Na Jadran jezdily už naše prababičky za Rakouska. Zdá se, že jsme po nich stěhovavý gen zdědili, a tak nás statisíce ročně míří na jih, abychom slyšeli to sladké přivítání: „Dobro došli!“ Co ale s červíkem, který hlodá: Léto, slunce, voda… nebude to nuda?
Tyrkys ve zlatě
Jadran a jeho zálivy lemované zářivou písčitou či kamínkovou pláží vábí pohled každého, kdo sem zavítá. Jemný opar nad slaným nekonečnem a vůně, kterou nenapodobí žádná pěna do koupele, to je vidina rozprostírající se po celý rok mezi podvědomím a pracovním stolem většiny z nás. Lišíme se jen tím, po jak dlouhé době koupání a slunění se v nás ozve duše cestovatele. A v tu chvíli Chorvatsko otevírá náruč bohatší, než je tyrkys vsazený do zlata.
Autem mezi Římany
Dávno už ne po klikaté pobřežní magistrále, ale po luxusní dálnici lze dojet do Splitu. Autem se to dá zvládnout, ale ne na jeden zátah. Číslovka 399 na ukazateli kilometrů kolem Rijeky nebo 409 u Záhřebu doporučuje najít si nocleh třeba v soukromém penzionu. Dálnice navíc často káže maximální rychlost 110 kilometrů v hodině, což našince mírně řečeno vytáčí, ale chorvatská policie je vyhlášená svou nesmlouvavostí. Přijet do Splitu svěží se vyplatí. Nerozladí vás odér sirných lázní a najdete dost energie na dočasný odklad prohlídky lákavého Diokleciánova paláce (UNESCO) i návštěvu Salony, starověkého sídla Římanů. Leží čtyři kilometry od Splitu a na velikosti fotbalového hřiště si můžete projít rozvaliny města se zachovanými stopami po důmyslné kanalizaci a pozůstatky zdejších lázní. Neubráníte se představám, jak se tu asi žilo víc než 100 let před Kristem…
Instantní Dubrovník
Jižně od Splitu láká poloostrov Pelješac. Z pláží v Orebiči se kdysi do dálky díval i spisovatel Eduard Štorch. Slabou třičtvrtěhodinu stojí za to strávit na trajektu, neboť blízký ostrov Korčula (pravděpodobné rodiště Marka Pola) se stejnojmenným městem poskytuje dvojaký zážitek. Páry i rodinky se pobaví u pranýře, kam byly kdysi poutány prostopášné ženy. Počestní muži (právě z toho historického předurčení, že ženy jsou zhýralé a muži počestní, zde vychází veselí turistů) jim mohli uštědřit políček nebo na ně plivnout. Genderově nerovné, leč středověk se neptal. Pokud vás to dráždí, soustřeďte se na architekturu města. Jeho stavitel mu vdechl půdorys rybí kostry a navrhl ulice tak, aby tudy stále vanul vítr. Z jednoho směru „uklízí“ pachy, z druhého chladí. Když se projdete Korčulou, jako byste se ocitli v malém Dubrovníku. Zdejší starousedlíci s chutí Dubrovčany zlobí teorií, že Dubrovník je velká Korčula a ne obráceně.
Nešiďte se na jídle
Nedá se nic dělat, v Chorvatsku je draho. Ceny musíte násobit hodnotou místní měny – kuny, což jsou téměř čtyři koruny. Přesto se nevzdávejte svátečních libůstek. Po prohlídce starého Dubrovníku s jeho hradbami a kluzkou dlažbou hlavní ulice zvané Stradun navštivte Konavle. Po staletí toto úrodné údolí zásobuje Dubrovník zeleninou i ovocem. Je to jeden z nejjižnějších koutů Chorvatska a tyčí se nad ním vysoké hory. Za lahůdkou z nejvybranějších nemusíte po laně. Malá horská vesnička Velji Do nad letoviskem Cavtat je dostupná autem. Do oblak vás povznese i rustikální specialita jménem „ispod peke“. Jako za starých časů kuchař naseká kusy jehněčího, telecího či vepřového masa, přidá několik celých cibulí, někdy mrkev a oloupané brambory. Všechno pak na dvě hodiny přikryje kameninovou poklicí (sačem) a zahrne do žhavého popela. Uvnitř se stane zázrak. Obvykle je k mání na kila – cena je stanovena za kilogram a bývá kolem sta kun. Když ale částku podělíte počtem strávníků, výsledek není neúnosný. A hlavně je to zážitek, o němž budete přátelům dlouho vyprávět. Trávení se doporučuje na pláži při plánování dalšího výletu Chorvatskem.
Text: Tomáš Černý
Foto: sxc
Zdroj: Svět ženy 6 / 2012
