No tak jo. O tohle se rozhodně musím podělit. Svěřit se a zapátrat. Zjistit, zda je moje postižení ojedinělé, anebo se nás – v podobných nesnázích – nachází víc.
Poslední dobou mám značné potíže. Zaznamenala jsem totiž nečekané problémy v oblasti, kde jsem si až dosud byla docela jistá. Selhávám v oboru pro mě zcela zásadním a existenčně víc než důležitým.
Bohužel se mi zdá, že už nedokážu běžně komunikovat.
Pravděpodobně nejsem schopná držet krok s dobou. Nestíhám se učit nová slova a ani po zevrubném vysvětlení jejich přesného významu nemohu s jistotou potvrdit, že je zcela chápu. Nerozumím často ani jejich použití ve větě, a to dokonce i v situaci, kdy jsou mi všechna ostatní slova jasná.
Díky mé slovní nezpůsobilosti se logicky začaly objevovat poměrně značné překážky zejména v komunikaci s vlastními dětmi. Připadám si téměř zoufale, když na mé jednoduché otázky typu ‚jaký jsi měla den‘, případně ‚co jste dělaly s Monikou‘ dostávám nesrozumitelné odpovědi:
„Stolkovaly jsme jednoho týpka z devítky. Máme na něj s Móňou už od září kraš.“
To pak jen polknu na prázdno a možná i lehce tupě požádám svou čtrnáctiletou dceru, aby mi svou odpověď zopakovala o něco pomaleji. Anebo možná raději rovnou přeložila do zastaralého českého jazyka, na kterém stále tak nesmyslně lpím.
Následně se tedy dozvídám, že se holkám líbí jistý chlapec z deváté třídy a ony ho už od září nenápadně sledují. Mají na něj totiž takzvaný ‚kraš‘, neboli zálusk.
Ehm…
Před časem u nás byla Monika na návštěvě. Nijak jsem se nesnažila poslouchat dívčí rozhovory, přesto mi pár hlasitějších vět neuniklo:
„No a lajkla jsi mu ten poslední poust na insta?“, zaslechla jsem onehdy svou holčičku.
„Jasně.“ Odpověděla Monika na otázku, jejíž význam mi opět lehce unikal. Následně, už o něco tišeji, dodala: „ A hned potom mě začal Petr folouvovat“.
„OMG!“ zahlaholilo mé děvče. „Ty a Petr jste moje OU TÝ PÍ… Úplně ikonickej šip!“
Zůstala jsem bezradně stát u otevřené chladničky. Absolutně jsem si nedokázala vzpomenout, co v ní potřebuji. Ohromeně jsem zírala na modrobílý karton s nápisem čerstvé mléko a uvažovala, v jakých nesrozumitelných šifrách ty dvě holky mluví…
Ještě, než jsem stihla ledničku zase rezignovaně zavřít, Monika nadšeně pokračovala:
„Fakt? A já myslela, že tvoje OU TÝ PÍ jsou Majkl a Sofie…“
Ježíši! O čem to proboha ty dvě mluví?! Ztěžka jsem dosedla za kuchyňský stůl a než si děvčata konečně zavřela dveře do pokoje, zaslechla jsem ještě:
„No to jó, ale jenom ve fandomu. Vy jste moje rýl – lajf OU TÝ PÍ… Petrika forever!!!“
No tak nic…
Jindy jsem zase měla možnost slyšet svého desetiletého syna, jak si povídá s kamarádem od sousedů:
„Dáme multiplejr?“ zeptal se Davídek.
„Dáme.“ přikývl Honzík.
„Máš tady tu čestku, tak ji vylůtuj!“ nadšeně zvolal sousedův kluk a já si náhle nebyla jistá, zda na mého slušně vychovaného chlapce hovoří v podobně slušném duchu.
„Prima.“ usmál se synek a odhodlaně dodal: „Tak já jdu majnovat dia.“
Na okamžik jsem se mylně domnívala, že si kluci vezmou balón a půjdou si zakopat na hřiště. Namísto toho se usadili před velký monitor a spustili svou oblíbenou videohru.
Definitivně mne ovšem před pár dny odbouralo několik posledních vět z čerstvě natočeného videa jednoho – prý oblíbeného – youtubera. Podotýkám, že u mne tedy oblíbený rozhodně není. Jak by taky mohl, když většinou vůbec netuším, o čem mluví.
Ke svým nadšeným fanouškům hovořil opět tím podivuhodným jazykem, co mým uším ani trochu nelahodí, a má inteligence je vůči němu zcela imunní:
„Jak jste si možná všimli na mým insta, šérnul jsem tam poust, že příští tejden bude letsplej a následně lajfstrým. No a to je pro dnešní ásk všechno. Tak mi tam hoďte nějakej ten sab, lajk, případně koment.“
Možná jsem spadla z Měsíce a omylem se ocitla na úplně cizí planetě.
Možná můj přetížený mozek – poněkud předčasně – zaplavila milosrdná vlna stařecké demence.
Třeba jsem se už definitivně zbláznila a do konce svého života budu odkázána na láskyplnou péči svých bližních, případně (pravděpodobně méně láskyplnou péči) vyškoleného zdravotnického personálu.
Možná. Možná ale, že ne.
A třeba nejsem sama, kdo tuší, že to s naší výrazově bohatou češtinou jde tak trochu z kopce. A pokud nebudeme vůči rodnému jazyku dostatečně loajální, spláčeme nad výdělkem. Hrozí totiž, že jej poměrně záhy opanují nesmyslné patvary a podivně kostrbaté výrazy, jejichž smysl i původ bude přinejmenším nejasný.
Mějte se hezky a především správně česky 🙂
Vaše Lea Raif
Foto: soukromý archiv
