Na konec školního roku se těší všechny děti. Čekají je prázdniny. Mnozí rodiče se však posledního školního dne tak trochu obávají. Víte, jak potomka (ne) odměnit za vysvědčení? Poradíme vám, jak na to.
Nejprve se však pojďme společně s dětskou psycholožkou Renatou Faltýnovou zamyslet nad formami hodnocení dětí v českých školách – což jsou buď známky, nebo slovní hodnocení žáků.
Formy hodnocení dětí v českých školách
Známky moc neprozradí o celkových schopnostech a dovednostech potomka, o jeho silných a slabých stránkách, úsilí, kreativitě nebo motivaci. „Rodič dostane pouze informace o tom, jaké úrovně znalostí dítě dosáhlo, na kterém stupni třídního žebříčku se nachází, skrz známky se snaží dítě motivovat k učení. Oproti tomu slovní hodnocení vychází z lepšího poznání dítěte, z jeho individuálních potřeb a výkonů, ratolest není srovnávána s ostatními, ale pouze sama se sebou. Učitel by měl být schopný hodnotit výsledky žákovy snahy, popsat v čem se zlepšil, co se ještě nedaří, ocenit stávající pokroky, nastínit v čem přidat,“ vysvětluje dětská psycholožka Renata Faltýnová.
Pokud tedy děti nemají ve škole větší problémy, není důvod se stavět proti známkování. Nicméně u dětí, jejichž slabší školní výsledky jsou způsobené například menším nadáním a nebo kombinací různých specifických poruch učení či chování, je slovní hodnocení přece jen lepší formou. „V porovnání s ostatními dětmi budou totiž v našem systému vzdělávání vždy v nevýhodě. I z toho důvodu je slovní hodnocení vhodné především na prvním stupni, kdy si potomek buduje vztah ke škole a k učení, nastupuje s nadšením a pozitivním očekáváním. Pokud je v této počáteční fázi vystaveno školnímu neúspěchu, bez patřičné pomoci ze strany školy a rodičů, postupně rezignuje,“ upozorňuje psycholožka.
Motivace
Asi už jste sami zjistili, že menší děti a ty, které nemají s učením obtíže, stačí motivovat vhodnou odměnou, a ony se samy průběžně snaží. Způsob odměny záleží na domluvě mezi rodiči a dětmi, zda naše potomky potěší určitá hračka nebo dárek, přiměřeně jejich věku a také snaze, nebo spíš společně strávený čas formou výletu, případně jiného zážitku. Což je fajn, protože máte další důvod k tomu, aby se rodina sešla pohromadě a povedené vysvědčení oslavila společně. „U dětí, které nejsou ve škole úspěšné z jakéhokoliv důvodu, ale snaží se, je také třeba ocenit sebemenší zlepšení, podporovat jejich úsilí, které vynaložily, nesrovnávat je s ostatními či se sourozencem a výsledek odměnit, ač mohla být původní představa rodičů poněkud jiná,“ připomíná Renata Faltýnová. A poslední skupinou pak jsou děti, které na školu už rezignovaly, známky neřeší a vysvědčení pro ně nemá skoro žádnou motivační funkci.
Důsledky
Než popadnete do ruky po vzoru svých otců a dědů rákosku, abyste svého potomka „odměnili“ za ne zrovna pěkné vysvědčení, zamyslete se sami nad sebou. Pokud se průběžně informujete o školních výsledcích své ratolesti, musíte vědět, jak na tom je, a těžko vás tedy horší známka překvapí. „Proto není vhodné dítě v den vysvědčení trestat, stresovat jej křikem nebo vlnou výhružek a zákazů,(berme v potaz, že nárůst útěků dětí a bohužel i pokusů o sebevraždu vzrůstá právě vždy před vysvědčením), ale spíše si spolu sedněte a řekněte si, co v novém školním roce změnit, na čem od září více pracovat, zda zajistit případně nějaké doučování, odbornou pomoc a podobně,“ říká psycholožka. A dodává, že pokud jste si však s dítětem dopředu stanovili podmínky, co bude následovat za špatné známky (například snížené kapesné), je vhodné, aby dítě neslo důsledky svého chování a dohoda byla dodržena.
Proč to velcí hůř nesou
Potvrdíte nám sami, že také prožíváte vysvědčení svých dětí? Teď vás možná uklidníme, že to je normální. „Do svých potomků projektujeme nemalá očekávání, máme jasné představy o jejich budoucnosti. A právě známky jsou stále ještě spojovány s úspěšností v budoucím životě, ačkoliv se už dávno potvrdilo, že tomu tak vůbec nemusí být. Jakmile tedy dítě očekávání rodičů neplní, může u nich rozvíjet nepříjemné pocity toho, že ve své životní roli selhávají, čehož si všímá i jejich okolí. Známky jsou přece častým tématem k hovoru mezi známými i příbuznými,“ připomíná odbornice.
Složitá mozaika
Už vás zloba přešla a dáváte vinu hlavně sami sobě (kdybych ho víc nutil k učení, kdybych se mu víc věnoval)? Ani to není ideální řešení. Úspěch nebo neúspěch školáka si představte jako mozaiku tvořenou řadou faktorů, jako herní pole, na kterém rozehrávají své partie tři rovnocenní „soupeři“- rodiče, žák a škola.
„A úspěch vyžaduje spolupráci všech zúčastněných aktérů. Pokud dítě ve škole selhává, nejprve si zmapujte situaci, a až posléze navrhněte účinná řešení. Hledání jednoho jasného viníka nikam nevede a nikomu nepomůže. Proto je třeba se pravidelně informovat o výsledcích svého dítěte a případné problémy se snažit řešit průběžně. Pokud nejste spokojeni s výsledky svého dítěte, včas se obraťte pro odbornou pomoc. V případě školních obtíží jsou rodiče často vyzváni i samotnými učiteli, aby zašli na školské poradenské pracoviště, nejčastěji do pedagogicko-psychologické poradny či speciální pedagogická centra. Na základě rozhovoru s rodiči a psychologického vyšetření dítěte se určuje míra jeho nadání, vyloučí se či potvrdí faktory, které mohou mít negativní vliv na proces vzdělávání – specifické poruchy učení, ADHD (syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou) nebo osobnostní vlivy (nedostatek motivace a vůle pro učení),“ upřesňuje psycholožka.
Odborníci navrhnou adekvátní opatření, která by měla pomoci nejen dítěti, ale i rodičům – dospělí pak totiž dokážou lépe odhadnout, jaké výsledky od svého dítěte očekávat, aby ho zbytečně nepřetěžovali nebo mu naopak proces učení nadmíru neulehčovali. Někdy jde o balanc na tenkém ledě, který se však dá zvládnout. I na jedničku.
Připravila: Věra Hájková
