Volný čas

Běžet nebo utíkat?

‚Jupí!‘ chtěla jsem napsat hned na úvod a s nakažlivým nadšením plynule pokračovat. Přála jsem si vložit do následujících řádků upřímnou radost z toho, že jeden rok zrovna skončil a druhý je na samém počátku.

Jenomže…

Najednou se moje ruka zastavila a já netušila, co psát dál. 

Pravdou je, že loňský rok nebyl – pro mne osobně – nijak výjimečný. Ačkoli… Když se nad tím trochu zamyslím, vlastně byl. Nikoli však ve smyslu, který výjimečnosti sluší. 

A tak bych se nejspíš měla naplno těšit z toho, že už je pryč.

Protože:

Mnohé se přihodilo. Ale s tím se tak nějak počítá

Mnohé se nepovedlo. To také není nic divného. 

Mnohé mne zastavilo. I to se stává.

Mnohé mi napovídalo. Já to ale nechtěla slyšet.

V prosinci jsem prohlásila, jak moc se těším na rok 2018. Jakoby změna letopočtu dokázala vyřešit záležitosti, které mne předchozí rok trápily.

No – kéž by to tak fungovalo!

Vždyť první měsíc nového roku motivuje většinu z nás! Kolem dokola poletují bodré hlášky typu ‚od ledna začnu‘, ‚letos to bude lepší‘, nezřídka i razantní ‚končím!‘ 

Pokud se ovšem mnohých novoročních odhodlanců zeptáte například v dubnu, jak se mají jejich lednová předsevzetí, často se vám dostane poměrně neurčité odpovědi.

Takže?! 

Mají novoroční sliby, potažmo spíš očekávání, nějaký hlubší význam? Anebo jde o pouhou hru se slovy, čísly a emocemi? 


Když jsem se na sebe prvního ledna ráno podívala v koupelně do zrcadla, nespatřila jsem nic nového. Bohužel ani ohromujícího ne… Podobně na tom byli i ostatní členové domácnosti, přesněji řečeno – ani u nich jsem nezaznamenala výraznější změnu. 


Tím spíš, že bylo prvního ledna a po prohýřené noci jsme všichni tak nějak hromadně vypadali (a cítili se) snad ještě o trochu hůř než předchozí den, tedy loni. 


Možná ale přeci jen má ten každoroční prosincovo-lednový přechod nějakou zvláštně motivační energii. Protože ať už jsem se cítila jakkoli nesvá, vytáhla jsem tenisky a podobně unaveného kamaráda, a společně jsme vyrazili na novoroční běžecký závod! 


Když jsem si následně, už v klidu a vydýchaná, přesto stále plná sportovního nadšení, prohlížela pár momentek ze zmiňované akce, nemohla jsem si nevzpomenout na obecně rozšířenou hlášku: 


Jak na Nový rok, tak po celý rok!


Mohla bych tedy být spokojená, kdyby… 

Kdyby mne v té souvislosti nenapadla jedna protivná otázka, na kterou jsem v daný okamžik nedokázala najít odpověď. A popravdě – odpovědět si nedokážu ani teď. Přestože leden pokročil a rok 2018 už se pevně usadil na pomyslném trůně. 


Ta otázka zní: 


Běžela jsem nebo utíkala?

Protože to hraje zcela zásadní roli. Nikoli pro konkrétní závod, ale pro nadcházející dny a měsíce mého života v novém roce… 

Všem, kteří jste očima doběhli až na konec mého textu, přeji, aby vám rok 2018 příjemně plynul, nic dobrého vám neuteklo, špatné se vám vyhýbalo a vy jste nemuseli před něčím (nebo někým) utíkat


Lea Raif


Foto: soukromý archiv




Diskuze: příspěvků