Cesta na Wimbledon aneb londýnská tráva na vlastní kůži

Včera začal Wimbledon, největší tenisový svátek. Zažít ho na vlastní kůži, sáhnout si na tenisovou trávu a vidět ty největší tenisové borce jen pár metrů od sebe na vlastní oči, to je prostě nezapomenutelný zážitek. Mě se to minulý rok povedlo. Letos budu držet palce aspoň na dálku.

ilustrační obrázek
Další 4 fotografie v galerii

Tenis sleduji už dlouho. Již jako malá holka jsem milovala Stefana Edberga, Ivana Lendla, Andre Agassiho nebo Stefi Gráfovou. Už trošku méně jsem fandila Borisu Beckrovi. ( svůj názor jsem pak změnila, když jsem ho při jedné ze svých návštěv Londýna viděla naživo. Je to neskutečný sympaťák). Od dob těchle borců uběhlo pár let a nastoupilii noví, o nic méně sympatičtí. Vždy když hrají Roger Federer, Rafael Nadal, Petra Kvitová, Lucie Šafářová, tají se mi dech, držím pěsti a v hlavě si říkám to slovíčko POJĎ!


Cesta do Londýna


Vidět Wimbledon, to byl můj sen, a tak když jsem na konci června nastupovala do letadla BA, a jela si užít svůj britský kousek štěstí, ani jsem nedutala radostí. V letadle jsem si dala pravou britskou snídani – tedy vajíčka, slaninu, párek, grilované houby a rajče, stejně jako pravý earl gray. Kufr jsem si dala na pokoj do hotelu kousek od Hyde parku a a hned jsem na internetu brouzdala, jak se do Wimbledonu, který leží na jihozápadě Londýna, dostanu. Pomohla mi stránka www.rome2rio.com, kde zadáte odkud kam chcete jet a ona vám hned nabídne několik možností i s tím, kolik vás to asi bude stát. Že můžete jet metrem, vlakem, busem, taxíkem či Uberem apod. A dokonce zde zjistíte, jak dlouho vám cesta bude trvat. V londýnské dopravě k nezaplacení.


Jak do Wimbledonu


Já zjistila, že bych si měla vyhradit na cestu asi 45 minut, plus nějakých pár minut chůze od stanice metra k tenisovému areálu. Tedy z centra je to zelená trasa s názvem District line a vystoupit můžete na stanicích Soutfields nebo Wimbledon. Já zkusila první variantu. Na nástupišti byla místo betonu zelená hmota připomínající trávník, na něm bíle namalované „lajny“ a sedačky připomínaly ty z tenisových hledišť to vše samozřejmě v barvách Wimbledonu, tedy zelené a fialové. Od metra jsem rovněž nemohla minout směr, protože po celou cestu na sloupech visely zeleno-fialové fáborky s nápisy ještě 10 minut pěšky, ještě 5 minut pěšky apod. Samozřejmě záleželo, kterým vchodem se člověk měl do areálu dostat. Ten je totiž obrovský a projít ho z jednoho konce na druhý trvá i dobrou půlhodinu. Zvláště, když je vevnitř plno. Já se měla dostavit k bráně č. 5 a vyzvednou si svou novinářskou akreditaci. Stačilo vejít do kanceláře, sednout si, podívat se do kamery a bylo to. Dostala jsem svůj tenisový „badge“. Na něm byla moje fotka se jménem a oprávněním, kde všude mám v tenisovém areálu vstup. Ostatně dobře to rozeznávaly čtečky čárových kódů, kterými byli vybavení všichni od vstupu do areálu přes muzeum či jednotlivé tenisové dvorce.


