Dnes jsem myslela, že Zhýralku nenapíšu. Už je pozdě večer a já se cítím vybitá. Nakumulovalo se mi hodně práce. Krásné práce.
Kromě vlastních aktivit i nový klient s náročným projektem. Svým projektům jsem nastavila do konce roku laťku taky velmi vysoko. Mám to tak ráda. Nestěžuji si, nevymlouvám se, jdu a dělám všechno, o čem jsem přesvědčená, že podpoří moje plány a sny. Bez řečí.
Proto mi přijde děsně srandovní, když ještě dneska slyším, jak jsem za vodou, že se v podstatě jen válím doma nebo na chalupě, nemusím do práce a mám se jako ten, co se rochní v žitě. Když ke mně dorazila takové informace dříve, mívala jsem chuť někoho ťuknout do lebky. Dneska už se směju. Všemu tomu porovnávání, poměřování a nezdravému soutěžení.
Možná jste ze stejného těsta. Možná ještě docela nevíte, jak se obrnit proti hlupáctví a závisti. Vyzbrojte se rozumnými cíli a reálným očekáváním.
Co bych ze své praxe mentálního kouče vypíchla. Nečekejte nemožné, dávejte si rozumné cíle. V rámci koučinku jsem s klienty probrala tisíce cílů. Vždycky jsme došli k závěru, že je hloupost chtít mít to co má soused. Každý jsme originál, nejlepší řešení máme ve své hlavě a měli bychom chtít přesně to, co potřebujeme ke spokojenému životu. Doopravdy. Ne to, co má kamarádka nebo jak to má kolegyně. Naše cíle musí být vždycky naše vlastní. Měly bychom chtít to, na co máme talent, schopnosti, povahu a sílu.
Proto si, prosím, dobře rozmyslete, co skutečně chcete. O co jde skutečně vám? Co si přejete? A jestli se shodují vaše přání s realitou a je ve vašich silách naplnit je. Nepoměřujte se a nesoutěžte, je to vyčerpávající a brzy se budete honit do kolečka za vlastním stínem.
Pokud opravdu potřebujete soutěžit, tak se utkejte sami se sebou. Nastavte si laťku k cíli o trochu výš než obvykle, nebojte se trochu riskovat. Mám ráda anglické přísloví „no pain, no gain“. Každá bitva s sebou nese šrámy a bez boje není vítězství. Proto svádějte malé bitvy se svými démony a příliš se nezdržujte rozhlížením se kolem.
Na závěr pro vás mám jeden příklad. Dvě kamarádky spolu hubly. Každá byla úplně jiný somatotyp, disponovaly rozdílnou energií, měly odlišné nastavení mysli. Tak si teď představte situaci, že jedna hubla pomaleji než druhá. Té, co šla redukce váhy pomaleji se začalo uvnitř hlavy honit, že je s ní něco špatně. S jejím tělem je něco v nepořádku, že si zvolila špatnou cestu. A korunovala to královskou blbinou, co si pomyslí ti, kteří jejich proces sledují. A co se začalo dít? Ta pomaleji ztrácející nadváhu podlehla panice, dostala se do stresu a skutečně se její hubnutí zpomalilo, až se zastavilo docela. Nakonec to vzdala. Po několika velmi úspěšných týdnech, kdy se dostavil plató efekt a váha se nehýbala. Zpanikařila, styděla se za sebe a hodila flintu do žita.
Vyprdněte se na to, co vidíte u druhých! Hned! Vy jste jedineční. V tom, co děláte, jací jste. Konejte to nejlepší pro sebe, své zdraví, krásu a pocit radosti. Každému funguje tělo a hlava jinak a každý dosáhne cíle vlastním způsobem a v jiném časovém horizontu. Směr a nastavení může být stejné, přístup odlišný a cesta jinak dlouhá.
Autor: Mentální kouč Petra Krajčinovič
Zdroj: bykrajcinovic.cz
Foto: Edit B. Photo
