Při návštěvě sportovních utkání svých svěřenců se často setkávám s chováním a přístupem rodičů, který jejich dětem rozhodně nepomáhá v dosažení nejlepších výsledků.
Pokaždé si kladu stejnou otázku. Opravdu jsou tito rodiče přesvědčeni, že vytvářejí prostředí, ve kterém bude jejich ratolest podávat špičkové výkony?
Pokud Vaše dítě sportuje a chcete udělat maximum proto, aby u sportu vydrželo a dosahovalo v dlouhodobém horizontu výkonů odpovídajícím jeho potenciálu, zkuste se podívat na několik níže definovaný přístupů a zamyslet se nad tím, zda s vámi moje poznatky rezonují.
Respektujme u dětí individualitu.
Každý z rodičů má naprosto přesnou představu o tom, jak by se jeho dítě mělo při sportovním klání chovat. Výsledkem toho je, že jsou děti nabádány, aby se hlasitě povzbuzovaly, oslavovaly každý podařený míč a dělaly vše proto, aby z nich doslova prýštily pozitivní emoce. Co také dělat jiného? V každé příručce se přeci dočteme, že máme nahradit negativní samomluvu za pozitivní, neustále se povzbuzovat, ať je stav jakýkoli a navíc máme neustále hrát s úsměvem od ucha k uchu. Věřím, že to funguje. Ale zároveň jsem přesvědčen, že ne každému. Je to stejné jako v jiných oblastech. Byly napsány stovky knih, které popisují přístupy nejefektivnější lidí na světě a dávají zaručené rady, jak se stát nesmírně bohatým. Tyto knihy přečetlo mnoho milionů lidí a věřím, že se díky nim mnoho lidí opravdu úspěšnými stalo. Ale milionářem se nestal každý.
Proč?
Je to jednoznačně tím, že každý z nás je jiný. To, co vyhovuje jednou, nemusí sedět druhému. Jistě to znáte z mnoha případů vašeho života. Jednoduše každá sebelépe míněná rada se nemusí ujmout, pokud nedopadne na úrodnou půdu. Cest k tomu, jak se stát milionářem, nebo špičkovým sportovcem, je mnoho. A je potřeba vydat se poté, která je pro nás nejpříznačnější.
Jak to můžeme uplatnit u našich dětí?
Je to jednoduché. Nepokoušejte se ze svých dětí na hřišti udělat někoho, kým nejsou. Pokud vaše dítě není impulsivním extrovertem, nechtějte po něm bujaré oslavy každého povedeného míče. Nesnažte se ho nutit, aby se povzbuzovalo. Vaše dítě vás má rádo a bude dělat přesně to, co mu řeknete. Ale protože to nepůjde z jeho nitra, budou nad tím muset přemýšlet, stane se to jednou z dalších věcí, kterou bude muset mít v průběhu hry pod kontrolou a která bude jeho mysl odvádět od kvalitního výkonu.
V případě, že má propuknout oslava po dobré výměně, zákroku nebo brance, nehte ji, ať proběhne spontánně. Nenastavujte pravidla. Vzpomeňte si na sebe, jak jste jako děti měli rádi to, co vám někdo nadiktoval. Opravdu vás to bavilo, nebo jste to dělali pouze, protože se to očekávalo? Má potom takové chování opravdu pozitivní vliv na výkon a výsledek?
Vím, že je složité přijmout tuto myšlenku. Sportování našich dětí věnujeme spoustu času a nemalé finanční prostředky. Mohu vás však ujistit, že pokud budete chtít vaši „investici“ uchránit, pak to jednoznačně jinou cestou nepůjde.
Již jsem ve své praxi viděl mnoho talentovaných sportovců, kteří v klíčovém věku vyhořeli právě díky tomu, že sport začali nenávidět. Nikdo z nás přeci dlouhodobě nevydrží u něčeho, kde není sám sebou. Ať už se jedná o práci, školu nebo vztah. Pokud vám toto zamyšlení přijde alespoň trochu rozumné, pak se nad tím zamyslete pokaždé, když jste se svými dětmi. Nezáleží na tom, zda je to při sportu.
Autor: Bc. Jan Moravec, DiS. – IMGCA Certified Mental Game Coach www.mentalnipripravasportovcu.cz
