Moje jediná, moje nejdražší lásko, už jsem téměř zapomněl, jaké to je, psát obyčejný dopis. Snad je právě tohle ten důvod, proč se to všechno stalo? Že jsem mnoho zapomněl?
Nezapomněl jsem na nic, co se týká nás dvou, ale asi už jsem ti nedával všechnu svou pozornost. Věci se mají tak, miláčku, že jsem o naší lásce nikdy nepochyboval a netušil jsem, jak důležité je to připomínat tobě.
Violo, má jediná, nikdy jsem Tě nepodvedl. Všechno je to strašný omyl a já tě z celého srdce prosím, abys mi uvěřila. V mém životě bylo a je mnoho žen, vždycky budu mezi ženami, je to nepsané pravidlo mého povolání, ale ty přece víš, že pro mě jsi byla vždycky jenom Ty.
Mé dny bez tebe jsou utrpením. Ani v lazaretu za blízkého hřmění vražedných zbraní jsem se necítil tak zoufalý. Tehdy jsem se mohl upínat k tomu, že když všechno zvládnu a obstojím, bude mi odměnou Tvoje náruč, Tvoje hřejivá láska a naše společná budoucnost. Teď jsem osamělý muž. Ani vzpomínky mi nejsou útěchou, protože mi připomínají, o co všechno přicházím. Opravdu už Ti nikdy nepohlédnu do očí a nikdy Tě nesevřu v objetí? Nemůžu tomu uvěřit, a tak doufám. Doufám, že si necháš všechno vysvětlit a znovu budeme spolu.
Má lásko, udělal bych pro Tebe cokoliv. I děti, které mi dřív naháněly spíš husí kůži, ve mně teď vyvolávají dojetí. Když se dívám na fotografie dětí svých kolegů a kamarádů, tak chápu, co jsi měla tenkrát na mysli. Jestli mi odpustíš a budu se k tobě moct vrátit, budeš mít dětí, kolik budeš chtít. Postavím Ti dům a dole budu mít kliniku, abych vás měl všechny na blízku. Budeš mít všechno, co budeš chtít, jenom mi dovol, abych ti všechno osobně vysvětlil. Všechny mé myšlenky patří nadále Tobě.
Ať Bůh střeží Tvé kroky a zachová Tebe i Tvou rodinu ve zdraví.
Miluji Tě celým srdcem a všechno, co je mé, patří tobě.
Navždy Tvůj Viktor
Pokračování příště.
Autor: Jitka Králová, romantickyzapisnik.cz
Foto: Pexels