Trénink se šampiony


Přestože zápasy začínají až okolo 12 hodiny, já byla na místě už v deset hodin ráno, a tak jsem dle svých tajných informací zamířila k tréninkovým kurtům. Kde se v tu dobu nacházeli všichni. Tedy, všichni tenisoví borci se svými trenéry a pilovali poslední údery a podání před svými zápasy. A tak jsem viděla, jak trénuje Petra Kvitová, vedle ní Tomáš Berdych, ale také David Ferrer nebo Alexander Zverev. Na svůj trénink jen pár centimetrů kolem mě procházel Novak Djokovič nebo Agnieszka Radwaňska. U tréninkových kurtů je někdy pěkně veselo a příliš návštěvníků o nich neví, nebo se příliš blízko ke kurtům nedostanou, musí totiž projít onou kontrolou čárového kódu. U vstupu ale čeká spousta lovců autogramů, chtějí od svých šampionů podpis na tenisový míč, do sešitu, či na plakát. V obchodě se suvenýry si zde můžete koupit od tenisových míčků až po obří míče také wimbledonské osušky ( ty jsou barevně odlišeny - jako pánské zeleno-fialové a dámské – zeleno-růžové), stejné pak mívají tenisti přímo na kurtu. K mání jsou ale také různé tašky, trička, klíčenky a miliony dalších upomínkových předmětů. Obchod je totiž skoro stejně velký, jako tenisový kurt a je umístěn v přízemí kurtu č.1. Mě se návštěva tohoto šopu hodila už jen proto, že se mi během dne vybil mobil a tím pádem jsem neměla přístroj, kterým bych mohla dokumentovat své zážitky, tedy čím fotit. ( power banku jsem si totiž vzala, ale kabel k ní zůstal na hotelu) A tak mám odteď speciální suvenýr z Wimbledonu.


Muzeum Wimbledonu


Do zápasu zbývaly ještě asi dvě hodiny, a tak jsem se rozhodla využít svůj čas nějak smysluplně. Místo ke stánku s jahodami a šlehačkou, což je ostatně tradiční wimbledonská pochoutka, jsem zamířila do Muzea Wimbledonu. V tu chvíli ideální příležitost, jak se schovat před deštěm. Nad slavným The All England Lawn Tennis and Croquet Clubem se totiž začaly stahovat mračna a začínalo krápat. V tu chvíli jsem si říkala, že to určitě přejde, že počasí má čas se umoudřit, než začnou zápasy a já se alespoň dozvím o této tenisové dvoraně něco víc. Jak jsem později zjistila, počasí si ten den pohrávalo nejen se mnou, ale i s hráči. Mnozí totiž svůj zápas vůbec neodehráli a jak jsem se dozvěděla později, počasí narušilo letos vlastně celou první půlku Wimbledonu a dokonce se muselo hrát i v neděli, což je na tomto grandslamu volný den. 


A co jsem zjistila?

Že jde o nejstarší tenisový turnaj. Že původně šlo o turnaj, který měl nejrychlejší tenisový povrch, jenže postupem času a vývojem travních semen tráva poněkud zhrubla a tenisové míčky začaly lítat o něco pomaleji. Také jsem zjistila, že tráva se stříhá s přesností na několik milimetrů a před deštěm ji chrání speciální fólie a vzduchotechnika. V dešti se totiž na trávě na rozdíl od jiných povrchů hrát nedá. Bohužel ani, když jen mrholí. Povrch totiž klouže a pro tenisty je to příliš nebezpečné. Další zajímavostí, kterou jsem zjistila bylo, že tenisový trávník kdysi před mnoha lety pomáhaly zasekávat povozy a sekačky, které táhl kůň. V dnešní době samozřejmě technika pokročila a jediný, kdo kromě sběračů míčků, rozhodčích a tenistů na trávu vstoupí je speciální technika. 


Zaujal mě rovněž vývoj oblečení. Kdysi šlo o bílé plátěné dresy. Dnes se sportovní giganti předhánějí, aby vyrobili jedinečné oblečení pro své šampiony, které je originální jak vzhledem, tak použitými moderními technologiemi. Muzeu tak své wimledonské dresy s podpisem věnovali Roger Federer, který si obzvlášť zakládá na svém outfitu s nápisy RF, ale i Serena Williams, Rafael Nadal, Andy Murrey a mnozí další. K vidění byla i sbírka bot, tenisových raket či míčků. Ale také speciální tenisové upomínkové předměty. Jako misky ve tvaru tenisových raket apod. Prošla jsem se také síní slávy a téměř si sáhla na wimbledonské trofeje – pohár, který je určen pro vítěze mužské dvouhry a stříbrný talíř – pro vítězku ženské dvouhry. Sedmkrát vyhráli wimbledonskou dvouhru třeba Pete Sampras nebo Roger Federer, šampionkou mezi ženami je Martina Navrátilová, která získala devět trofejí. Za ní pak sedmkrát vyhrály Stefi Graff nebo Serena Williams. A dvěma tituly se může pyšnit také současná česká tenisová jednička Petra Kvitová. 


