Na jednu stranu dnes lidé kroutí hlavou nad následky liberální výchovy a „spratkovitostí“ některých dětí, na druhou stranu se diskutuje o zákonech zakazujících dětské tresty typu poplácání po zadečku.
Jako mnoho věcí po sametové revoluci i výchova dětí v Česku se mění. Původní přehnaná přísnost postupně povoluje a rodiče se snaží vychovávat své potomky s mnohem větším množstvím tolerance a lásky. Mnozí se nechávají inspirovat na západ od našich hranic. Liberální výchova se však také může lehce vymknout kontrole. Nic vám přitom nezaručí, že vás děti budou mít radši nebo že s vámi budou chtít trávit více času.
Tradiční fungování v našich rodinách bylo dlouho jako vystřižené z meziválečných filmových skvostů naší kinematografie, kde valná většina rodičů vystupovala značně autoritativně. Vztah mezi rodiči a dětmi v podstatě sestával z příkazů, zákazů, poslouchání a plnění úkolů. Není pochyb o tom, že rodiče byli pevným vzorem svým dětem. Ty k nim vzhlížely a cítily k nim patřičný respekt. Zároveň se však časem prokázalo, že přílišné tresty srážejí dětem sebevědomí a navozují pocity méněcennosti.
„Někdy se podívám na svoji mamku a až mi trochu zamrzí, jak moc jí schází sebevědomí. Jako když nám nedělní oběd servíruje dopředu s tím, že se jí to nějak nepovedlo. Když pak vidím dědu, který ji doma vedl pevnou rukou a dodnes je jí schopen vynadat, že jsou jeho brambory moc horké, vím, kde to pramení. Já bych si v takové situaci zaťukala na čelo nebo řekla svému otci, že si příště může uvařit sám,“ říká 25letá Petra z Rokycan u Plzně.
Ještě před 20 lety se jevila výchova dětí v běžné české rodině jako vysoce autoritativní. Mnozí rodiče, kteří byli takto vychováváni, se zapřisáhli, že oni na své děti křičet nebudou, nebudou jim ani přikazovat, ani je trestat. Zanedlouho se však přistihnou, že se k vlastním dětem chovají úplně stejně jako jejich rodiče kdysi k nim. Někdy ovšem reagují zcela opačně a přísnost nahradí totálním protipólem – volnou výchovou bez pravidel. Myslí si, že děti je tak budou mít víc rády.
„Nějaká pravidla jsme doma měli, avšak většina rozhodnutí byla od malička na mně,“ vzpomíná 28letá Veronika z Opavy a pokračuje: „Až mi někdy napadlo, jestli našim na mně vůbec záleží. Vybrala jsem si sama koníčky, gymnázium, cizí jazyky i budoucí povolání. Vím, že jsem teď maximálně samostatná, ale jako malé mi chybělo trochu více podpory ze strany rodičů. Ani dnes si s rodiči nejsme příliš blízcí.“
Hodně záleží na povaze dítěte, je ale pravděpodobné, že pokud nevidí vzory ve svých rodičích, začne je hledat jinde. Třeba v partě kamarádů. A náležitě s nimi začne trávit také většinu volného času. Případně se z něho může stát spíše tápající individuum, které hledá samo sebe než sebevědomá osobnost. Dítě pak nebude mít jasno ani ve svých citech k rodině.
„Velmi často se v poradně setkáváme s problémem nevymezení hranic,“ říká MUDr. Iveta Šrámková, psycholožka Centra pedagogicko-psychologického poradenství a prevence v Malackách.
„Podpora sebevědomí a nezávislosti dětí je jedním z hlavních argumentů zastánců volné výchovy. Je však nutné najít hranici mezi snahou dát dítěti prostor k seberealizaci nebo brát v potaz jeho názory a úplnou volností. Na tu malé dítě ani nemusí být připravené,“ dodává MUDr. Iveta Šrámková.
„Jestli mému dítěti nezachutná brokolice ani potom, co ji třikrát vyzkouší, nebudu ho nutit. Stejně tak ať si klidně vybere, jestli chce zrovna nosit tričko s krtečkem, anebo kačerem. Když ale vidím cizí děti, jak leží v obchodě na zemi, křičí na celé kolo a kopou kolem sebe, nemyslím si, že svým rodičům, co stojí opodál a čekají, až se děti uklidní, vyjadřují vděk a lásku za volný styl výchovy,“ stojí si za svým názorem Karin z Pardubic.
V útlém věku je jistě důležité budování autority rodiče, ale časem, když dítě povyroste a je na to připravené, je možné postupně přecházet na roli kamaráda a rovnocenného partnera. Děti dnes dospívají mnohem dříve, než tomu bylo před 20 lety. A je potřeba s tím počítat.
„Říká se, že na rodičovství není nikdo dopředu připravený,“ zamýšlí se nad problémem výchovných postupů MUDr. Iveta Šrámková. „Každé dítě je jiné. Rodiče nesmí zapomínat na svoji kompetenci a musí mít odvahu vystupovat vůči dítěti jako ti zkušenější a zralejší.“
Navzdory tomu lze jedno řešení dopředu doporučit. Chcete-li ze svého dítěte vychovat silnou osobnost, mějte ho rádi. Zní to prostě, až naivně, ale je tomu tak. Děti potřebují citové zázemí, bezpečí a intimitu. Dobrý domov je pro ně jedna z podmínek šťastného dětství a je také nejlepším základem pro formování osobnosti dítěte. Dopřávejte dětem společné okamžiky, které si budou dlouho pamatovat. Věřte, že jich pak nebudou mít nikdy dost.
Připravila: Eva Šarfová
