Sladkosti milují snad všechny děti. A my dospělí jim je tak rádi dáváme. Aby ne. S pusinkou upatlanou od čokolády vypadají naše zlatíčka tak roztomile.
Jenže pokud jsou cukrátka v jejich jídelníčku na denním pořádku, mohou být později příčinou zdravotních problémů, včetně obezity. Snad ještě horším prohřeškem však je, když dáváme dětem sladkosti jako odměnu za něco. A je jedno, jestli se jedná o uklizený pokojíček nebo brokolici snědenou k večeři.
Patří sladkosti do života?
„Čokoláda by neměla patřit do každodenního jídelníčku malých dětí,“ říká psycholožka PhDr. Dana Hajná a dodává: „Určitě by ale také neměla být zakázanou pochutinou, protože o to více o ni pak bude dítě usilovat. Platí zde pravidlo „všeho s mírou“. Každopádně by měli rodiče být příkladem pro děti. Pokud sami čokoládu nejí, tak je v pořádku, že ji nedávají ani dítěti. Pokud ale sami občas rádi mlsají, mohou mít pochopení pro to, že sladkosti do života patří. Vybírejte sladkosti z kvalitních surovin a užívejte si je například při společných rodinných oslavách.“
Zdravé mlsání
Častá otázka rodičů zní, kdy mají dítěti poprvé dát nějakou tu sladkost. Samozřejmě je to na vás, ale rozhodně byste se měli snažit, aby zhruba do tří let znalo dítě pouze zdravější varianty sladkostí. Mluvíme zde o přesnídávkách, ovoci, jogurtech a sladkých kaších pokud možno bez nadměrného obsahu cukru. Naše chuťové pohárky by sice už v dětství měly poznat všechny chutě, ale pokud si zvyknou na přeslazené potraviny, je jasné, že jim později už nebudou stačit ty méně sladké.
Kdežto pokud bude pro dítě sladkou odměnou kus jablka, banánu nebo pomeranče, možná pro něj bude později čokoláda až moc sladká. Zdravé, či lépe řečeno zdravější zásady používejte i při doslazování. Do čaje, jogurtu nebo kaše je lepší med. Pokud neodoláte, abyste své ratolesti dopřáli nějakou tu dobrotu, volte kvalitní čokolády s co nejvyšším obsahem kakaa, sušené ovoce místo bonbonů a odlehčené dorty. Tedy spíše tvarohové než šlehačkové a spíše s ovocem a želatinou, než ty s hutnými krémy. Rozhodně by pak mělo platit, že sladkost je něco výjimečného, že je to zpestření, ale nikoli úplatek nebo odměna.
Výchova převlečená za čokoládu
Kdo z rodičů by to neznal. Dítě sedí u stolu a s umučeným výrazem se šťourá v obědě. Kuřecí maso s brokolicí mu evidentně nechutná. „Když to hezky spapáš, dostaneš po obědě bonbon,“ smlouváme s potomkem ve snaze dostat do něj aspoň trochu jídla. Prokletá věta „když to uděláš, dostaneš něco dobrého,“ bývá v mnoha rodinách prakticky na denním pořádku. Je to správné?
„Odměňování sladkostmi patří mezi časté zlozvyky dospělých. Sladkostmi dospělí často nahrazují z vlastní pohodlnosti to, co by vlastně děti potřebovaly více – pochvalu, uznání a pozornost. Nadměrné odměňování sladkostmi tak může v pozdějším věku vést k vytvoření zlozvyku, že je třeba se odměňovat jídlem, což v dlouhodobém hledisku může vést ke vzniku obezity,“ říká psycholožka PhDr. Dana Hajná.
Ale pozor, ani extrém, kdy dítě v podstatě netuší, co to je čokoláda nebo tvarohová buchta a jen se ve školce dívá, jak si jiné děti pochutnávají, není správný. I v tomto případě platí, že nejlepší je zlatá střední cesta.
Jak děti motivovat?
Sladkosti by se neměly stát obchodním artiklem mezi námi a dětmi. Odměny mohou být sladké, i když neobsahují žádný cukr, kakao nebo marmeládu. Místo čokoládky mu můžete slíbit, že když si uklidí pokoj, zahrajete si spolu jeho oblíbenou hru. Nebo zaveďte bodový systém a za určitý počet bodů vyrazte třeba do aquaparku nebo někam na výlet. Fantazii se meze nekladou.
Text: Eva Šarfová
