Myslela jsem, že už rodiče dají pokoj. Ale zřejmě to jen tak nevzdají. Zrovna to odpoledne jsme s Pavlem spřádali plány, že se tajně vezmeme. Napůl jsme se u toho bavili, ale z mojí strany to bylo míněné v podstatě vážně.
Těžko by rodiče mohli dál uvažovat o výhodné svatbě, kdybych už byla vdaná. Jenomže tatínek je tvrdohlavý a vynalézavý. Jakmile jsem přišla domů, požádal mě, abych vyzvedla mamince léky, které jí dopoledne předepsal doktor. Měla jsem mít podezření. Proč by si léky nevyzvedla cestou z kliniky? Dělá to tak vždycky. Ale chtěla jsem být brzy zpátky doma, tak jsem znovu popadla bundu a vzala si od něj recepty.
„Zajdi do té lékárny na náměstí. Mají je tam levnější.“
Jakmile vstoupím do lékárny, začnu mít divný pocit. Za pultem stojí mladý magistr, který je mi okamžitě povědomý. Nikdo jiný tam není, takže dojdu k pultu a podám mu recepty. Když se vrátí s několika krabičkami, usměje se na mě.
„My se známe, viďte? Párkrát jsme se viděli u vašeho tatínka.“
V tu chvíli mi všechno dojde. Přede mnou stojí muž, kterého mi rodiče vybrali. A já právě stojím v jeho obchodě. Vzedme se ve mně taková vlna hněvu a ponížení, že nedokážu ani odpovědět. Naházím lék do tašky a vypadnu z lékárny. Teprve při zběsilém úprku domů mi dojde, že jsem nezaplatila.
Pokračování příště
Autor: Jitka Králová, romantickyzapisnik.cz
Foto: Pexels
