Profesor Jan Pirk, zpěvák Tomáš Klus a herečka Anna Schmidtmajerová se představí v Show Jana Krause.
Profesor Jan Pirk
Věhlasný kardiochirurg, přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM má image usměvavého dříče, který zachraňuje životy. Roku 1991 provedl první transplantaci srdce. Celkem operoval asi sedm a půl tisíce srdcí. Kromě toho má za sebou přes dvě stovky úspěšných transplantací srdce. Provádí také bezkrevní zákroky, operuje tedy bez použití krevní transfúze. Jak sám říká, tento pokrok medicíny ovlivnili především Svědci Jehovovi, kteří transfúze odmítají. Pirkův tým patří nepopiratelně ke světové špičce a jeho práci sledují odborníci z celého světa. Jaké jsou podle něj předpoklady, aby byl člověk skvělým kardiochirurgem? „Minimum pýchy – nejlépe žádná, manuální zručnost a také schopnost rozhodovat se v určitých situacích rychle a pokud možno správně,“ říká profesor Pirk.
Přestože má za sebou nespočet hodin strávených na sále, na jeden zážitek prý nikdy nezapomene: „Odoperoval jsem už stovky srdíček, ale vždycky tam to srdce bylo. Pak přišel den mé první transplantace a na místě, kde bilo a bylo srdce, nebylo a nebilo nic, jen jáma a kolem cévy ústící do nikam. Zvykl jsem si už na ten pohled, ale na ten úplně první pohled do prázdna nikdy nezapomenu,“ vzpomíná profesor Pirk. A dodává, že novináři se ho často ptají, jaká byla nejtěžší operace, kterou dělal. „A já říkám: tu jsem ještě nedělal, ta mě teprve čeká. To bude ta poslední.“ Ač je profesor Pirk uznávaným odborníkem, nic lidského mu není cizí. Sbírá veterány, má rád hlavně velorexy, fandí Slavii a běhá dlouhé tratě. „Kardiochirurg by se měl udržovat ve formě. A já běhám, protože běh je nejsvobodnější sport. Jediný, který se nemusíte učit. Běhat umí každé malé dítě. A nepotřebujete k němu, kromě dobrých bot, nic. Ale snad nejvíc miluju triatlon. I pro nás, ,hobíkyʻ, kteří se sportu nevěnujeme profesionálně, je na triatlonu krásná ta pestrá příprava. Běh, kolo, plavání. Třeba maraton už v mém věku není zdravý. Ale lidi dělají tolik nezdravých věcí… Tak si ho občas dopřeju.“
Tomáš Klus
Písničkář, textař, skladatel, herec se loni po roční pauze vrátil na koncertní pódia comebackovým turné s názvem „RecyKlus tour“. Během turné po českých a slovenských městech natočil živou desku toho nejlepšího, co na koncertech zaznělo. „Nahráli jsme několik koncertů, abychom měli z čeho vybírat. Kouzlo živého záznamu totiž spočívá i v tom, že na desce může ‚uvíznout‘ i něco zcela nečekaného,“ dodává ke svému novému albu „Živ je“ Tomáš. „Recyklus beru jako takové bilanční pole čerstvého třicátníka, kdy mám možnost sám sebe dát do pořádku. Zjistit, co ze starého já už není potřeba, co šetrně zlikvidovat a z čeho naopak znovu vzejít.“ Právě tímto prvním koncertním záznamem ve své diskografii láká teď fanoušky na své koncerty v rámci pokračujícího Recyklus Tour. Koncem května se Tomáš stane jednou z hlavních hvězd festivalu Mezi ploty, který letos oslaví 25. výročí.
Anna Schmidtmajerová
Herečka, kterou diváci hlavně znají díky vtipné roli nastávající maminky v reklamních spotech na telefonního operátora. Za to byla před časem oceněna v soutěži o nejlepšího herce v reklamě. Je zároveň jedinou ženou, která se v této soutěži probojovala mezi muže. Momentálně hraje v novém představení souboru Cirk La Putyka. O tom, že bude hrát v reklamě vedle Ivana Trojana, prý přitom rozhodla náhoda. Roli získala i díky své mladší sestře Johaně (také herečce), která ji s sebou vzala na casting, kde si ji vyhlédl režisér Tomáš Bařina. Z toho, že by jí role v reklamě poškodila hereckou pověst, prý nemá obavy: „Tenhle postoj tady podle mě býval spíš v minulosti. Samozřejmě, že každý z nás musí platit složenky. A v divadle si, popravdě, člověk moc nevydělá. Reklama mu pak může pomoct zalepit určité výdaje,“ vysvětluje. Anna v současné době spolupracuje s několika divadly, participuje v představeních nového cirkusu souboru Cirk La Putyka, ztvárňuje postavu Marylin Monroe v představení Spal jsem s Marylin. Ale objevila se i v televizních seriálech nebo ve filmu Alice Nellis Perfect Days.
Ve volném čase se věnuje běhu, Bikram józe, zpěvu či synchronizovanému plavání. Natáčení reklamy má svá specifika. V čem se liší od divadla? „Reklama je taková ,nahuštěnějšíʻ, natáčí se v jeden den. Může se stát, že dlouho čekáš, takže z tebe energie postupně odchází. Pak se najednou musíš nastartovat a být ,readyʻ, aby to šlapalo a nečekalo se na tebe. Někdy se stane, že se to v herci najednou zasekne, protože to zatím nezahrál dle představ režiséra, a začne být v křeči. Vidí, že celý štáb čeká na to, až se mu to povede. V tu chvíli má v hlavě už jen paniku. A právě to, zůstat celou dobu připravený, nad věcí a nestresovat se tím, když se to zrovna nepovede, je na tom to náročné,“ vysvětluje. Točení porodu byl prý pro Annu asi největší bizár jejího života. „Vyzvedli mě v šest ráno, v sedm mě ještě v polospánku nalíčili a v osm už jsem ležela polonahá na křesle s roztaženýma nohama, mezi kterýma jsem měla kameru a celý štáb. To jsem si říkala: To je fakt divný na páteční ráno. A pak ještě přišli všichni herci! Na konci natáčení jsem byla sice úplně hotová, ale dost to pobavilo,“ vzpomíná herečka. V souboru Cirk La Putyka nyní hraje v novém představení, které režíruje Fin Maksim Komar. Premiéra byla tento měsíc.
Připravila: Katka
Foto: Prima
