V nové komedii Marty Ferencové Přání k narozeninám hraje i Eva Holubová. Co o své postavě prozradila?
Evo, hrála jste v Přání Ježíškovi, hrajete i v Přání k narozeninám, znovu v manželském páru s Jaroslavem Duškem. Spojuje ty dva filmy ještě něco kromě týmu a několika herců?
Ano, ale nechtěla bych divákům úplně všechno prozradit. Původně mi měl hrát manžela Jiří Bartoška, ale nemohl z časových důvodů. Moji osvědčení filmoví manželé kromě něj jsou Bolek Polívka, Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Bob Klepl a samozřejmě ještě Jaroslav Dušek. O Bobovi jsem věděla, že nebude v době natáčení volný, a tak jsem rovnou řekla: „Dušek. Zavolejte mu, že vzkazuju, že to musí vzít.“ A on tu roli vzal. Natáčení s ním bylo báječné. Máme to spolu tak, že začneme vlastně hrát už v kostymérně. Marta Ferencová nás pozorovala, asi se jí to zalíbilo, a tak nás oba obsadila v obou filmech. Tento pár, tedy v Přání k narozeninám, je trochu povahově jiný než v Přání Ježíškovi, ale myslím, že stejně zábavný.
Prozradíte něco k vaší postavě?
Moje postava je té předchozí „z Ježíška“ více podobná než Jaroslavova. Je to máma milující svoji rodinu, má představy, jak by měla vypadat. Ví přece daleko lépe než samotní synové, jak by se měli chovat, aby byli šťastní. Oni její představy nenaplňují, přesto je na ní skvělé, že se přes to dokáže přenést, je velmi velkorysá a nikdy by vlastní děti nezatratila. Naopak, dokáže je přijmout takové, jaké jsou, a dovede vzít v potaz jejich pojetí štěstí. A to je na ní hezké.
Co scénář, oslovil vás hned na první přečtení?
Teď budu upřímná. Mne při prvním filmu (Přání Ježíškovi) zaujala Marta Ferencová. Při druhém filmu jsme si spolu hodně povídaly, tedy věděla jsem, o co jí ve zpracování filmu půjde. Nebyla to pro mne jenom písmenka ve scénáři, ale hlavně ona. Hodně jsme zkoušeli, měli jsme čtené zkoušky, což se u filmu běžně nedělá. Marta je i u kostýmových zkoušek, mohu jí kdykoliv zavolat, roli probrat. Je velmi trpělivá, což je při tom velkém počtu herců na place – v komedii a roadmovie– v podstatě neuvěřitelný nápor. Bylo to opravdu velmi náročné natáčení i s ohledem na časová omezení. Když se vrátím ke scénáři, musím říct, že se mi jeho myšlenka velmi líbila a za vším jsem cítila Martu. Má už dopředu film v hlavě a přesně ví, co a jak dělat. Je emancipovaná, ale není feministka, prostě přeje všem postavám stejně.
Jak se vám spolupracovalo s dětmi?
Myslím, že jsem byla na place nejpřísnější dospělý. Kombinace Nica a Matěje Hádka, kdy ani jeden nevydrží sedět. No, i když pak už se stačilo jen podívat, a byl klid. Martin výběr dětí byl skvělý, myslím, že pro ně není těžké natáčet, naučit se roli a spolupracovat, ale to čekání na place mezi obrazy bývá náročné a dlouhé. Představte si, že máte víc aktivní dítě a doprostřed místnosti dají bicí, což se v Přání k narozeninám opravdu stalo. Pořád do nich mlátil, což se nedalo vydržet. Řekla jsem mu: „Tohle dělat nemůžeš, jednou budeš taky tak starej jako já a bude tě to strašně štvát.“ Hned přestal, stál vedle mne a já najednou zase slyšela bicí, u kterých pro změnu seděl kameraman! Nico je velmi chytrý a zvídavý kluk a mám k němu hezký vztah, vím, že se těší na další premiéru, na tu Ježíškovu mi přinesl dárek. A pokud se týká těch dvou mrňousků, tak ti byli úplně zlatí.
Připravila: Katka Soušková
