Herec Andrej Hryc, lékař Jan Vojáček a erotická umělkyně Barbora Maštrlová se představí v Show Jana Krause.
Andrej Hryc
Slovenský herec, kterého dobře znají i diváci v Česku, producent a také honorární konzul Seychelské republiky na Slovensku. Byl poradcem ministra kultury Slovenské republiky, patnáct let řídil slovenské Rádio Twist: „Z malého lokálního rádia jsme udělali celoplošku, které se bála celá vláda. Rádio vzniklo v roce 1993. Chtěli jsme konkurovat Slovenskému rozhlasu, a to se nám povedlo. Do té doby na Slovensku existovala velká cenzura. A pak se děly docela šílené věci: sledovala mě tajná služba, odposlouchávali mi telefon, musel jsem u sebe stále nosit zbraň,“ vzpomíná. Jako herec účinkoval v asi 40 hraných filmech, ve více než 200 TV inscenacích a v 80 divadelních představeních. „Já nikdy nedělám nic, co by mě nebavilo,“ říká. Momentálně hraje v novém filmu Čiara, který bude mít premiéru na karlovarském festivalu. Krimi-thriller se odehrává na slovensko-ukrajinském pohraničí roku 2007, tedy v roce, kdy Slovensko vstupuje do Schengenu. Děj filmu se točí kolem tématu organizovaného zločinu a vychází ze skutečných událostí. Producentkou je dcera Andreje Hryce, Wanda Adamík Hrycová.
MUDr. Jan Vojáček
Lékař, který tvrdí, že „hlava a strava jsou hlavní příčiny všech našich nemocí“. Třetí z generace lékařů-Vojáčků, ale zároveň první, který se věnuje funkční medicíně, v rámci níž chce být průvodcem lidí v nemoci. Studium medicíny prokládal nejprve poloprofesionální a po promoci na pár let profesionální dráhou fotbalisty. V sezóně 2006/7 odchytal jako brankář osmnáct ligových utkání za prvoligovou Olomouc, později hrál ve slovenské Trnavě a v Jihlavě. Po předčasném ukončení fotbalové kariéry se zaměřil na medicínu, nyní působí na pražské soukromé klinice. Z klasické nemocnice odešel prý proto, že nechtěl fungovat pod diktátem farmakologického přístupu k léčbě onemocnění. „Přitahuje mě hledání skutečných příčin nemocí. Chtěl jsem vědět, proč jsou lidé nemocní, jak se změnila celková rovnováha organismu, že se nemoc projevila. Chtěl jsem prostě vyjít z rutiny nemocničního systému, kde je každý pacient jen další v řadě. Bohužel lidé i lékaři přestali vnímat svou intuici,“ vysvětluje.
Dodává, že pokud člověk umí vnímat své potřeby, ví, co má každý okamžik udělat pro udržení v rovnováze: „Když vás z ní něco vykolejí, víte opět přesně, co dělat, abyste se do ní zase vrátil. Neustále musíte kroužit kolem svého pomyslného středu. Naráz víte, kdy chodit spát, co jíst, kdy odpočívat, kdy a jak sportovat a v jaké intenzitě, co pít.“ Podle doktora Vojáčka je dnes druhým nejdůležitějším stresorem strava. Spotřebováváme prý obrovské množství prázdných kalorií, které nemají výživnou hodnotu, jen tělo zatěžují, a to mimo jiné obrovským množstvím přidaných konzervantů, obsahem herbicidů, pesticidů, fungicidů atd. „Naše tělo se rozkládá osminásobně pomaleji než před padesáti lety, což souvisí s tím, jak jsme konzervovaní chemikáliemi z potravin,“ říká. Doplňuje také, že moc jíme. „Dříve se nejedlo tak často, praktikovaly se půsty. Dnes je na světě skoro pět set miliónů diabetiků a očekává se, že každý třetí Čech bude trpět touto nemocí. Není jediný důvod, aby existovaly tyhle počty, stačilo by přizpůsobit životní styl.“ Za obrovsky škodlivý považuje cukr. Je prý osmkrát návykovější než kokain. Vzniká na něj extrémní závislost už od dětství. „Prostě a jednoduše, většina lidí je závislých na cukrech a jí příliš velké porce jídel, a navíc příliš často. Už to způsobuje 80 % chronických nemocí.
K tomu se přiřazuje psychosomatika, že lidé mají traumata z minulosti nebo vztahové problémy. Psychoemocionální stres a strava způsobují 95 % našich problémů,“ tvrdí doktor Vojáček. Jaký je podle něj faktor nemocnosti číslo jedna? „Stres a jeho nejrůznější podoby. A stresorem číslo jedna jsou jednoznačně vztahy. Kvalita vztahů rozhoduje o tom, jestli jste, nebo nejste šťastný, a to následně rozhoduje, zda budete zdraví, či onemocníte. Mimo jiné tím se zabývá tzv. psycho-neuro-endokrino-imunologie a epigenetika. K tomu se přidávají faktory prostředí.“
Barbora Maštrlová
Umělkyně, jejíž práce se zabývají ženstvím, sexualitou a časem. Naposledy vystavovala v saském městě Chemnitz kontroverzní kolekci erotických hraček z bronzu. Největší pozornost poutaly funkční vibrátory znázorňující tři diktátory – Hitlera, Stalina a Mao Ce-tunga. Na autorku falických plastik se po zahájení výstavy snesla vlna kritiky. Mnozí její dílo označili za porno, a nikoli za umění. Jednatřicetiletá rodačka z Liberce si však stojí za svým. Podle ní má umění člověkem otřást a šokovat. Hájí se, že chtěla poukázat na souvztažnost kultu sexu s kultem osobností. „U části společnosti byla a bohužel i je tendence podléhat ideologiím. Některé ženy vůdci a diktátoři vzrušují, přijdou jim sexy. Dílem jsem chtěla podtrhnout ženskou spoluvinu na válkách. Fascinace diktátory a vůdci je u některých žen i dnes, proto jsou vibrátory na výstavě symbolicky funkční,“ vysvětluje Maštrlová.
Svou první velkou výstavu, která byla v roce 2015 v pražském Tančícím domě, nazvala Když ženy pláčou, vlhnou. „Základní koncept výstavy byl v propojení emocionality a sexuality a ostatních věcí, které se na to vážou, jako jsou iracionalita, manipulativnost, romantika, tendence k dramatizování, která je mnoha ženám vlastní,“ popisuje svou výstavu, na které byly nejpatrnější motivy ženských orgánů a vlasů. Například realisticky vyobrazená vagína. Její práce působí lehce provokativně. Je to záměr? „Slýchám to, ale nemyslím si to, já osobně si myslím, že realita je mnohem více šokující – v době, kdy máte porno absolutně neuvěřitelným způsobem dostupné. Přijde mi, že lidé mají neustále umění na piedestalu, kdy je skrz génia umělce sdělováno nějaké poslání, a tudíž je to něco, kde by se neměla objevovat perverze, sexualita a všechny podobné věci, které se v člověku naprosto přirozeně odehrávají. Umění by mohlo přinášet prostě trochu hlubší pohled na odvrácenou stránku lidského prožívání a uvádět tyto věci do souvislostí, aby se s nimi mohl člověk nějak popasovat a vyrovnat. Vezměte si v současné době reklamu a média obecně, není nic nenormálního na tom, v kteroukoli denní dobu natrefit na vyobrazení nahoty a je to naprosto normální, a pak jsou lidé šokováni u umění, že tam je realisticky vyobrazená vagina – tak to je pokrytectví.“
Připravila: Katka
Foto: Prima
