Ivana s Michalem se už nějakou dobu znali. Zpočátku šlo o ryze přátelský vztah, zahrnující občasné pozvání na kávu nebo do kina. Postupem času se však z občasných schůzek stalo pravidelné setkávání a nezávazné kamarádství přerostlo v milé partnerství.
Ivana patřila spíše k opatrnějším ženám a díky docela nepříjemným zkušenostem z předchozích dvou vztahů se Michalovi zpočátku trochu bránila. On ale nijak nenaléhal a pozvolné „oťukávací“ tempo nakonec způsobilo, že se Ivana do Michala zamilovala se až po uši.
„Nedostupný“ Michal
Michal měl náročné zaměstnání, hodně cestoval a ne vždy byl pro svou partnerku dostupný. To byla jedna z věcí, kterou Ivana nenesla úplně dobře. Pokaždé, když se jí Michal neozýval déle, než půl dne, vkrádala se do Ivaniny duše nejistota. Na povrch vyplouvaly nepříjemné vzpomínky na uplynulá léta a zklamání, která zažila.
Často poté, kdy Michal dorazil domů, Ivana nemluvila a uraženě si hýčkala své dotčení. Michal musel následně vždy dlouze vysvětlovat, že ne vždy je schopen na její naléhání reagovat. Býval často na obchodních jednání s klienty a celkově mu jeho práce neumožňovala průběžně si s Ivanou dopisovat. Byl přesvědčený o tom, že není třeba během dne tak vydatně komunikovat, když se navečer společně sejdou a čas bude patřit jenom jim.
I trpělivost má své hranice
Situace se ovšem opakovala mnohokrát do měsíce a Michalovi postupně docházela trpělivost. Ivanu miloval, ale její sklony kontrolovat, co zrovna dělá, a potřeba být neustále ujišťována o hloubce jeho citů, se stávaly čím dál víc obtěžujícími.
Jednoho dne vše vyvrcholilo a Ivanina úpornost překročila únosnou hranici. Po nevydařeném dopoledni v práci se Ivana opět dožadovala Michalovy pozornosti. Chtěla si postěžovat, přála si být vyslyšena. Potřebovala Michalovu podporu a ujištění, že se o něho může i v náročných chvílích opřít. Ke komunikaci využila jeden z mnoha sociálních chatů, protože tak rovnou viděla, zda Michal její zprávu četl.
Má to cenu?
‚Ahoj lásko‘, začala, aby obratem navázala otázkou, jak se její partner má.
Michal byl on-line a Ivana okamžitě zaznamenala, že zprávu viděl. Seděla a čekala. Nic. Po krátké pauze znervózněla a přidala další větu:
‚Já jsem dneska nějak smutná, mám dost špatný den…‘
Vyčkávala. Michal vzkaz přečetl, a přestože by jako pozorný partner měl na takovou zprávu ihned odpovědět, nestalo se. V Ivanině hlavě se rozblikala červená kontrolka. Proč nereaguje?! Vždyť je evidentně na příjmu!
Po nekonečných pěti minutách a nekontrolovatelném přívalu trýznivých emocí Ivana nevydržela. Opět vzala do ruky telefon a pokračovala v psaní:
‚To tě ani nezajímá, proč jsem smutná? ‚
2 minuty. Nic.
‚Nereaguješ. S tebou je to těžké. Člověk vůbec neví, na čem je. Pokud se něco děje, chci to raději vědět hned!‘
Minuta ticha.
‚Tak já nevím. Asi to už mezi námi nemá cenu. Stejně mám poslední dobou pocit, že to není jako dřív.‘
Michal se na okamžik připojil a zprávu si přečetl. Viděl ji. Viděl všechny ty zprávy a nic! Ivana se rozklepala. Už je to tu zase! Další z řady příběhů o jedné hloupé huse, co naletěla. Stále stejný scénář. Pořád dokola. Hleděla na němý telefon a jen stěží zadržovala pláč.
‚OK, chápu.‘
Odpoledne mu sbalí věci. Hned v předsíni mu je předá, ať se to příliš neprotahuje. Na večer si koupí litr zmrzliny a flašku vína.
Předsíňový incident
Dotčený Michal večer dorazil k Ivaně. Měl toho dost. V práci jeden problém za druhým, neustálé telefony od šéfa a žehlení průšvihu se zahraničním klientem. Do toho Ivanino emoční bombardování. Neměl ani čas pozorně přečíst všechny ty zprávy, co poslala. Natož na ně nějak rozumně zareagovat.
V předsíni zakopl o připravený kufr tak nešťastně, že se rozplácl jak široký, tak dlouhý na tvrdou dlažbu. Ruku, co instinktivně chránila obličej před nebezpečným dopadem, si naštípl v zápěstí.
Konec dobrý
Michal se s Ivanou nakonec nerozešel, přestože jejich vztah měl namále. Ivana po předsíňovém incidentu a několika návštěvách u psychologa pochopila, že každá komunikace má jistá pravidla a omezení. Že ticho na druhé straně nemusí nutně znamenat problém a naopak – neustálá snaha o komunikaci za jakýchkoli podmínek problémem být může.
Autorka povídky: Lea Raif
