Mladou muzikálovou herečku možná znáte z divadla Kalich. Objevila se i na televizní obrazovce v seriálu O ztracené lásce nebo filmu Deník šílené manželky. A co nám sama na sebe prozradila?
Mladá muzikálová herečka, která jde poslední roky v divadle Kalich z role do role. Kolik let se už pohybuješ po profesionálním jevišti?
Já mám také jubileum, jako divadlo Kalich, ale s tím rozdílem, že Kalich oslavil letos patnáctiny a já jsem zde krásných pět let.
Předtím si hrála už někde divadlo nebo bylo hraní jen Tvůj koníček?
Já jsem hrála během studia v divadle konzervatoře, takže studentské divadlo, pak jsem hrála také v jednom studentském souboru. Co se týká profesionální zkušenosti, tu mám víc před kamerou, kde jsem si zahrála už v šesti letech.
Co Tě víc baví? Hrát před kamerou nebo v divadle před živým publikem?
Každé má svoje, ale já mám nejradši ten kontakt s diváky. Mohu jim dát nějakou svoji energii přímo na místě a oni mi ji zase vrátí. Takže pro mě je pocitově první divadlo.
Přemýšlelas někdy o tom, že bys nebyla herečka nebo muzikálová herečka a měla bys nějaké civilní povolání?
V mém případě bych civilní povolání asi dělat nemohla, protože jsem dost crazy člověk. Ale každý musí mít nějaká zadní vrátka a mě baví dost oblečení, takže bych je chtěla navrhovat a v budoucnu bych měla ráda svoji restauraci.
Když jsme narazili na jídlo, vím, že patříš mezi herce gurmány. Co máš nejraději a co Tě na jídle nejvíc baví?
Mě na jídle, stejně jako na tom oblečení, baví barevnost a kombinace různých chutí, třeba i normálně nekombinovatelných ingrediencí a hlavně zkoušení úplně nových věcí.
Máš doma v kuchyni dobrou výbavu? Nakupuješ koření a speciality?
Co se týká ingrediencí tak u nás doma se toho najde opravdu spoustu. Koření mám domácí nebo od domácího dodavatele a nakupuji ráda u farmářů.
Co tedy nejraději vaříš? Co nejraději připravíš sobě nebo případně pro přítele (Roman Tomeš muzikálový herec)?
Sama pro sebe moc nevařím. To mne příliš nebaví. Ale moc ráda připravuji jídlo pro někoho, aby mohl jídlo ohodnotit, samozřejmě hlavně pochválit. A jelikož má můj přítel Roman Celiakii, tak vařím bezlepkově. Je to pro mne takový oříšek a přímo Mont Everest, který potřebuji zdolat. Každý kdo to zkusil, ví, že vařit bezlepkově je občas těžké. Nejtěžší je samozřejmě pečení. Snažím se tvořit těsta z mouky, která absolutně nelepí a vůbec nedrží pohromadě, ale pořád stejně zkouším nové věci a bývá u toho celkem zábava.
Tvoje první profesionální zkušenost v divadle Kalich byla v představení Robin Hood? Jaké jsou Tvoje vzpomínky. Jaké to bylo v profesionálním prostředí, měla si strach třeba před premiérou?
Samozřejmě jsem byla nervózní, abych něco nepokazila. Moc jsme o tu roli a zkušenost stála a bála jsem se, abych to nepokazila kolegům. Přece jenom v Robinovi Hoodovi hrají zkušené stálice českého muzikálu, jako Leona Machálková, Kamil Stříhavka. Měla jsem obavu, aby mě vzali mezi sebe, takové malé pískle. Ale vše proběhlo super, protože třeba Kamil je takový hodný strejda. Já na sebe měla také velké nároky, a když jsem pak stála na jevišti na premiéře, byla jsem opravdu dojatá a splnil se mi tím sen.
V současné chvíli vidíme v televizích pravidelně velké pěvecké soutěže. Většina zpěváků se pak snaží někde uplatnit. Myslíš si, že to má něco takového smysl zkoušet nebo už je toho příliš?
Je to asi o velkém štěstí. Nedávno jsem potkala soutěžící z poslední Superstar a věděla jsem, že je odněkud znám, ale nedokázala jsem si uvědomit odkud. Pak jsme si společně zazpívali a já poznala, že jsou opravdu šikovní. Takže mě udivilo, jak to, že tu práci nemají a proč nejsou tolik obsazovaní, ale to je právě tím, že stále někdo vychází z těchto soutěží. Těchto lidí je opravdu moc a ta šance na uplatnění se tím hodně zmenšuje.
Jaká si vlastně herečka? Máš ráda zkoušení a seš poslušná nebo zlobivá herečka při zkoušení a hraní?
Já byla vždycky rebel a na střední škole jsem měla i trojku z chování. Ale teď ctím to, co mi řekl můj profesor herectví pan Laurin:„Míšo nikdy nic nehrajte, vždycky to buďte Vy za jiných okolností“. Takže já se do toho nějak vžiji, na papír si napíši nějakou minulost té postavy, která ve scénáři není, inspiruji se každým kolegou, koukám na ně, jak pracují a pak to zahraji. A zlobení mi nevadí při zkoušení, aby se parta dala dohromady, takže malé zlobení je určitě fajn. Ale na představení ne. Já ráda ctím, co mi režisér řekl a tak jak to nazkouším, to většinou hraji. Výjimkou jsou třeba silvestrovská představení.
Připravila: Katka
foto: divadlo Kalich
29. 1. 2015
