Většina z nás alespoň někdy kupuje takzvané potravinové doplňky. Víme přesně, o co se jedná? Víme přesně, proč a zda je potřebujeme? Kdo je vlastně potřebuje? Pro ty, kteří by se v problematice rádi zorientovali, je určen náš příspěvek.
Potravinové doplňky jsou volně prodejné produkty obsahující vitaminy, minerální látky, stopové prvky, extrakty z bylin, některé přírodně identické látky včetně vlákniny či probiotických bakterií. Takových látek existují stovky. Doplňky stravy jsou produkty určené k doplnění takovýchto látek, které prokazatelně chybí v běžné stravě. Nejsou to léky, nejsou tudíž určeny k léčbě a oficiálně dokonce ani k prevenci.
Důvod jejich produkce a použití je jasný. Kvůli zklamání části veřejnosti z konvenční medicíny dochází k odklonu od ní směrem k tzv. přírodní medicíně. Jejich použití je teoreticky vynuceno zcela nedostačující biologickou hodnotou současné stravy. Nekvalitní potraviny spolu s katastrofálním způsobem stravování, začínajícím již od útlého dětství, nezaručí odpovídající příjem potřebných „mikroživin“ (též se setkáte s výrazem „ochranné látky“).
Nedivme se – přes stoupající úroveň současné medicíny dále stoupá výskyt infekčních i neinfekčních (degenerativních) chorob. Podle mého názoru, který mohu doložit jak přehledem světové literatury, tak vlastní poradenskou praxí, neexistuje možnost jak zajistit odpovídající množství ochranných látek jinak než jejich cíleným podáváním v doplňkové formě.
Ostatně, před desítkami let právě medicína začala některé doplňky využívat i v lékové formě (nejde pouze o „vitaminy“, nýbrž také o různé, většinou volně prodejné léky především na bázi extraktů z léčivých bylin). Také v tuto chvíli vyrábí řada farmaceutických továren „syntetické“ vitamíny. O jejich využití pro zlepšení kvality potravin se dokonce uvažuje, případně se tento nápad v některých státech realizuje. Nedostatek tzv. vitaminů na první pohled v ČR nehrozí. Ovšem jen na první pohled. Dokazují to vědci, kteří každým rokem prezentují svoje práce na mezinárodním sympoziu „Vitamins“ konaném v ČR již, tuším, po páté. Myslím, že by nebylo „normální“, kdyby se desítky, ne-li stovky specialistů věnovaly této problematice jen proto, „aby něco dělali“.
Jaký je rozdíl mezi uměle vyrobenými vitamíny a těmi, které přijmeme v potravinách, nebo které si tělo samo vytvoří?
V drtivé většině je princip v tom, že tělo si vitaminy neumí vytvořit. Jinak by to nebyly vitaminy. Výjimkou je vitamin D, který se tvoří v kůži při opalování a vitamin K, který tvoří bakterie lidského střeva. Přirozeně ve stravě přítomné vitamíny a ochranné látky se ve většině případů neliší od „umělých“ – ty jsou totiž tzv. přírodně identické. Rozdíl je v tom, že v původním potravinovém zdroji jsou přítomné i další látky podobné vitamínům, které jejich účinky umocňují. Kromě toho většina soudobých potravin je na vitamíny i ochranné látky velmi chudá a naopak velmi bohatá na nepřirozené chemické látky poškozující zdraví. Těžko tak dosáhnete dostatečného, tím spíše nárazově, zvýšeného množství těchto užitečných látek. Řada vědeckých studií prokázala, že použití doplňků stravy je v mnoha případech daleko efektivnější.
V případě, že je nutné z jakýchkoliv důvodů zvýšit příjem některých ochranných látek, vitaminů či dalších pro život nezbytných látek, těžko toho docílíte úpravou stravy nebo konzumací většího množství některé potraviny. Opakuji – většinou. Pokusy o izolaci přirozených vitaminů z potravin selhaly na mimořádně vysoké ceně výsledného produktu. Výjimkou mohou být extrakty některých bylin. Tudy cesta zatím nevede, i když se objevují první „vlaštovky“ – k dispozici jsou tzv.“zelené potraviny“, čímž se myslí specificky šetrným způsobem upravené potraviny zachovávající si původní obsah zdraví prospěšných látek. Ale i v tomto případě je stále brzdou jejich pravidelného použití vysoká cena. A hlavně nedostatečná informovanost veřejnosti.
Tvrzení mnoha v tomto oboru nespecializovaných odborníků, že vitaminy jsou škodlivé a že doplňky stravy jsou podvodem na spotřebitelích, lze snadno vyvrátit. Připouštím, že v některých případech (a to v důsledku nedokonalé legislativy) jsou problémem podvodní výrobci.
Nemám nic proti přirozené stravě. Naopak. Až na to, že současné stravování ve většině případů nemá s přirozenou, zdravou a skutečně „přírodní“ stravou nic společného! Tvrdím, že většinou je lepší volbou omezit nebo vyloučit konzumaci některých potravin a případný obsah ochranných látek nahradit „uměle“, než konzumovat (jak říká část veřejnosti „éčky narvanou“ potravinu). Jde o to, že „chemizace“ produkce potravin je natolik masivní, že je pouze otázkou poměrně krátkého času, kdy zdravotní stav populace bude ještě horší, než je.
Zdravotní stav populace by se určitě zlepšil, kdyby veřejnost tlačila na výrobce potravin, aby zlepšili kvalitu. Ale to by část veřejnosti nesměla současně žádat, aby kvalitní potraviny byly „za babku“!
Máte-li nějaký dotaz na autora článku, pana Fořta, navštivte naši poradnu.
Autor: RNDr. Petr Fořt, CSc. www.drfort.cz
Foto: iStock
9. 11. 2010
