Telepatie… Původ slova hledejme v řečtině a definici třeba na Wikipedii. Podle ní jde o přenos informací umožněný mimosmyslovým vnímáním, tedy nevyužívající technických pomůcek ani dosud známých smyslů. Její existence ovšem není prokázána a žádná všeobecně přijímaná vědecká teorie nedokáže uspokojivě vysvětlit, jak by mohla fungovat.
Přesto jsem přesvědčena o tom, že funguje. Nějakým záhadným způsobem a na základě kdovíčeho, ale funguje. Jemně a nenápadně, lehce a beze slov, a to doslova.
Troufám si tvrdit, že jistou zkušenost s ní máme snad téměř všichni. Jenomže si to většinou ani neuvědomujeme, protože telepatie je jako šelma. Tichá a nenápadná. Měkce našlapující, přesto rychlá jako blesk. A tedy snadno přehlédnutelná.
A právě díky zmiňované neuchopitelnosti zařadíme následně spoustu ‚telepatických‘ zkušeností do skupiny prachobyčejných náhod.
Tak třeba…
Vezmete do ruky telefon s tím, že konečně musíte zavolat kamarádce, co na ni už týden myslíte. A přesně v ten okamžik se na displeji rozsvítí její jméno. Anebo si povídáte s partnerem a ve shodný moment řeknete oba naráz stejnou věc. Na někoho myslíte a během chvilky vám dotyčný pošle třeba textovou zprávu. Nebo ji dokonce napíšete oba a odešlete ve stejný čas.
Náhoda…?
Jsem přesvědčená, že podobně to funguje i opačně. Zajdete třeba do obchodu a zcela jasně, aniž by kdokoli cokoli řekl, zřetelně vnímáte nepochopitelnou negaci. Jakoby se celý prostor ‚nakazil‘ nepřátelskou energií nervózních zákazníků nebo neochotných prodavaček… A i přes to, že v místnosti panuje relativní klid, máte pocit, že tam rozhodně nejste vítáni. Necítíte se dobře a sami máte tendenci chovat se protivně. Telepaticky vás totiž zasáhly pochmurné myšlenky ostatních a zlomyslně otočily kohoutkem dobré nálady do úplného mínusu.
Možná vám přijde známá i situace, kdy na něco s obavou intenzivně myslíte. Třeba máte strach, že váš potomek onemocní přesně v den odjezdu na dovolenou. V hlavě si promítáte obávaný scénář a – jako byste si už dopředu pojistili, že se tak opravdu stane.
Protože se to opravdu stane
Těžko říct, zda jde stále o telepatii či jinou formu práce s myšlenkou, ale jedno je jisté. Cosi mezi „nebem a zemí“, vědecky jen těžko prokazatelného, existuje. Zvláštní energie, nepolapitelná síla, anonymní zdroj.
A jde o sílu mocnou s potenciálem netušeným
Tak by jistě nebylo od věci umět ji využít. Dokázat správně směřovat své myšlenky, možná i sem tam trochu potrénovat zmiňovaný telepatický přenos a hledat hlubší souvislosti. Víc si hrát, méně se strachovat a snažit se udržet stabilní hladinu zdravého nadhledu.
Vždyť pohled shora dolů bývá příjemnější a hlava v oblacích lehčí. A i vaše myšlenky budou snadněji plynout, více se vznášet a naberou ten správný směr.
Lea Raif
Foto: Soukromý archiv
