Volný čas

Přítel je, když…

Sbírání kytiček

Možná máte rádi citáty podobně jako já. A třeba se vám bude líbit některý z těch, které mne inspirovaly k dnešnímu zamyšlení. Jejich téma je nadčasové, tedy trvale aktuální. Řeč je o přátelství.

Člověk je prý tvor společenský, bezprostředně určený pro život v páru. Osamocení snáší těžko, ale případnou komplikovanost vztahů ještě hůř. Paradoxem zůstává, že většina z nás se samoty bojí jako čert kříže, proto mnohdy raději setrvává v nefunkčních nebo jinak zatěžujících svazcích. A je celkem jedno, zda se bavíme o nefunkčnosti „faktické“ a na první pohled zřejmé, anebo skryté, o to však záludnější.

Často se uvnitř trápíme, ale málokdy myšlenkám tohoto druhu povolíme komfort ‚slovního zhmotnění‘.

Proč asi?

Snad se bojíme nepochopení. Třeba máme strach z výsměchu. Možná se snažíme ušetřit ostatní, protože tušíme, jak by je naše slova ranila. Důvody zkrátka bývají různé a jen sám dotyčný nejlépe ví, jak to doopravdy má. A to i přes skutečnost, že si to sám častokrát zcela odmítá připustit. Ve skrytu duše však správně tuší, že jde o pouhou hru. Soukromé divadelní představení na prknech, která znamenají svět.

Svět ryze soukromý. Intimní prostor, do kterého se nezřídka bojí nahlédnout i sám jeho majitel. 

Anebo – především on. 

Ale..! Ve chvílích nejvyšší nouze, v časech, které se zničehonic zdají být nějak o mnoho složitější než ty předchozí, vstupují na scénu přátelé. Nebo by alespoň měli. 

Dva, tři nejbližší lidé. Spřízněné duše připravené pomoci. Nezištně a bez nároku na ‚honorář‘

Jenomže… I jeden takový člověk je někdy příliš.

Příliš vysoký luxus, kardinální Jackpot, výhra, na kterou mohou dosáhnout jen ti opravdu vyvolení. Bohužel.

No. Možná trochu přeháním… Nakonec, vždyť jde o jeden z hlavních pilířů mé psavé povahy. 

Ale přeci jen…

Nepopiratelným faktem zůstává, že pravý přítel je nad všechny miliónové Jackpoty, protože jeho kvality a případná pomoc jsou penězi zcela nevyčíslitelné. 

Jen považte:

„Přítel je člověk, který zná melodii vašeho srdce a předzpívá ji v okamžiku, kdy vy sami ji zapomenete.“ (Albert Einstein) 

Případně: 

„Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde.“ (neznámý autor) 

Protože: 

„Skutečný přítel je ten, před kterým je možné myslet nahlas“ (Ralp Waldo Emerson) 

A přesto:

„… a přestože o vás ví všechno, má vás pořád stejně rád!“ (Elbert Hubbard)

Ale pozor: 

„Není žádné přátelství, když jeden nechce slyšet pravdu a druhý je připraven lhát.“ (Marcus Tullius Cicero)

A proto: 

„Nezajímej se o množství, ale o kvalitu přátel!“ (Seneca) 

Moudrá slova moudrých, kterými bychom klidně mohli vydláždit Václavák. Pravdivé věty, hravě volená slova nutící k zamyšlení. V knihách, časopisech, na internetu, kdekoli… Najdete je skoro všude a většinou mají opravdu co říct.Otázkou ale zůstává, jak výraznou stopu taková sdělení zanechají v našich duších, resp. jak výrazný prostor jim v myšlenkách, a potažmo činech, hodláme poskytnout. 

A ačkoli se v různých životních etapách nacházíme v někdy velice komplikovaných situacích, stále pevně věřím, že pár vhodně volených slov a přátelská náruč dokážou divy a nejenom láska, ale i přátelství hory přenáší.

Lea Raif

Přidat na Seznam.cz

Přidejte si MeziŽenami.cz na hlavní stránku Seznam.cz.

Diskuze: příspěvků