Jak by si příznivci StarDance měli krátit volnou chvíli, než vypukne sedmý ročník této originální tanenčí soutěže? Samozřejmě na parketu! Anebo čtením rozhovorů se soutěžícími a jejich tanečními partnery. Jako třeba s Kateřinou Cajthamlovou a Petrem Čadkem.
Populární lékařka říká, že StarDance je pro ni výzva a zábava, přesně v tomto pořadí.
Co vy a tanec v mládí? Máte za sebou nějakou taneční, nebo pohybovou průpravu?
Tanec úplně zbožňuji! V mládí jsem dokonce chtěla být závodní tanečnicí, ale rodiče byli zásadně proti. Říkali, že musím studovat. Takže mi tanec zůstal jako hobby, měla jsem ho vedle ostatních sportů jako relaxaci a zábavu.
Máte recept na to, jak léčit vyčerpání?
Jistě. Vyčerpání může být fyzické nebo psychické a jeho projevy jsou různé a každý člověk dobře ví, co ho vyčerpalo. Jednoduchým receptem je odpočinek a změna aktivity. Pokud je člověk vyčerpán fyzicky, měl by relaxovat fyzicky a zabývat se psychickou zátěží. Pokud je vyčerpán psychicky, měl by vypnout psychicky a dělat nějakou fyzickou zátěž, čili kompenzace.
Setkala jste se někdy s nějakým bizarním receptem na to, co člověku dodá energii?
On to není bizarní recept, opravdu to funguje, ale systémem kreditní karty. Jsou to energetické nápoje – rychle pomohou, ale vyberou si za to velkou daň.
Tango a tanec obecně je vlastně zpřístupněním intimní zóny. Měla jste s tím problém?
Prý ano, prý se neumím přitulit. Já jsem svoji intimní zónu zrušila poté, co jsem se uklidnila ze setkání s Petrem a zjistila jsem, kolik máme přirozeně společných způsobů. Je z mých spolupracovníků jediný, se kterým si tykám od prvního setkání. Se spolupracovníky v práci jsem si začala tykat třeba po dvou letech. Tady jsem vědomě trošku překročila svoji normální komfortní zónu, protože jsem potřebovala zrušit svoji obranu.
Co říkalo vaše blízké okolí na to, že budete vystupovat ve StarDance?
Měla jsem tři různé reakce. První reakce byla: „No, to jsem teda zvědav/á.“ Druhá: „Ježišmarjá, to teda budeš muset zhubnout, změň holiče a jaké budeš mít šaty?“ Třetí: „Ty jo to je paráda, no to se budeme koukat!“
Tančíte i doma? Opakujete si kroky před spaním?
Já to řeknu jinak. Tančím doma i před tréninky. Když v rádiu hrají cha-chu, tak si zatancuji i u nádobí. Zcela záměrně si opakuji určité věci, které mi během tréninku nejdou, ale ne celou choreografii, jen sekvenci. Dělám to proto, aby se mi kroky dostaly pod kůži.
Vaši pacienti musí mít silnou vůli. Jak jste na tom s vůlí vy?
Moji pacienti nemusí mít silnou vůli. Ani já nemusím mít v tancování silnou vůli. Stejně jako Petr vyhledává tanečníkům, co jim sedí, tak my se s pacienty snažíme najít, co je jim přirozené. A jako on se mě snaží dostat do kontaktu s mým tělem, tak já se snažím dostat do kontaktu s jejich tělem. Naopak v medicíně platí, že pokud něco rvete jenom vůlí, to znamená: mozek jde proti organismu, tak to bývá špatně a přetížíte se. Zapínání vůle k uzdravení je to „musím“, zatímco v medicíně funguje „smím, můžu, raduju se, bude to lepší“, čili v podstatě pravý opak.
Co se týče mé vůle, tak já jsem ten typ, co zatne zuby a tlačí věci, ale to se v průběhu života odnaučuji. Vlastně se snažím nahradit vůli svobodou.
A co myslí Petr Čadek?
Působil jste jako taneční poradce. Který impuls vás vrátil do soutěže jako tanečníka?
Od roku 2007 nebo 2008 jsem dělal profesi hlavního choreografa a odborného poradce a už toho bylo moc. Cítil jsem, že by to chtělo nějakou změnu. A vzhledem k tomu, že mé dceři se velmi líbí tancování, tak jsem si dal za cíl, že jí to ukážu.
Honila se vám hlavou nějaká jména, s kým byste mohl tancovat?
Ne, vůbec žádná jména. Byl jsem natěšen, koho dostanu. Právě z pozice choreografa jsem jména v minulosti hodně řešil, tak jsem si teď řekl, že to nechám náhodě. Jen jsem doufal, abych toho člověka, s kým budu tančit, vůbec neznal. Osobně.
Jaké byly dojmy z prvního tréninku?
Já mám pozitivní dojmy ze všeho, to je možná už klišé. Jsem úplně nadšený.
Jak léčíte vyčerpání?
Tlačím ho před sebou a díky Kateřině se ho učím i zvládat.
Co je nejtěžší na tom, tancovat s člověkem, který vlastně nikdy netančil nebo se tanci nevěnuje?
Ta funkce není nejtěžší z pozice tanečníka, ale z pozice choreografa. Měl by umět naladit tanec i celý trénink na toho konkrétního člověka. Choreograf musí najít nejkratší a nejjednodušší možnou cestu pro naučení laika.
Jak se dá překlenout strach z blízkosti při tanci?
To je podvědomí a otázka cviku a toho, jak si ti lidé sednou. To nejde naučit. Když to ten člověk necítí, tak to třeba i udělá, ale ti ostatní vždycky poznají, že je to špatně.
Připravila: Marcela Škardová
Foto: Česká televize/David Raub
25. 9. 2015
