Dnes učitelé rozdají dětem vysvědčení, a nejen oni a ony si zase na chvíli oddechnou. Mohly udělat totéž i děti v (ne)dávné minulosti? Víte, jak se kdysi klasifikovalo? A v kolika letech děti dostávali svoje první vysvědčení? Či od kdy na stěně povinně visela hlava státníka?
Pozor na řídkou docházku!
Od roku 1805 byli žáci hodnocení podle docházky, a to na stupnici velmi pilná, pilná a řídká, samozřejmě i prospěchu na škále velmi dobrý, dobrý, prostřední a slabý, a také chování v rozmezí velmi dobré, dobré, prostřední a školnímu řádu nepřiměřené. Vysvědčení a školní zprávy měly různé podoby, často byly zdobné a doplněné o motivy. Trochu rozdílné poměry vládly na gymnáziích, kde byli studenti do 19. století hodnoceni dokonce na osmistupňové škále. Až v roce 1905 byly předepsány jednotné známky i forma. Systém hodnocení se změnil v protektorátu, kdy byli žáci hodnoceni na šestistupňové škále a pouze jeden ve třídě mohl dosáhnout vyznamenání.
O významnější změně se přemýšlelo až v 60. letech 20. století, kdy se uvažovalo buď o zvedení desetistupňové škály, nebo slovního hodnocení. Vzhledem ke zvratům ve státních poměrech ale tento návrh vyšuměl. V 90. letech se strhla nová diskuse, ovšem k úpravě zákona došlo až v roce 2004. Od této doby je možné hodnotit žáky slovně, známkou, či jejich kombinací.
Vysvědčení nebylo jen jedno
Všeobecný školní řád zavádějící povinnou školní docházku vešel na pokyn císařovny Marie Terezie v platnost 6. prosince 1774. Ke stejnému datu se váže i zavedení vysvědčení, jimiž učitelé hodnotili své žáky. Avšak nenechte se mýlit, vysvědčení dostávali žáci až na konci školní docházky ve 14 letech. Na přelomu 19. a 20. století se rozdávaly tři různé druhy. Pokud žák dosáhl potřebného věku i dostatečných znalostí z náboženství, jazyka a počtů, získal vysvědčení propouštěcí. Jestliže mu nutné dovednosti chyběly a neměl výhled na zlepšení, dostal vysvědčení na odchodnou. Frekventační pak obdrželi ti žáci, kteří přecházeli z obecné školy na střední. Aby měli rodiče dostatečný přehled o průběhu studií, byly děti hodnoceny prostřednictvím školních zpráv, jejichž přečtení museli rodiče stvrdit podpisem. Nepřipomíná vám to zprávy v žákovské knížce?
Připravila: Věra Hájková
