Kolik váží lidské slovo a kolik uneseme nevlídných vět. Jaký vliv mají na naše další smýšlení a konání.
Slova formují to, co člověk cítí uvnitř. Mluvením přenášíme své pocity na druhého. Tím obezřetněji bychom měly my matky vážit slov, vyslaných k našim dcerám.
Zaměřily jste někdy svou pozornost na svůj mateřský slovník? Umíte vypnout kritické hodnocení a s ním spojené posuzování, komentování a přikazování?
Udělejte si čas, když jste o něj požádána. Příště může být pozdě. Nebo žádné příště nebude. Žijte a konejte pravdivě, děti mají sloní paměť a zklamání těžko odpouští. O životě mluvte hezky, na světě je přece skvostně.
Jsem tady pro tebe
Jsem tady pro tebe, kdykoliv mě potřebuješ. Říkáte to taky? Odložíte rozečtenou knihu, přestanete telefonovat a obrátíte svou pozornost tam, kde je žádaná? Nebo jste na tom spíš takhle: „Moc práce, teď ne. Zapni si počítač, pusť si film. Potřebuji něco dokončit, nezdržuj mě“.
Já se přiznám, že občas selžu, ale důsledně se hlídám, abych ve chvílích, kdy mě holky potřebují, zaklapávala notebook a nezvedala telefon. Udělejte si na svoji dceru čas. Poslouchejte, co vám říká a jak vám to říká. Zkuste alespoň předstírat, že se vám líbí kluk se kterým teď chodí. Je přece tak vtipnej a roztomilej, vy to nevidíte?
Prožívejte důležité životní okamžiky své dcery. Vím, někdy to vážně drhne. Třeba vám pomůže vzpomínka na nejkrásnějšího fotbalistu tam u vás, se kterým jste randila, když vám bylo sedmnáct. Že měl místo mozku kopací merunu jste tehdy neřešila. Pamatujete, co na něj říkala vaše matka? Bavily vás její komentáře, nebo snad byly k užitku? Předpokládám, že jste měla svojí hlavu a matčiny „dobře míněné rady“ pluly kolem vás.
Výroky typu, že milý naší dcery je budižkničemu, ji od sebe jen odháníme a nepřímo konstatujeme, že ona vlastně také za moc nestojí, pokud randí s takovým.
Jak na věc
Nechte paniku stranou, nechme jejich životy na nich, nestarejme se, koho si do nich pozvou. Stále mám na mysli slušné lidi. Dejme svým dcerám najevo, jak je pro nás důležité, co cítí. A jak moc jim fandíme. Novým oblečením a ipady mateřskou pozornost nenahradíme. Opravdu stačí tak málo – jen být spolu a naslouchat. Být spolu je zadarmo a je to nejvíc.
Na mě se můžeš spolehnout
Jedna z nejtrapnějších chyb, které se při výchově dětí dopouštíme, je rodičovské pokrytectví. O něčem jiném mluvíme a něco jiného děláme. Když se váš potomek poprvé napije alkoholu a domotá se domů, děláte scény? To jste pašanda, že nikdy nepijete alkohol před dcerou a nikdy vás neviděla pod vlivem. S cigaretou v ruce vedete přednášku o tom, jak kouření škodí.
Jak na věc
Nedopusťte, aby vás dcera viděla dělat věci, které jí zakazujete. Největší hloupost, jaké se může rodič dopustit, je lhát dětem. Nebo slibovat nesplnitelné. Dávejte dobrý pozor, aby jste to, co řeknete, dodržela. Lež se vždycky špatně narovnává a v mateřství to platí dvojnásob.
Neměj strach
Všeobecně jsou mladí lidé plní zmatku a obav, kudy se povine jejich život. Netuší kde a jak začít. Neovládají vnitřní hru natolik dobře, aby se strachu z nejistoty z budoucnosti dokázali sami zbavit.
Všechno bude dobré. To by měla být často opakovaná slova, posílaná směrem k našim dcerám. Když se nás obavami zmítaná dcera zeptá, jak to děláme, že zvládáme život, je přímo naši povinností, ujistit ji, že v pohodě.
Neříkejte, že jste ta, co udržuje dceru v modu, že život je pes, který se s nikým nemazlí. Slýchávám mantry typu – chlapi mají jednodušší život. Výtečné jsou i předsudky – peníze nerostou na stromech a jsou tvrdě vydřené a přesvědčení – mužský nestojí za nic a jsou všichni stejní. Výborný výrok je – s dětmi jsou jen starosti.
Kdo nás takhle děsil, že podobným nebo stejným způsobem mučíme vlastní krev? Předkládáním hororových scénářů ničemu nepomůžeme, naopak. Paralyzujeme své dcery a negativně ovlivňujeme jejich myšlení. Vytváříme ustrašenou bytost, která se bude bát seznámit, zvednout telefon a jít na pracovní pohovor nebo založit rodinu. My velké víme, život je někdy náročný, ale není se čeho bát, pokud máme oči otevřené dokořán a děláme, co nás baví.
Jak na věc
Povězte svým dcerám, jak je důležité být připravená, umět naslouchat, dokázat si najít cíl a směřovat k němu. Nebát se a nevzdávat se, to je šťastný život. Potřebují slyšet, že všechno dobře dopadne a budu tady vždycky pro tebe.
Autor: mentální kouč Petra L. Krajčinovič