A ještě něco k historii Wimbledonu. 

Kromě zelené a fialové, charakterizuje Wimbledon také bílá barva. Všichni hráči tak musí ke svým zápasům nastoupit v bílém oblečení, které může být zdobeno nějakým barevným prvkem, ten ale nesmí přesahovat velikost 1cm. Tomuto pravidlu se musel podřídit třeba i bouřlivák Andre Agasi, který kdysi hrával v denimových šortkách. 


Tenis naživo

Ale dost historie. Po návštěvě muzea jsem byla celá nedočkavá, vidět současné tenisové borce naživo. Na vlastní oči. Na tabuli s přehledem jsem zjistila, že v den, kdy jsem se do tenisového areálu dostala budou hrát i české tenisové špičky. Tedy Tomáš Berdych a Petra Kvitová. Oba dva měli hrát předešlý den, ale Tomáš Berdych svůj zápas nedohrál a Petra Kvitová ani nezačala. A tak jsem měla jedinečnou šanci vidět je na londýnské trávě. Zamířila jsem tedy na kurt č. 18 ( ten je tedy zajímavý tím, že se zde odehrál nejdelší tenisový zápas vůbec. Stalo se tak v roce 22. - 24.6. 2010 a svůj boj zde tehdy sehráli John Isner s Nicolasem Mahutem. Já měla to štěstí, že zde dohrával svůj zápas z předešlého dne právě český rodák Tomáš Berdych. Strávil na kurtu necelou půlhodinku s Ivanem Dodigem, s přehledem vyhrál a postoupil tak do druhého kola. Hned po něm měla přijít na řadu Petra Kvitová, jenže už za předešlého Berdychova zápasu začalo pokrapávat. A tak byl zápas Petry odložen. 


A mezitím co hráčky nějak přečkávaly svůj čas, než přijdou na řadu, já jsem v nepromokavé bundě vyrazila na průzkum areálu. Kromě Centr kurtu a kurtu č. 1, tedy dvou největších a nejprestižnějších kurtů je v areálu ještě dalších 17 kurtů, kde se hrají zápasy. Také se zde nacházejí tréninkové kurty, muzeum, obchody, jídelny a restaurace, ale také velké novinářské centrum, kde sedí komentátoři a sportovní redaktoři. Je zde také speciální wimbledonská louka, či kopeček, záleží, jak kdo to nazývá, kde se ti, co se nedostanou na již zmiňovaný Centr nebo kurt č. 1. Na těch nejlepších dvorcích totiž hrají ti nejlepší, a pouze centr kurt má zatahovací střechu.


A tak jsem stejně jako tisíce dalších, kteří usedli či postávali na tenisové louce koukala, jak svádí svůj boj nejprve Novak Djokovič a poté i Roger Federer. Jednoho londýnští fanoušci nenávidí a druhého milují. A pak jsem se konečně dočkala a na řadu přišla česká lvice. Přišla,vytáhla raketu a za necelou hodinu svou soupeřku zdolala. Bylo to rychlé, ale byla to krása, vidět hrát českou šampionku z několika metrů. Po zápasu rozdala pár podpisů, udělala s fanoušky několik selfíček a zmizela v útrobách areálu. Můj den na Wimbledonu skončil a já jsem se plná dojmů mohla vrátit na svůj hotel. Mířila jsem k metru smrákající ulicí a odcházela plná dojmů a zážitků z toho, jak jsem tentokrát viděla tenis naživo a zblízka. Řekla bych, že to byl nejlepší dárek k narozeninám, který jsem letos dostala. Nevadilo mi ani, že celý den nesvítilo sluníčko, ba naopak bylo ošklivo, pršelo a rtuť na teploměru se vyšplhala na pouhých 15 stupňů. 


