To mi sdělila sedmadvacetiletá známá zpěvačka, kterou v současnosti koučuji a hubne s námi. Těch mouder bylo víc, ale jistota, s jakou mi oznámila, že její cíl je jasný, být krásná a štíhlá a tím pádem neřešit, mi vyrazila dech.
Přemýšlím o jejích slovech už přes týden. Čím dál tím víc si uvědomuji, že nejde o pouhou povrchní krásu, naopak za krásou v tomto kontextu vnímám lehkost bytí. Ano, zase ta tíha kil a lehkost štíhlosti.
Pokud se líbíme samy sobě, jsme spokojené. Když nás netíží kila navíc, máme více chuti k pohybu, tím pádem i více chuti do života. Snáze zvládáme méně příjemné situace a naše vyrovnanost se promítá do všech životních oblastí. Být krásná sama pro sebe, znamená méně řešit poznámky nepřejícího okolí. Nebrat si osobně nevyžádané rady směřované k našemu vzhledu, stylu života. Jenže můžete namítnout, že si krásná nepřipadáte a nikdy jste nebyla. Škoda. Pokřivený obraz vnímání získáváme v dětství a k našemu sebehodnocení významně přispívají rodiče. Dobrá zpráva je, že to můžeme změnit!
Genetika a krása. Ty dvě věci souvisí velmi úzce. Krásným maminkám se rodí krásné dcery i synové, zatímco pěkný vzhled po otci se přenáší pouze na dcery. Proč to tak je vědci nevyzkoumali, ale pokud je otec maskulinního typu, existuje velká pravděpodobnost, že i syn bude svalnatý. Když vyhrajeme v genetické loterii v podobě krásného obličeje, štíhlé postavy, hustých vlasů a zubů vlastnosti perel, může se zdát, že výhru máme v kapse. Jenže. Pokud neumíme s genetickou výbavou dobře zacházet, nemáme se rády a podhodnocujeme se, ani sebehezčí zjev nám lehkost bytí nezaručí.
O co tedy jde. O puzzle jednotlivostí, z nichž se skládá náš subjektivní obraz. Pokud jsme vedené ke zdravé sebelásce, na tom, kde nám příroda ubrala nebo naopak přidala, umíme zamakat, zkrátka dokážeme na sobě pracovat s nadhledem a dostatečně kritickým okem, tam se zadaří. Jen prosím vás nechtějte vypadat jako někdo jiný. Viděla jsem mnoho zdevastovaných obličejů a poškozených těl, výsledky marnivé touhy dramaticky změnit vlastní vzhled.
Nejspíš mi dáte za pravdu, že je marné chtít 120 cm dlouhé nohy, když ve výbavě máme výšku 153 cm. Ambicím se meze nekladou, ale měřítko reálnosti by mělo být zachováno. A my jsme si právě se zmíněnou zpěvačkou v porozumění notovaly, že z našich ryze kulatých obličejů nikdy nevytesáme lícní kosti Angeliny Jolie. Nechtějme měnit svou podstatu. Nebojte pomoci svému vzhledu tam, kde geny a příroda nebyli příliš štědré.
Jde o nás, naše těla a subjektivní vnímání. Jsme to my s nezadatelným právem rozhodnout o tom, jak chceme vypadat. Jde o naše pohodlí a spokojenost, s rozumem a pokorou, kterou nám vyhublost, zmenšený nos alá Michael Jackson nebo rty jako peřiny přehozené přes bidlo, nepřinesou.
Zkuste být nejkrásnější verzí sebe sama. Najděte, co vám sluší, v čem se cítíte pohodlně a s čím dokážete také v pohodě koexistovat. Překonejte své vrtochy. Ty, co vás brzdí, být svou lepší verzí. Udělejte si z méně příjemných činností rituály. A z náročnějších akcí, v rámci péče o sebe, rutinu. A nezapomeňte, když se obklopujeme krásnými věcmi, dělá nás to krásnými. Tak si aspoň omluvíte ty nové boty, co jste schovala včera na dno skříně.
Zápisník zhýralé matky předchozí díl.
Autor: Petra Krajčinovič
Foto: Petra Krajčinovič
