Dnes pro vás máme textík od Petry Krajčinovič, která si během svého hubnutí psala svůj Zápisník zhýralé matky a rozhodla se s vámi o něj na našich stránkách podělit.
Znáte to, jak si neuvědomujete, že je pro vás Něco vzácné, a dojde vám to ve chvíli, kdy to ztratíte. Člověk si ve své hlouposti neuvědomuje, na čem mu záleží, když to má pořád pod nosem.
Je to rok a půl, kdy jsem se po delší tlustopauze vrátila k náročné a milované Bikram Yoze, a nejen k ní, ke sportu obecně. BY je pro mě sport a terapie, kterou miluji a zároveň nesnáším. Lekce jsou dlouhé a intenzivní a je to právě BY, u které se dlouho a často přemlouvám a sama se sebou licituji, zda jít či nechat být.
Teď, když nemůžu do sálu, kde je 42 stupňů Celsia, vypotit z těla všechno co nepotřebuje, protáhnout každičký sval, tak bych chodila, až bych brečela. Šla bych i na tříhodinovou lekci, kterou by vedla lektorka v rumunštině. Hledám všechny způsoby, jak zůstat v pohybu. Všechny možnosti, které nastartují hormony štěstí, aby se nestalo, že podlehnu strachu, nedej bože panice nebo úzkostem.
Proto chodím ostře aspoň 3x týdně 10km. Proto mám silové tréninky venku s trenérkou one to one a doma zatopím v nejmenší místnosti na 30 stupňů a jsem na BY online. Sportujte! Uvědomte si, co je pro vás v této době důležité a přečtěte si rok a půl starou epizodu. Bože, jak jsem byla blbá! Dnes už vím. Děkuji za každou lekci.
16.2.2019 „NO NENE“, řekla jsem si vstupujíc celá natěšená, klepající se jak drahej ratlík, na lekci Bikram Yogy v angličtině. To je snad zákon schválnosti! Vesmíre, přece víš jak to mám s Rusákama a ty mi pošleš na mý posvátný území lektorku BY z Rasýji a ještě jí vložíš do úst můj milovaný jazyk – angličtinu!? Hele Vesmíre, za co? Jsem upřímně pokorná, vděčná, solidární, velkorysá, všeobjímající, hubnoucí budoucí krasavice. Makám na pokoře, a sobě, pro druhý a ty si na mě takhle nastoupíš?!
Přátelé, kamarádi, řeknu vám, že moje uši krvácely 90 minut a už po 20 minutách cvičení se mi udělalo nevolno, ale jako fakt hustě. Mám to prostě takhle celý život, jak v hlavě, tak po těle, jak uvnitř, tak navenek. Člověk je komplexní bytost, jakmile se v některém systému tělo – hlava – srdce vyhodí z rovnováhy, systém se sekne. Věřím v celostní přístup a dnes se mi potvrdilo, že takto fungujeme.
Hezká, sympatická lektorka začala dýchací cvičení inchajl, exchajl a pokračovalo to – puč jor ched on dza flór (put your head on the floor)… ajaj, blejsklo mi hlavou, tenchle pžízvug asi nevydržím poslouchat 90 minut! Tak mocně mi lektorčin silný ruský nátisk angličtiny bodal do uší, že se mi zhruba po půl hodině začala příšerně motat hlava, tělo chtělo ležet, hlava bojovala za pohyb. Vůbec jsem si v ten moment neuvědomila, jaký odpor si v sobě vyrábím.
Řeknu vám, že chodím na BY od otevření prvního pražského studia v roce 2005, s delšími pauzami i intenzivně. Nikdy, fakt nikdy (ani po večírku) se mi neudělalo opakovaně mdlo, tak jako dnes. Pokoušela jsem se vstát a několikrát zabojovat. Podařilo se, vždy s naprostým vypětím sil. Jistě mě rozumíte, přece jsem už ksakru zhubla, těšila se jak dám nohu za krk a místo toho jsem se tam válela na karimetce jak napůl zdechlý vorvaň. Přesně tak, zcela vorvaná.
Navíc si říkám, že jsem navyklá na čtyřiceti stupňová vedra – vrátili jsme se zrovna z druhé polokoule. Vyplavaná jsem, denně 2 km v oceánu, něco vydržím a teď fail jak Brno. Čím to? Může to být i tím, že jsem vstávala ve čtyři, vyvenčila a nakrmila sebe a psa, pak pět hodin psala a na to si vyrazila cvičit do dvaačtyřiceti stupňů? To asi ne.
Vím, co zatím vězí, je to hlava a její dialogy, sesekly pokoru, tím jsem zaměřila pozornost na to negativní, na to, co se mě nelíbí, místo abych respektovala to, že všechno je jak má být, i ta ruská angličtina je v pořádku. Můj vnitřní systém začal doslova bláznit, emoce vířit a dekoncentrovaly mě natolik, že moje fyzické tělo nechtělo poslouchat a úplně se rozházelo.
Jsem si jistá, že se napříště pohlídám, nepodlehnu falešné velikosti své bytosti a nenechám se ovlivnit emocemi, které si vyrobím. Zaměřím se jen na to důležité a dobré. Vesmíre, díky za lekci.
Autor: Petra Krajčinovič
Foto: Petra Krajčinovič
