Volný čas

Možná jsem spadla z Měsíce

No tak jo. O tohle se rozhodně musím podělit. Svěřit se a zapátrat. Zjistit, zda je moje postižení ojedinělé, anebo se nás – v podobných nesnázích – nachází víc.

Poslední dobou mám značné potíže. Zaznamenala jsem totiž nečekané problémy v oblasti, kde jsem si až dosud byla docela jistá. Selhávám v oboru pro mě zcela zásadním a existenčně víc než důležitým.

Bohužel se mi zdá, že už nedokážu běžně komunikovat.

Pravděpodobně nejsem schopná držet krok s dobou. Nestíhám se učit nová slova a ani po zevrubném vysvětlení jejich přesného významu nemohu s jistotou potvrdit, že je zcela chápu. Nerozumím často ani jejich použití ve větě, a to dokonce i v situaci, kdy jsou mi všechna ostatní slova jasná.

Díky mé slovní nezpůsobilosti se logicky začaly objevovat poměrně značné překážky zejména v komunikaci s vlastními dětmi. Připadám si téměř zoufale, když na mé jednoduché otázky typu ‚jaký jsi měla den‘, případně ‚co jste dělaly s Monikou‘ dostávám nesrozumitelné odpovědi:

„Stolkovaly jsme jednoho týpka z devítky. Máme na něj s Móňou už od září kraš.“

To pak jen polknu na prázdno a možná i lehce tupě požádám svou čtrnáctiletou dceru, aby mi svou odpověď zopakovala o něco pomaleji. Anebo možná raději rovnou přeložila do zastaralého českého jazyka, na kterém stále tak nesmyslně lpím.

Následně se tedy dozvídám, že se holkám líbí jistý chlapec z deváté třídy a ony ho už od září nenápadně sledují. Mají na něj totiž takzvaný ‚kraš‘, neboli zálusk.

Ehm…

Před časem u nás byla Monika na návštěvě. Nijak jsem se nesnažila poslouchat dívčí rozhovory, přesto mi pár hlasitějších vět neuniklo:


„No a lajkla jsi mu ten poslední poust na insta?“, zaslechla jsem onehdy svou holčičku. 


„Jasně.“ Odpověděla Monika na otázku, jejíž význam mi opět lehce unikal. Následně, už o něco tišeji, dodala: „ A hned potom mě začal Petr folouvovat“.


„OMG!“ zahlaholilo mé děvče. „Ty a Petr jste moje OU TÝ PÍ… Úplně ikonickej šip!“ 


Zůstala jsem bezradně stát u otevřené chladničky. Absolutně jsem si nedokázala vzpomenout, co v ní potřebuji. Ohromeně jsem zírala na modrobílý karton s nápisem čerstvé mléko a uvažovala, v jakých nesrozumitelných šifrách ty dvě holky mluví… 


Ještě, než jsem stihla ledničku zase rezignovaně zavřít, Monika nadšeně pokračovala: 


„Fakt? A já myslela, že tvoje OU TÝ PÍ jsou Majkl a Sofie…“


Ježíši! O čem to proboha ty dvě mluví?! Ztěžka jsem dosedla za kuchyňský stůl a než si děvčata konečně zavřela dveře do pokoje, zaslechla jsem ještě:


„No to jó, ale jenom ve fandomu. Vy jste moje rýl – lajf OU TÝ PÍ… Petrika forever!!!“ 

No tak nic… 

Jindy jsem zase měla možnost slyšet svého desetiletého syna, jak si povídá s kamarádem od sousedů: 


„Dáme multiplejr?“ zeptal se Davídek. 


„Dáme.“ přikývl Honzík. 


„Máš tady tu čestku, tak ji vylůtuj!“ nadšeně zvolal sousedův kluk a já si náhle nebyla jistá, zda na mého slušně vychovaného chlapce hovoří v podobně slušném duchu. 


„Prima.“ usmál se synek a odhodlaně dodal: „Tak já jdu majnovat dia.“


Na okamžik jsem se mylně domnívala, že si kluci vezmou balón a půjdou si zakopat na hřiště. Namísto toho se usadili před velký monitor a spustili svou oblíbenou videohru.

Definitivně mne ovšem před pár dny odbouralo několik posledních vět z čerstvě natočeného videa jednoho – prý oblíbeného – youtubera. Podotýkám, že u mne tedy oblíbený rozhodně není. Jak by taky mohl, když většinou vůbec netuším, o čem mluví. 

Ke svým nadšeným fanouškům hovořil opět tím podivuhodným jazykem, co mým uším ani trochu nelahodí, a má inteligence je vůči němu zcela imunní:

„Jak jste si možná všimli na mým insta, šérnul jsem tam poust, že příští tejden bude letsplej a následně lajfstrým. No a to je pro dnešní ásk všechno. Tak mi tam hoďte nějakej ten sab, lajk, případně koment.“

Možná jsem spadla z Měsíce a omylem se ocitla na úplně cizí planetě.

Možná můj přetížený mozek – poněkud předčasně – zaplavila milosrdná vlna stařecké demence.

Třeba jsem se už definitivně zbláznila a do konce svého života budu odkázána na láskyplnou péči svých bližních, případně (pravděpodobně méně láskyplnou péči) vyškoleného zdravotnického personálu.

Možná. Možná ale, že ne.


A třeba nejsem sama, kdo tuší, že to s naší výrazově bohatou češtinou jde tak trochu z kopce. A pokud nebudeme vůči rodnému jazyku dostatečně loajální, spláčeme nad výdělkem. Hrozí totiž, že jej poměrně záhy opanují nesmyslné patvary a podivně kostrbaté výrazy, jejichž smysl i původ bude přinejmenším nejasný. 


Mějte se hezky a především správně česky  🙂


Vaše Lea Raif


Foto: soukromý archiv




Diskuze: příspěvků