Pavlínu okouzlil muž, který uměl krásně vyprávět, co všechno dokáže, když si postaví firmu. Neváhala a zafinancovala ji. A pak do něho sypala další a další peníze. Až do chvíle, kdy zjistila, že firma už neexistuje a její miláček si žije na její účet.
Začátek všeho
Když jsem Petra potkala, bylo mi už třiatřicet a dobře jsem věděla, co od života chci. Měla jsem vlastní byt (s tím mi pomohli rodiče), dobrou pozici v marketingu a pocit, že už bych mohla mít víc než jen kariéru. Toužila jsem po vztahu, po někom, s kým bych sdílela budoucí život, úspěchy i neúspěchy, ale nebála jsem se ničeho. Byla jsem přesvědčená, že potkám přesně takového muže, jakého si zasloužím. Víc jsem se ale mýlit nemohla, nakonec bylo všechno jinak.
Petr byl velký vypravěč. Okouzlil mě svými plány, sny, projekty. Mluvil o nich s takovým nadšením, že jsem měla pocit, že stojím vedle budoucího vizionáře, a že z nás do roka a do dne budou milionáři.
„Miláčku,“ tvrdil mi, „s tebou zvládnu cokoli. Přesně takovou ženu, jako jsi ty, ženu, která mi věří, vedle sebe potřebuju.“
A já mu věřila.
Láska – a peníze
První měsíce byly nádherné. Chodili jsme na procházky, vařili spolu, plánovali budoucnost. Byli jsme dva zamilovaní blázni. A pak to přišlo; Petr se vytasil s nápadem, že založí vlastní firmu. Byl zaměstnaný, ale toužil po tom být svým vlastním plánem. Neváhala jsem a vytáhla svoje úspory. Brala jsem to jako investici do nás, do naší společné budoucnosti.
„Všechno ti vrátím!“ sliboval mi. „Není třeba, jednou nás dobře zabezpečíš,“ ujišťovala jsem ho a vlastně i sebe.
Do budování svého snu se pustil se zápalem, který mě doslova okouzloval. Celé večery jsem poslouchala, co už je hotovo a co ho čeká, zkrátka Petr byl velký plánovač a mně se to líbilo. Bohužel mi nedošlo, že slova plynula a skutek utek. Můj partner uměl postavit nádherné vzdušné zámky, ale to bylo asi tak všechno.
Došlo mi to až ve chvíli, kdy začala firma skomírat. Nebo možná, že se vůbec nenastartovala. „Prostě není v kondici trh,“ tvrdil mi Petr. A taky potřeboval peníze na další vybavení. Jindy na zaplacení faktur. A já mu je dala. Uměl tak hezky mluvit a přesvědčovat mě, že jsem mu věřila. Vždycky měl vysvětlení a tomu, co říkal, bezmezně věřil.
Podivné podnikání
Uplynul rok. Pak dva. Místo aby firma prosperovala, končila v červených číslech. Petr mě bombardoval novými nápady a plány, každý vypadal slibně, ale už jsem mu nevěřila. Pracovala jsem jako divá, abychom se měli dobře, celou domácnost jsem vlastně financovala sama a Petr pořád jen „podnikal“.
A pak jsem to už nevydržela. Jednoho večera, když se zase kasal, jak to bude skvělé, jsem na něho uhodila: „Petře, už vážně nemůžu dál. Nic mi už raději nevykládej, nevěřím ti. Snažila jsem se tě podporovat, ale nevidím žádné výsledky. A ty si z toho žádnou hlavu neděláš!“
Sedl si vedle mě, chytil mě za ruku a začal zas jako vždycky: „Potřebuju ještě trochu času, Pavlínko. Tentokrát to už vyjde, cítím to.“
Ale já už necítila nic, žádnou naději nebo radost, ale jen smutek a vyčerpání.
Telefonát s mámou byl krátký. Řekla mi to jasně: „Uvědom si, že vztah není o tom, živit druhého, pokud je to schopný člověk. Měla bys tomu jeho bláznovství udělat rázný konec.“
Konec vztahu
Nikdy jsem se moc nezajímala o to, jak s mými penězi Petr nakládá. Ale to jsem měla – dozvěděla jsme se totiž, že jeho slavná firma už je nějaký čas u ledu. A přitom ode mě chtěl další a další peníze. Moje investice se rozplynuly v nenávratnu a nebylo cesty zpět.
Když mě známá upozornila, že zahlédla Petra kdesi na druhém konci města, rozhodla jsem se – konečně! – že si na něho posvítím. A ejhle! Zjistila jsem, že peníze, které měl údajně použít na nový projekt, utratil za pronájem garsonky a herní konzoli! Utíkal tam, do imaginárního světa, přede mnou a před zodpovědností. A přitom se tvářil, že je v práci.
Neváhala jsem a vlítla na něho: „To myslíš vážně?“
Ani se nestačil divit, jak jsem ho našla. Jenom zahuhlal: „Potřeboval jsem vypnout. To snad chápeš, ne?“
A tehdy jsem pochopila něco jiného, a sice že jsem pro něho byla po celou dobu našeho vztahu bankomatem a ne partnerkou. Ale jak vysvětlit ženě, které je zamilovaná, že má taky používat hlavu? Že nemá dělat všechno, co po ní její miláček chce? A jak takový vztah skončit? Mám pořád ráda.
Názor koučky Hany Adamíkové:
V první řadě doporučuji situaci konzultovat s odborníkem v oblasti financí. Najděte si někoho, komu důvěřujete, a s kým můžete tuto oblast projednat. Je dost možné, že svůj vklad už neuvidíte, nicméně budete mít jasno, co se týče této stránky situace. Nedávno jsem podobnou situaci řešila s klientkou, příběh byl jako přes kopírák. Ona schopná žena, vydělávala, táhla domácnost i v době mateřské. A on měl velké sny. V tomto případě pomohlo jasné ultimátum: buď partner začne vydělávat, nebo si najde práci.
Partner šel do sebe, nechal se zaměstnat a jí se ulevilo. Pokud však partner nejeví známky změny, je na zvážení, zda v takovém typu vztahu setrvávat. Chápu, že jsou přítomny emoce (mnoho žen nechce být samo, neumí se odpoutat, dávají partnerům další šance). V tomto tématu pomůže práce se zkušeným koučem, který vás touto situací dokáže provést.
Hana Adamíková
Koučka, mentorka, lektorka i spisovatelka. Věnuje se osobnímu rozvoji, tématům sebedůvěry, vnitřního klidu a partnerských vztahů. Pro ženy napsala knihy Uzdravte své sebevědomí, a Staňte se magnetem na muže, ve kterých je možné najít mnoho návodů na to, jak žít spokojený a naplněný život.
Připravila tyto podzimní workshopy:
- 9.10. Sebevědomá žena (Ostrava)
- 8.11. Otevřete se na plněnému vztahu (Praha)
- 4.12. Sebevědomá žena (Praha)
Více informací najdete na www.hanaadamikova.cz.
Připravila: Věra Hájková
