na Zigiho nevlastní sourozence. Jeden z nich, Bergil, je ještě volný!
Že je taky krásnej.
