Občas se stane, že nám některá ze čtenářek svěří svůj životní příběh. Poměrně unikátní situace však nastane, když nám své trable napíše muž. Přečtěte si první část lehce poupraveného vyprávění pana Karla a zkuste nám do diskuse napsat, co si o jeho situaci myslíte. A také, co bude dál…
Pokud řeknete sexuální obtěžování, v naprosté většině případů si představíte svůdnou ženu a vilného chlápka, který se ji za každou cenu snaží dostat do postele. No ale co když se obětí zvrhlého zájmu stane muž, navíc v pracovní hierarchii stojící přímo pod sexuchtivou šéfovou? Jde o poměrně nestandardní a mnohdy i těžko uvěřitelnou situaci, která může vyústit až ve velice vyhrocené (nejenom) pracovní vztahy.
Karel a jeho přesvědčení
„Nemyslím si, že jsem typický hezoun nebo nějaký lamač ženských srdcí.,“ začíná své vyprávění Karel. „Vedu obyčejný rodinný život, mám rád svou ženu a naše dvě děti pro mě znamenají svět. Ženil jsem se krátce po třicítce a až dosud jsem měl pocit, že mi štěstí docela přeje. Ovšem pouze do okamžiku, kdy jsem byl vydán napospas nové šéfce, díky níž se můj poklidný život obrátil vzhůru nohama.
Už víc jak 5 let pracuji ve velké mezinárodní firmě a za tu dobu jsem si postupně vybudoval celkem slušnou pozici s poměrně reálnou vyhlídkou na další profesní růst. Moje práce mě baví a naplňuje. Nemám rád velké změny a dá se říct, že ve spoustě věcí jsem celkem konzervativní typ. Netoužím po milence a své ženě jsem byl vždycky věrný, ačkoli příležitostí k porušení manželského slibu bylo docela dost. Nikdy jsem nepřekročil hranici bezvýznamného flirtu a s láskou a vděčností se vracel domů. U kolegů jsem v tomto směru poměrně nepochopen, to ovšem nic nemění na mém postoji.
Nová situace na pracovišti
Před nějakou dobou dostalo naše oddělení novou vedoucí. Marie je pro mnohé vnadná sexy kočka, se kterou by si uměli představit i leccos jiného, než jen pouhé plnění pracovních povinností. Jak to tak pro tyhle ženy bývá, žije „singl“ a na první místo řadí svou strmě stoupající kariéru. Už po první velké poradě, na které se nám nová ředitelka představila, jsem tušil, že se blýská na nové, nikoli však lepší, časy. Její sebevědomý a místy až agresivní projev mě příliš nenadchl a v duchu jsem blahořečil bývalému šéfovi, který po mnoha letech u firmy skončil.
V práci opravdu nastaly změny. Kromě záležitostí týkajících se plnění pracovních povinností se měnily i kanceláře. Ta moje, útulná a šoupnutá trochu stranou od firemního dění, připadla kolegyni z obchodního oddělení a já byl přestěhován na opačný konec, hned vedle kanceláře nové ředitelky. Připadal jsem si strašně na očích a podprahově vnímal, místy až trochu neobvyklou, Mariinu pozornost.
Jednoho podzimního večera, kdy už většina kolegů opustila své pracovní stoly a já ještě dokončoval důležitou prezentaci na následující den, si mě Marie zavolala do kanceláře. Většinou odcházela mezi posledními, protože zjevně nikam nespěchala a práce jí byla téměř vším.
Chci znát váš názor
‚Zavřete dveře, prosím‘, vyzvala mě, když jsem vstoupil a já v jejích očích zahlédl cosi podivně zneklidňujícího.
Chvíli jen tak stála a měřila si mě pohledem od hlavy až k patě. Cítil jsem se trochu nepříjemně a nevydržel přímý oční kontakt s tou sebevědomou ženskou. Lehce naklonila hlavu, přimhouřila oči a pomalu řekla: ‚Chci znát váš názor, jako muže, Karle.‘ ‚
Ano?‘, protáhl jsem a se špatným pocitem očekával, co přijde. Marie mi vysvětlila, že ji čeká důležitá pracovní schůzka a ona chce opravdu zapůsobit. A že si není jistá výběrem večerních šatů. Ráda by tedy zjistila můj pohled na volbu oblečení, protože jsem muž podobného věku, jako dotyčný.
Z bílé šatní skříně v rohu místnosti vytáhla dvě ramínka s pověšenými krátkými šaty. Podezřívavě jsem hleděl na jedny červené s hlubokým výstřihem ve tvaru písmene V a druhé, černo zlaté, se zcela odhalenými zády. Oboje mi připadaly dost odvážné a hodící se spíš na rande než pracovní večeři. Po chvilkovém zaváhání jsem opatrně prohlásil, že jsou oboje moc pěkné a že se nedokážu pro žádné z nich rozhodnout.
‚Hmmm,‘ pozdvihla obočí a pomalu si začala rozepínat knoflíky své bílé halenky.
Jak bude Karlův příběh pokračovat se dozvíte příště…
Lea Raif
Foto: Pixabay
