Po příjezdu z porodnice bylo všechno doma jinak. Najednou jsem všechny běžné domácí aktivity jako úklid, vaření a praní musela odsunout stranou a snažit se postarat o mého novorozeného miláčka.
Každou chvilku jeho spánku jsem věnovala odpočinku, abych se zotavila po těžkém porodu a nabrala síly. Když už mé zotavování a odpočívání trvalo asi třetí den a doma jsem ještě ani nehnula prstem, začala jsem přemýšlet, jak budu tuhle novou životní etapu zvládat. Manžel se mi snažil první dny samozřejmě co nejvíce vypomáhat, ale já věděla, že budu muset jednou zvládat chod domácnosti sama a ještě s naším malým přírůstkem.
Co když přijdou dny, kdy miminko nebude chtít spát, bude jen plakat a já budu muset většinu času věnovat jen jemu? Kdy budu vařit, prát, uklízet, starat se o naše dva psy a o dům? Najdu si ještě vůbec někdy čas na sebe, na manžela a na kamarádky? Kde jsou ty časy, kdy jsem po příchodu z práce jen tak lelkovala doma na gauči, projížděla instagram, online obchody s oblečením a vymýšlela, co si na sebe obléknu na večerní party s kamarádkami.
Ještě během celého těhotenství jsem byla vždy nalíčená, natočené a upravené vlasy a měla jsem čas na to, se hezky obléknout. To všechno se najednou změnilo ze dne na den. První dny po porodu jsem byla ráda, že zvládnu rychlou sprchu, natož abych si zdlouhavě upravovala vlasy nebo se patlala s make-upem. Sotva jsem si zalezla do koupelny, už jsem slyšela pláč našeho miláčka vyžadujícího jídlo, přebalení nebo pozornost.
Jak to jen ostatní maminky zvládají? Mají uklizeno, navařeno, dokonalý make-up i vlasy a ještě zvládají o tom všem referovat na instagramu s fotkami, kde vypadají jako by to nic nebylo. Věřte mi, že během prvního týdne doma jsem si několikrát pořádně poplakala a přála si mít zpět svůj starý život. Každým dalším dnem jsem si musela zvykat na to, že nic už nebude tak jako dřív, protože teď už jsem MÁMA.
Postupem času jsem si ale uvědomila, že všechno jde zvládnout. Stačí si jen přijít na to jak. V první řadě bylo nejdůležitější postarat se o našeho miláčka a dát se dohromady po porodu. Všechno bylo pro mě úplně nové a často jsem si díky hormonálním bouřím nevěděla rady ani sama se sebou. Šestinedělí je hlavně období vyhrazené pro seznamování s miminkem. Všechno ostatní počká.
Musela jsem se naučit, jak miminko utišit, uspat, nakojit a také co má rádo a co se mu naopak nelíbí. Nikdo jiný vám neporadí, protože každé miminko je jiné. Co vyhovuje miminku vaší kamarádky, nemusí vyhovovat vašemu a tak dále. Sotva jsem na tom byla fyzicky lépe, mohla jsem se vrhnout na drobný úklid a dát vyprat prádlo. Stále jsem se ale snažila co nejvíc odpočívat. Šestinedělí je náročné období jak fyzicky tak psychicky a domácí práce neutečou.
Někdy jsem si místo úklidu upravila vlasy, nalíčila se nebo si nalakovala nehty a hned jsem se cítila lépe. I když jsem teď MÁMA, neznamená to, že to už nejsem já. Pořád se chci cítit dobře, líbit se manželovi a hlavně sama sobě. I když je těch chvilek pro sebe teď málo, je důležité si alespoň jednou za den najít čas a dopřát si něco, na co jsme byly před narozením miminka zvyklé. Věřte mi, že vás to neuvěřitelně nakopne.
Svěřte proto na hodinku děťátko manželovi, babičce nebo počkejte až usne a dělejte něco, z čeho máte radost nebo něco, u čeho si odpočinete. Uvidíte, že vše budete najednou zvládat s lepší náladou a s úsměvem. Nakonec zjistíte, že starý život byl fajn, ale nová role MÁMY je mnohem lepší. Při pohledu na svoje děťátko zažíváte pocity neskutečného štěstí a užíváte si najednou života naplno.
Autor: Lucie Krajc, @luupoledance
Foto: Lucie Krajc
