Zdraví

Otevřeně a natvrdo o nadváze a obezitě

Dnes otevíráme seriál o nadváze a obezitě, který pro vás připravil odborník na výživu RNDr. Petr Fořt, CSc.

Nechci vám vnucovat, co vás opravdu baví, ale když sleduji denní tisk, tuším, že to je „čtení o hubnutí“. Zajímavé je, že i kdyby vás to nebavilo, stejně se tomu nevyhnete. Je „to“ doslova všude. Fascinuje mne, s jak železnou pravidelností se koncem roku ve všech médiích objevuje stejné téma – jak neztloustnout o Vánocích.

Evidentně to však není nic platné, protože po Novém roce se se stejně železnou pravidelností objevují stále vtipněji či objevněji formulované materiály řešící zapeklitý problém – jak zhubnout po svátcích. Asi to bude proto, že rady, jak nepřibrat o svátcích, tak nějak – nezabraly, že?

Víte proč? Protože je to jako s drogami – jednou „zkusíte“ a už v tom jedete!
Když už mluvím o „železe“ – zvyk je železná košile. Takže to berte takto.
A co ještě – o svátcích je zvykem lenošit a jíst. No, jíst, to je asi příliš přízemní výraz pro přejídání. To prý ke svátkům patří. Tak to prý bylo vždy – už naši prarodiče celý rok škudlili, aby na svátky mohli hodovat a tvářit se jako bohatí. Co bych z těch svátků jinak měli, že? A dnes – co bychom dělali, kdybychom nehodovali… ostatně, tradice se prý mají udržovat. Správně. Pokud jsou to tradice alespoň trochu přijatelné po zdravotní stránce. Tak například – tradicí byl také půst, dokonce se to tak jmenovalo – masopust. Inu, kde že mu konce jsou.

Jak je to dnes?
Než dosáhnete dospělosti, držíte se – sledujete módní trendy, chcete vypadat dobře, máte dostatek hormonů, chodíte na dízu… a když nepijete příliš mnoho červených býků s vodkou, nadbytečnou energii „vypotíte“. Ale potom dospějete, máte děti – a tradice jsou zpět v plné síle. Jak všichni říkají – svátky, je to stres – ale už kvůli dětem… Přitom myslíte i na „dobrovolně – povinné“ tradice příbuzenských návštěv. Co by tomu řekla moje (a tvoje) maminka (babička), kdybych jí nepředvedla svoje chutné pečivo? Co by to bylo za Štědrý večer bez smaženého kapra a majonézového bramborového salátu? To se musí, navzdory tomu, že děti jsou nervózní a nechtějí jíst, protože chtějí dárky. Ano, problém je v tom, že každý chceme něco jiného – ale tradice je tradice.

Svátky jsou jednou za rok. Takže to byste snad zvládly i s tím krátkým přejídáním. Tedy pokud by se vám podařilo ta kila navíc, co jste si „zasloužily“, rychle shodit. Ale ouha – nedaří se, nedaří. Kdo vás zachrání? Odborníků je málo a jsou drazí, podle vyjádření ještě větších odborníků mnozí z nich ani neví, co činí (s tím musím souhlasit), a tak prý stačí sledovat seriály o hubnutí prezentované denním tiskem a v nich následovat doporučení různých (kupodivu stále se měnících) opravdových odborníků, při vaření a nákupech používat tabulky kalorických hodnot, vařit podle doporučených jídelníčků – a původní váha, ne-li dokonce kýžené zhubnutí, je tu.
No, abych nezapomněl – jsou tu ještě americké filmové star a jejich zaručeně účinné postupy. Co na tom, že to pro ně vymyslel nějaký specialista, že? Co na tom, že jako obvykle v jejich případě „je všechno jinak“?

Nebylo by přece jenom lepší „dát si pozor“? Stojí vám to za to? Počítejte se mnou – Vánoce jsou jednou za rok. V jejich průběhu vždy přiberete 2 kg. Mnohé z vás i víc. Ale po svátcích se vám je nepodaří shodit. No co, 2 kila sem, 2 kila tam. Jenomže Vánoce jsou každý rok – a tak za 10 let přiberete 20 kg! Možná že ne, možná se vám podaří v průběhu pár let vždy (trochu) „zhubnout do plavek“. Možná jsem to přehnal, asi jste přibraly jen 15 kg? Vadí – nevadí?

Už toho mám dost za sebou, takže si dovolím tvrdit, že vadí. Vždy. Ale mnohé z vás dělají, že nic. Většina vašich partnerů také. Jak jinak, oni také nemládnou. Roste jim pivní bříško (to je ale hodně rizikové, ale oni to nevědí, prý to je důkaz úspěšnosti), zato vlasů ubývá. Tak proto jim nevadí, že vy nabíráte. Hlavně když je klid.

Ve své poradně stále slýchám: „Před svatbou jsem měla 55 kg a teď po dvou dětech a 20ti letech manželství 75 kg“. Minimálně jednou ročně se pokouším shodit. Už jsem vyzkoušela asi 10 diet, 5 různých „koktejlů“, 10 různých „spalovačů“. Ale po pár měsících (možná týdnech) je to zpátky. Doktore, co s tím? Já vím, co dělám špatně…

Milé dámy, vy opravdu víte, co děláte špatně? Možná ano. Ale přesto to tak děláte dál. Je to stejné jako s kouřením. Ano, jídlo je droga. Je to potěšení, je to „antistresor“. Ale vy přece jíte proto, abyste žily, nežijete proto, abyste jedly.

Vždy svým klientkám říkám – opravdu stačí nejíst zbytečně, opravdu je nutné jíst relativně pravidelně, opravdu je naprosto nutné alespoň „trochu“ cvičit. Jako ti králíci z klobouku. Jistě, to je nadsázka. Tak zpět do reality. Ono totiž opravdu stačí málo – začněte třeba tím, že přestanete pít café latté, někdy i se šlehačkou, přestanete jíst místo snídaně cereální sušenky nebo müsli tyčinky, že už nebudete fetovat mléčnou čokoládu a problémy řešit u zmrzlinového poháru. Dokud budete jíst „hambáče, pizzu přes ulici, hranolky, smažené řízky, tavené sýry a těstoviny se smetanovou omáčkou, nemáte šanci. Týdenní „hollywoodská dieta“ vás nezachrání, naopak, když přestanete, přiberete ještě víc!

Tak co s tím uděláme? To si přečtěte v pátek.

Chcete-li se pana doktora Fořta na něco zeptat, navštivte naši poradnu.

Autor: RNDr. Petr Fořt, CS.
Foto: iStock
17. 1. 2011


Diskuze: příspěvků