Hynka Čermáka můžete brzy vidět v novém filmu Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel. A jak vzpomíná na natáčení?
Jak vzpomínáte na natáčení filmu Prvok, Šampón, Tečka a Karel? Bylo to náročné? A co se Vám na natáčení líbilo?
Náročná byla všudypřítomná zima, ale to je na natáčení běžné. Líbilo se mi, že Patrik Hartl nedělal kompromisy, film natáčel tak, jak ho měl v hlavě. To je v dnešní době velká výjimka. A pak mě taky bavilo hrát s ostatními kluky. Jsou to parťáci, každý se o sebe sám postará, natáčení s nimi rychle ubíhalo. Takže já vzpomínám jen v dobrém.
Patrik Hartl sám sebe označil za náročného režiséra. Mluvil o tom, že když je v té roli, tedy v roli režiséra, a jde si za svou věcí, tak může být někdy trochu zlý na lidi kolem. Měl jste ten pocit?
Patrik je stejně náročný k sobě jako k ostatním. Vzhledem k tomu, že je to i divadelní režisér, tak je zvyklý na své spolupracovníky, kteří jsou schopni číst i podtexty, které on používá. To my jsme sice nebyli, na druhou stranu, i když byl Patrik někdy drsný, věděli jsme, že to není osobní. On je také velmi pokorný a nároky má velké na sebe i na štáb, takže je to úplně v pořádku.
Jak jste se cítil v roli Tečky?
Vlastně to bylo takové milé odpočinutí od rolí opravdu zlých a drsných lidí. I když je Tečka voják speciální jednotky, tak je to vlastně hrozně citlivý a osamělý chlap. Ačkoli se tedy jednalo vlastně o další roli „zabijáka“, tak Tečka je hlavně citlivý kluk, který potřebuje v životě hlavně lásku, to se mi líbilo.
Co si myslíte o výzvách, které si čtyři kamarádi ve filmu dávají? Dá se jimi řešit krize středního věku?
V první řadě si myslím, že mít po čtyřicítce partu kamarádů, se kterými se znáte už od základní školy, je prostě výhra, to se nepodaří každému. To, že jsou k sobě takto otevření a pořádají takové výzvy, je samozřejmě Patrikova nadsázka. Myslím ale, že dokud je chlap schopen brát s humorem v životě všechno tak, jak přichází a jak mu život nastaví, tak to ještě nevzdal. Ten film je samozřejmě komedie o tom, jak by se člověk v životních výzvách mohl chovat. Partička, která natočila tento film, jsou lidé, kteří se znají z divadelní fakulty, a my také výzvy nepotřebujeme, protože jsme herci a to je výzva na každý den. Herectví je o vystupování z komfortní zóny a o tom jsou vlastně ty výzvy ve filmovém příběhu.
Vy tedy během práce herce čelíte podobným výzvám tak často, že žádné další v životě nepotřebujete?
Ano, přesně tak. Ono totiž proběhnout se nahý po obchoďáku ve filmu je jedna věc, ale když to natáčíte, tak se prostě musíte proběhnout nahý po obchoďáku. V tu chvíli to není film. Když to hrajete vy, tak to v reálu musíte udělat. A takových výzev je při každém natáčení mnoho.
Film je o mužském světě a o potížích mužů. Je dobré, že takový film vznikl?
Film je o mužích, což je možná vymírající druh. Je o čtyřech mužích, kteří jsou opravdu muži, nijak se tím neskrývají a nestydí se za to, bojují o ženy a taky se za to nestydí a bojují, jak umí. Vidím to jako důležité téma a myslím, že je správný čas natočit film, který je o mužích s veškerými jejich slabostmi a starostmi.
A je to film, který bude bavit ženy?
To doufám, vždyť my se tam snažíme odhalit naše mužské já. Ve filmu se sice svlékáme, ale není to film o nahotě, spíše než o svlékání oblečení je o svlékání ze slupek, které každý na sobě má, aby v tomhle světě obstál. Postavy ve filmu se svlékají až na nahé duševní jádro.
A nějaká zábavná či naopak obtížná scéna?
Nerad bych prozrazoval děj, ale natáčení na urologii pro mě bylo opravdu velmi stresující a nebylo jednoduché. To bych opravdu nerad opakoval
Připravila: Katka Soušková
Zdroj: Bontonfilm
Foto: Bontonfilm
