To, že má člověk rád svou práci, není až tak zvláštní. Ovšem když jde o ženu, která pracuje v ryze mužském prostředí, pak se musíme zeptat – co přivedlo Kateřinu Valentovou k práci svářečky a jak se jí daří?
Katku baví leccos, včetně četby historických románů nebo rybaření. Ovšem zdá se, že v poslední době je to hlavně její profese – pracuje jako svářečka ve společnosti Kasper Kovo.
Čím jste chtěla být jako malá?
To si nepamatuji, ale když jsem byla o trošku větší, zaujala mě architektura, nebo archeologie. A taky si vzpomínám, že když jsem se koukala na televizi, toužila jsem být Xenou. Bojovnicí.
A později na škole?
Já jsem se vyučila na kuchařku, ale moc mě to nechytlo. Zkraje se mi to líbilo, protože moje babička výborně vaří a je také vyučená kuchařka. Jenže mně to tak dobře jako jí prostě nešlo… Další problém byl při hledání práce. Všude mi řekli, že budu nejprve loupat zeleninu a mýt nádobí, a to jsem s dokončenou školou s maturitou dělat nechtěla. Čekat, až se dopracuji k vaření, mě asi odradilo nejvíc.
Jak se mladá žena dostane k tomu být svářečkou?
Na práci svářečky jsem narazila díky inzerátu v novinách. Neměla jsem v oboru vůbec žádné zkušenosti, a proto jsem se nejvíc bála toho, že nebudu mít mezi ostatními šanci.
Na základě čeho vás tedy nakonec vybrali?
To by mě taky zajímalo! Neměla jsem zkušenosti, ale na druhou stranu na inzerátu stálo VHODNÉ I PRO ŽENY, a nebyla tam vypsaná jiná kritéria, která bych měla splňovat.
Nejprve jste absolvovala kurz sváření.
Kurz se dělil na sváření a technologii. Každé dva dny jsme dělali něco jiného, a když to někomu nešlo, tak jsme se zase vrátili zpět, aby se to naučil. Kurz absolvovalo 13 lidí a já tam byla jediná žena.
Jak se na sváření dívají vaše kamarádky?
Moje kamarádky by do toho určitě nešly. Vadila by jim špína, která k tomu patří. Taky asi i hluk, když se brousí, a také to tam upřímně moc nevoní. Výpary ze svářeček, nebo z broušení… Co se týče ovzduší, je to prostě náročnější. Mně špína ani hluk nevadí, já to beru jako poctivou profesi.
Je v této branži možný kariérní postup?
Kolegové mě tím straší. Prý můžu být svářeč a pak třeba i mistr. Já bych to nechtěla, baví mě tohle. Mistr kontroluje halu, sleduje svářeče při práci, sepisuje zakázky, rozděluje práci… Spíš tu práci zařizuje, než ji vykonává. A to by mě nebavilo. Já potřebuji pohyb.
Jaké má tato práce plusy a mínusy?
Hlavní plus vidím v tom, že je to výborná zkušenost, protože tenhle obor se rozhodně neztratí. Máme také perfektní kolektiv, našla jsem si tam spoustu nových přátel. Někteří kolegové jsou stejně staří i mladší, tak si rozumíme. Ale já bych si na druhou stranu rozuměla i se staršími, kdyby nebyli nějací rasové!
A první mínus? Tahle profese výrazně namáhá oči, hlavně ze začátku. První měsíc mě při sváření hrozně bolely. Proto nosíme svářečskou kuklu, kde si můžete nastavit ztmavení sklíčka, což taky pomáhá, ale pro začátečníka je to stejně boj. Další malou nepříjemností jsou létající jiskřičky.
Co vás na sváření tak fascinuje?
Že po sobě něco zanechávám a chci, aby to bylo perfektní. Jsem k sobě velmi kritická. Na této práci totiž necháváte stopu, kterou nedělá jen stroj. Je to ruční práce. Je to produkt člověka, můj svár, moje vizitka.
Znáte film Flashdance? Jeho hlavní hrdinka je také svářečkou, která miluje tanec.
Film Flashdance jsem viděla a zaznamenala jsem jeden malý rozdíl. Ta slečna, co tančí a zároveň sváří, sváří elektrodou, což je něco úplně jiného. Já svářím „COčkem“.
A vy sama? Také tančíte?
To už je hodně dávno. Po zranění kotníku jsem toho nechala. Tančila jsem hip-hop, nic takového jako Flashdance!
Co vás baví ve volném čase?
Mám dva koníčky. Prvním je čtení knih, zajímám se o Annu Boleynovou, historickou postavu z období Tudorovců, neboli druhou ženu Jindřicha VIII.. A tím dalším rybaření.
Chytáte ryby? To není příliš ženské hobby.
Rybařím něco přes rok díky příteli. Na ryby chodíme společně, to on mě to naučil. Chtěl, abych na ryby jezdila s ním, a mně se to hrozně zalíbilo. Zamilovala jsem se. Rybaření beru jako relaxaci, člověk si u toho odpočine. Mým největším úlovkem byl zatím 60 cm kapr, kterého jsem hned zase pustila, protože ryby vlastně nejím.
Připravila: redakce
Foto: Miloš Šálek
10. 6. 2014
