Tento týden přinášíme opět další tematickou povídku, tentokrát na motivy skutečného příběhu. Jaké to je, když se potkají dva naprosto odlišní lidé, kteří navíc pocházejí ze zcela rozdílného prostředí? Může to klapat?
Šárka pocházela z velké rodiny, kde o toleranci a vstřícnost nikdy nebyla nouze. Rodiče se navzájem ctili a i přes relativně vysokou povahovou rozdílnost neměli problém s komunikací a snahou řešit případné krizové situace. Své čtyři děti vychovávali sice svobodomyslně a v relativně chaotickém prostředí, nicméně jim dokázali určit rozumné hranice, aby se z výchovy nestala džungle.
Radkova rodina byla docela jiná. Upjatá matka, vysokoškolská profesorka, a otec, vědecký pracovník, nikdy nenechali svému jedinému synovi příliš velký prostor pro dětskou hru a fantazii. Radek sám, jak se mnohem později dozvěděl, byl více méně dílem náhody a důsledkem jedné poměrně netypické narozeninové noci.
Nikoho by ani ve snu nenapadlo…
Když se ti dva potkali, nikoho by ani ve snu nenapadlo, že v sobě nakonec najdou zalíbení. Stále výřečná Šárka s rošťácky zářivýma očima a naškrobený suchar Radek, co nedokázal pochopit ani ten nejjednodušší vtip… Všechny, kteří je znali, tehdy doslova šokovala informace o jejich blízkém vztahu a za velice špatný vtip považovali i pozdější svatební oznámení.
Skutečnost ovšem byla taková, že Šárku do jisté míry fascinovala Radkova disciplinovanost a neustálá potřeba mít věci hezky pod kontrolou, a pro Radka byla naopak velice osvěžující Šárčina bezstarostnost. Společně se zajímavě doplňovali, a když ji Radek jednoho podzimního večera požádal o ruku, podle svého zvyku spontánně souhlasila.
První signály
Zásadním varováním pro Šárku měla být nejspíš první návštěva u Radkových rodičů. Sterilně zařízený byt a až hygienicky vyčištěná domácnost, vše téměř strašidelně urovnáno dle velikostí a barev. Dokonce i boty v předsíni měly své čestné místo tak, aby se co možná nejlépe hodily k sousednímu páru.
Těžký vzduch v bytě vysvětlovalo strohé konstatování, že rodina větrá každý den pouze mezi šestou a sedmou ranní a následně přesně třicet minut před ulehnutím do postele. Zabrání tak zbytečnému usazování pouličního prachu a nepříjemnému hluku z nedalekého dětského hřiště.
Namísto vroucího úsměvu, na který byla Šárka od svých rodičů běžně zvyklá, se tady setkala s velice chladnou distingovaností a legračně rušivým tikem pod levým okem své budoucí tchýně. Šárka ale byla do Radka natolik zamilovaná, že jí prostředí, ze kterého její milý pochází, nepřipadalo nijak zvlášť důležité.
U Šárky…
První návštěva u Šárčiných rodičů měla zase být varovným signálem pro poměrně zakřiknutého a pořádkumilovného Radka. Chaoticky uspořádaný dům s prostornou, nijak zvlášť udržovanou zahradou kolem, a milióny nejrůznějších věcí.
Různě poházené svršky pravděpodobně od všech členů rodiny, opuštěná, zjevně nošená ponožka pod jídelním stolem, a všudypřítomný hlahol, působily na Radka téměř nadpřirozeným dojmem. Vytřeštěně hleděl na Šárčinu rozevlátou matku s neskutečně nakažlivým úsměvem a křečovitě se snažil – v rámci svých chabých možností – reagovat na neustálé všetečné dotazy.
Naprostý šok mu ovšem přivodil způsob servírování večeře. Na stole bylo rozloženo nádobí přibližně z pěti různých sad, o příborech a sklenicích nemluvě. Namísto ubrousků byla k dispozici papírová role kuchyňských utěrek a zcela neoddiskutovatelným vrcholem večera byla konzumace zeleninového salátu jedinou společnou lžící z velké mísy uprostřed stolu.
Přes všechny rozdíly a pod povrch ukryté pochybnosti se nakonec Radek se Šárkou oženil.
Pokračování příště…
Napsala: Lea Raif
Foto: Pixabay
