Stárnutí se většina z nás bojí. Přináší nejen vrásky a zdravotní potíže. Samota, nemohoucnost či závislost na pomoci druhých je noční můrou většiny dospělých. Částečně je to dáno tím, že je v naší společnosti nedostatek úcty a respektu ke stáří, ale důvodem je i neradostná finanční situace většiny důchodců či nedostatek míst v domovech důchodců, o jejich kvalitě nemluvě. Zajištění důstojného žití ve stáří by přitom mělo být naprostou samozřejmostí. Tam, kde nevystačí úspory a důchod seniora, by měla přijít pomoc jejich potomků.
V dřívějších dobách bylo naprostou samozřejmostí, že se děti staraly o své rodiče do poslední chvilky. Dnešní uspěchaná doba tomuto způsobu života příliš nenahrává. Mladí nemají čas, aby se svým nejbližším dostatečně věnovali. A tak mnozí senioři tráví hodně času zcela osamoceni ve svých bytech bez pomoci, jen se svými vzpomínkami, což se odráží nejen na jejich zdraví, ale také na životní náplni a optimismu.
Řešením může být domov důchodců. Bohužel samotní senioři vnímají tyto domovy velmi negativně. V době minulé měly domovy důchodců skutečně velmi špatné renomé a pro dnešní generaci seniorů představují neosobní místa, která připomínají svým vzhledem a funkcí nemocnici. Skutečnost je samozřejmě již dávno jiná. I když státní zařízení se svými rozpočty nikdy nedosáhnou takových kvalit, jakými disponují soukromé domy pro seniory.
„Domov pro seniory by neměl být vnímán jen jako místo s kvalitním a bezbariérovým bydlením, ale i jako místo s odbornou péčí, kvalitní stravou, (s) rozsáhlou službou volnočasových aktivit, kde se jedinec nikdy nebude cítit sám a opuštěný a kde zároveň nebude odříznut od ostatní civilizace,“ říká Barbara Kovačková, majitelka nového penzionu pro seniory Borová, která jej nejen sama financovala, ale také dohlížela na jeho stavbu, kvalitu vybavení a celkové fungování.
Místo, kde život bude mít opět smysl
Stáří je období, kdy už jedinec sice není na vrcholu fyzické síly, ale zato kulminují jeho stránky duchovní, umělecké a filozofické. Proto je velmi důležité umožnit starým lidem tyto jejich schopnosti rozvíjet.
„Přes den bude v domově volnočasový program (keramika, ruční dovednosti, pečení aj), který povede zkušený ergoterapeut. Budeme se snažit využít i dosavadních dovednosti seniorů a výše uvedené aktivity přizpůsobit jejich schopnostem tak, aby se i oni mohli cítit užiteční. Fyzioterapeut zde povede skupinové cvičení, ale i cvičení s jednotlivci, kteří budou po operacích či je budou trápit pohybové problémy. Počítáno je i s masážemi. V domě je kromě tělocvičny i možnost vodoléčby, která je zaměřená jak pro parkinsoniky, tak pro zdravé jedince. Své místo zde má dokonce i malé kino. Navíc kantýna a kavárna bude přístupná i veřejnosti, aby klienti nebyli odříznuti od okolního světa,“ vysvětluje Barbara Kovačková a dodává: „Chtěli bychom také nabízet službu rodinám, které se celoročně starají o své blízké a potřebují si na nějaký čas odpočinout, aby načerpaly sílu pro budoucí dny s nemocným člověkem. Vím, o čem je řeč, sama jsem si to zažila. Proto plánujeme otevřít i denní stacionář. Chceme také navázat užší spolupráci s obcí a okolními mateřskými školami tak, aby se v Borové setkávaly všechny generace a domov byl maximálně využit,“ říká Barbora Kovačková.
Ke stáří samozřejmě patří i nejrůznější zdravotní problémy a komplikace. Proto se penzion v Borové skládá ze dvou budov. V první části je 17 garsoniér a 6 dvoulůžkových bytů a v druhé je lůžkové oddělení s 11 postelemi. Další patro je speciálně vybavené pro klienty trpící Parkinsonovou chorobou.
„Asi největší obava pro staré lidi v pečovatelských domech a domovech důchodců je, že když se jejich zdravotní stav natolik zhorší, že už nemohou své byty užívat, tak skončí na LDNce, kde jich je několik na pokoji, celý den si jich nikdo nevšimne a personál s nimi udělá jen to nejnutnější. Nechci nikoho soudit, všichni víme, jak to s naším zdravotnictvím je, chybí personál. Sestry nestíhají, i když se kolikrát velmi snaží. Proto chceme u nás seniorům umožnit, aby se nemuseli v případě nemoci stěhovat do nemocničního zařízení, ale mohli zůstat na jednom místě. Lůžková část by tak měla zcela nahradit pobyt v LDNce, “ upozorňuje Barbara Kovačková.
Domov nových možností
Domovy pro seniory by neměly být vnímány jako poslední štace na dožití, ale jako místa nových možností. Lidé zde mohou nalézt nové přátele, životní partnery, ale i nové koníčky a záliby.
Penzion Borová je domov pro 60 obyvatel. Celý areál i dům je bezbariérový a je postaven v rozlehlé zahradě s altány a lavičkami. Nachází se v obci Trnová, 20km od Prahy a je tak z hlavního města dostupný MHD. Jedná se o soukromý objekt, kde jsou náklady na pobyt sice vyšší, než je tomu u státních domovů důchodců, nicméně v měsíčním paušálu je zahrnuta veškerá péče, včetně volnočasových aktivit, praní prádla, nákladů na pobyt, velmi pestré domácí stravy připravované z kvalitních surovin, či veškerých sociálních služeb. Přestože se nejedná o malou finanční částku, měsíční platby byly vypočítány tak, aby pokryly především provozní náklady.
Své místo v Borové naleznou jak osamělí jedinci a manželé, tak i dlouhodobě nemocní či parkinsonici. Jsou jim zde k dispozici nejen na vysoké úrovni vybavené garsoniéry, dvoupokojové byty, ale také lůžková oddělení, ve kterých naleznou maximální péči, a to až do poslední chvilky.
Penzion v Borové uvítá své první obyvatele již letos v září. Více informací na http://www.penzionborova.cz/.
Připravila: Zuzana
Foto: iStock, archiv
30. 8. 2012
