Dnešní doba přeje rychlým zprávám, ostatně kdo by měl čas na jejich ověřování. Proč často věříme i těm, které nejsou zcela přesné nebo dokonce zavádějící.
Většina z nás má tendenci vnímat tu či onu zprávu jako pravdivou už jen proto, že nás nestojí žádné další úsilí. A co je pro nás při posuzování informací ještě důležité?
Na první „dobrou“
Profesor David Rapp z americké Northwestern University ve svém článku publikovaném ve vědeckém periodiku Current Directions in Psychological Science vysvětluje, že naše tendence uvěřit zavádějícím či přímo lživým informacím souvisí způsobem, kterým se formují vzpomínky. Jak asi víte z vlastní zkušenosti, první dojem se mění jen velmi těžko a stejný princip platí, i pokud jde o informace.
Změna je těžká
Nezapomínejte: to, že někdo něco vyslovil nebo napsal, ještě neznamená, že musí jít o stoprocentní pravdu. Z jakého důvodu pak ale mnoho lidí trvá na první verzi, i když si posléze dozvědí opravenou informaci, která se s původní více či méně rozchází? Vysvětlení je prosté. Do své mysli jsme si nejprve „uložili“ první zprávu, a na tu si také nejdříve vzpomeneme, jakmile dojde na dané téma řeč.
Pozor na stejně naladěné
Zkuste se nyní zamyslet nad tím, s kým se častěji stýkáte či bavíte, ať už reálně nebo virtuálně. Určitě dojdete k závěru, že jde o osoby, které na svět nahlížejí podobně jako vy. Je to logické. Více inklinujeme k těm, kteří smýšlejí obdobně. Většinou nevědomky vyhledáváme a šíříme dál především takové informace, které utvrzují náš stávající názor.
Jak hodnotit informace
Podle profesora Rappa bychom při vyhodnocování zpráv měli postupovat následujícím způsobem:
V okamžiku, kdy se zprávu dozvíte, se nad ní zamyslete. Tím snižujete pravděpodobnost, že si váš mozek uloží lež nebo polopravdu. Vyhnete se tak vytvoření potenciálně problematických vzpomínek.
Obecně platí, že máme tendenci šířit nepřesné informace spíše z důvěryhodných zdrojů. Což je určitě lepší, než kdyby šlo o pochybný zdroj. Ale i důvěryhodné zdroje se občas „utnou“, proto byste měli zprávu posuzovat z více hledisek.
Když se pravda smíchá s nepřesnými prohlášeními, lidé přestávají být ostražití a přijímají danou informaci celou. Jedno krátké sdělení pak může obsahovat obojí – pravdu i lež. Je to sice trochu pracné, ale výsledek se dostaví, když oddělíte skutečná fakta od „omáčky“.
Jinak řečeno: nad každou informací je třeba nejprve se zamyslet, vyhodnotit ji a až poté jí uvěřit. Anebo také ne.
Připravila: Věra Hájková