To vše se stalo minulý rok. Včera začal Wimbledon a Petra Kvitová během prvního dne stejně jako loni postoupila do druhého kola. Letos jí budu obzvlášť držet palce.


Pár zajímavostí o Wimbledonu

Jak se na Wimbledon dostat

Do Londýna léta z Prahy British Airways a to několikrát denně. Více na www.ba.com Z Heathrow se pak metrem pohodlně dostanete do centra či přímo do čtvrti Wimbledon, kde se nejslavnější tenisový turnaj odehrává.


Lístky na Wimbledon

Stojí od 25 Liber za vstup až po asi 44 liber za vstup na kurt č. 1 nebo Centr kurt. Lístky jsou platné jeden den a samozřejmě tyto ceny platí na začátku turnaje. Čím víc se blíží vyvrcholení turnaje, tím jsou lístky dražší.


Pokud se dostanete do areálu The All England Lawn Tennis and Croquet Clube, pak si určitě nenechte ujít návštěvu Muzea of Wimbledon, kde stojí lístky od 13 Liber. Více na www. Wimbledon.com 


Wimbledon je třetím grandslamovým turnajem v tenisové sezóně a hraje se pravidelně poslední týden v červnu a první v červenci. 


Trofeje vítězům předává britská královská rodina.


Připravila: Petra
Foto: Petra

DISKUZE K ČLÁNKU

6

kytička se objevila později :o)

ODPOVĚDĚT

3

pěkný a zajímavý článek

ODPOVĚDĚT

3

Také jsem kytičku nezískala.

ODPOVĚDĚT

5

kytička by nebyla?Jinak zajímavý článek,tenis jsem nikdy nehrála

ODPOVĚDĚT

3

Kytičku také nemám...

ODPOVĚDĚT
VLOŽIT PŘÍSPĚVEK
VSTOUPIT DO DISKUSE (5 PŘÍSPĚVKŮ)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

ilustrační obrázek

Cestování jako životní styl

Není tajemstvím, že cestování právě zažívá obrovský boom a láká velkou většinu z nás. Není...

ilustrační obrázek

Soutěž o cestovní bavlněné podkolenky Avicenum TRAVEL 310

Léto je období dovolených. Zahraniční cesty jsou lákavé a celkem snadno se smíříme s dlouhými...

ilustrační obrázek

Jak na cestování se psem

Chcete vyrazit za hranice všedních dnů společně se svým čtyřnohým kamarádem? Dnes už to není...

ilustrační obrázek

Rodičovské dilema: Vozit, nebo nosit?

Když přijde na dětské vybavení, mají dnešní rodiče nespočet možností. Jak si ale mezi nimi...

ilustrační obrázek

Mobilní aplikace na cesty. Které spolehlivě užijete?

Chystáte se na krátkou dovolenou nebo už řešíte delší letní odpočinek? Pokud je vám blízké...

ilustrační obrázek

Jak přežít cestování dálkovým autobusem

Tak hurá, rozhodnuto, dohodnuto. Auto tentokrát zůstane doma a my vyrážíme autobusem. Před námi je...

NAČÍST DALŠÍ

INZERCE

ŽHAVÉ DRBY

ÚSTNÍ HYGIENA PRO CITLIVÉ ZUBY

Ahojky, mám dotaz, začla jsem mít hrozně citlivé zuby, ...

DÁREK PRO RODIČE

Ahojky, naši budou mít výročí, tak by jsme jim s bráchou ...

AKTOVKA

Dlouho jsem vybírala aktovku pro svou dcerku, aby splňovala ...

DRBÁRNA

HORKÉ RADY

Bolest hlavy - migrény

Dobrý den, již pár let beru triptany na prevenci a ...

Domek

Dobrý den. Syn koupil hrubou stavbu a ma tam nějake ...

Bezbolestné trhání zubů

Dobrý den pane doktore, potřeboval bych spravit horní ...

PORADNA

© 2016, MeziŽenami.cz