Půlkou srdce v průšvihu: Dal bych si říct! 17

Sedíme naproti sobě. Já a Jaroslav. Po očku sleduji jeho pomalu ustupující čelo a cítím se dojatě. Čekáme v předsálí malého místního kina, než začne večerní program. Mám to tady ráda.

Půlkou srdce v průšvihu
Zobrazit fotografii v galerii

Neosobní atmosféra multikin mi nevyhovuje, a když se nedaleko našeho bydliště loni na podzim otevřelo nové kulturní centrum včetně malého promítacího sálu, bylo rozhodnuto. Stali se z nás celkem pravidelní návštěvníci a fanoušci především nových českých filmů. 


Zvolna popíjím oblíbené Pinot Grigio a snažím se ještě trochu víc naladit na páteční večer se svým manželem. Je tak milý a pozorný… 


Tak proč se, k čertu, pořád chovám jako nevděčná mrcha? 


Urputně se snažím vypudit z mysli včerejší nepříjemný zážitek. Je to víc jak tři týdny po Markově neslavné návštěvě u nás doma. Po jeho odchodu jsem tehdy zůstala ještě poměrně dlouhou dobu zcela paralyzovaná, neschopná jakékoli další činnosti. Cítila jsem se mizerně. Špinavě, lacině a zneužitě. Spílala sama sobě pro tu neuvěřitelnou naivitu, ačkoli něco ve mně pořád dokola posměšně opakovalo, že jsem přeci musela moc dobře vědět, jak to celé nakonec dopadne. Proč bych si jinak tak přepečlivě vybírala spodní prádlo…?! 


Včera se znovu ozval. Nevolal, jen napsal: „Ahoj, jak jsi na tom zítra? Dal bych si říct ;-)“ 


Okamžik jsem trochu nevěřícně zírala na rozzářený displej svého mobilu. Ještě nikdy mi neposlal něco takového. Jeho zprávy bývaly na úrovni, a i když jsme si tenkrát často psali i o intimních záležitostech, nepostrádala ta slova lehkost a poetiku. 


Zato teď! 


Váhala jsem, co napsat. Jak zareagovat a zda vůbec. Nakonec jsem však podlehla svému rozhořčení a po mnohých opravách vyťukala odpověď:


„Ahoj Marku, já jsem na tom dobře, dnes a snad i zítra, ale pokud jde o Tebe, nejsem si tak docela jistá. Co přesně znamená, že by sis dal říct?“ 


Napjatě jsem čekala na odpověď. Dorazila poměrně záhy. A pokud jsem si myslela, že jeho původní zpráva neodpovídá úrovni naší standardní komunikace, tato se už naprosto fatálním způsobem vymykala. Strohá vulgárnost jeho vyjádření mnou hluboce otřásla a já okamžitě vymazala veškerou naši konverzaci z paměti svého telefonu. 


Ten hajzl…! 


Nenapsala jsem už nic a nezareagovala jsem ani na další chlípnou textovku. Potřebovala jsem sprchu… Potřebovala jsem na vzduch! Potřebovala jsem vypudit ten příšerně skličující pocit marnosti toho všeho. 


Dveře do sálu se otevírají a hlouček těch největších nedočkavců se vrhá k vousatému uvaděči. Trpělivě se s Jaroslavem stavíme na konec řady. Pozoruji postarší manželský pár kousek před námi a napadá mě, jak dlouho už jsou asi spolu. Působí tak nenuceně. Nemusí nic říkat a přesto je jasné, jak moc se mají rádi. Ona se letmo dotkne jeho ruky a měkce se usměje. On úsměv oplácí a svými prsty jí opatrně upravuje neposlušný pramínek hustých prošedivělých vlasů. Něžně se k ní naklání a cosi neveřejného šeptá do ucha. Na okamžik zahlédnu v její papírově hebké, téměř průsvitné tváři jemný ruměnec. Vůbec je neznám, přesto jim jejich evidentní štěstí moc přeju. 


Dnes podruhé cítím silné dojetí a raději narychlo odvracím pohled stranou. Předstírám, že cosi důležitého hledám v kabelce. To proto, aby Jaroslav nezaznamenal, jak se mi lesknou oči. 


Jsme na řadě. Uvaděč kontroluje lístky, abychom v následujících vteřinách mlčky vstoupili do přívětivého pološera sympaticky malého sálu. Konečně usedáme na svá místa uprostřed čtvrté řady. Během prvních minut nového českého filmu najdu Jaroslavovu ruku a tu svou do ní mazlivě schovávám. 


Jedním dechem sleduji neuvěřitelně smutný příběh mladé ženy, která při tragické autonehodě ztratí manžela i dceru. Zůstává sama, přesto svůj život nevzdává. Žije nadějí, že temné období jednou skončí a ona znovu uvidí jasné nebe. 


Na konci filmu se už ani nepokouším skrývat slzy. Zdaleka nejsem jediná, koho téma hluboce zasáhlo. 


Při pohledu na novorozence, kterého během posledních několika záběrů chová šťastná hrdinka ve svém náručí, si uvědomuji, že vůbec nemám pod kontrolou svůj poslední cyklus. 


Neměla jsem to náhodou dostat už minulý týden?!


Autor: Lea Raif 

Foto: Freeimages

DISKUZE K ČLÁNKU

1

hmm, pěkně se nám to zamotává, je mně líto jejího manžela...:-(

ODPOVĚDĚT

0

Myslím, že to, že je těhotná s Markem manželovi zatají a nakuká mu, že je to jeho. Bude si říkat, že miminko je opět stmelí a bude to přece krásné vychovávat další sladké miminko a těšit se spolu s manželem jak je krásné a to, že je to kukačka nebude její chudák manžel vůbec tušit. Jediný kdo bude mít podezření, že by to mohlo být jeho bude Marek, ale ten rád přijme tu zjevnou lež, že otcem dítěte bude Jaroslav a nikoliv on.
Jestli to bude vážně pokračovat tímhle mým vymyšleným scénářem tak je to větší mrcha a blbka než jsem čekala.

ODPOVĚDĚT

2

Já si myslím,že bude čekat dítě s Markem a ten jak se to dozví,tak už se sní stýkat nebude,pak bude ráda,že má tak milujícího manžela,jestli ale on bude na ni čekat.

ODPOVĚDĚT

2

Tak nakonec dostane co si zaslouží,když není spokojená s tím co má doma a ted ještě aby tak čekala s Markem mimčo,stejně ji má jen do postele a nic více.Kdy už konečně ona dostane rozum.

ODPOVĚDĚT

2

Hodně napínavé a začíná se to pěkně zamotávat.

ODPOVĚDĚT

3

aj aj,miminko na obzoru?jsem zvědavá,jak to bude dál.

ODPOVĚDĚT

3

Už to tak bude...ale kdo chce kam, pomozme mu tam a pozdě potom bycha honit...a ten Marek se ke všemu začíná vybarvovat...

ODPOVĚDĚT

3

Ano, taky si to tak myslím, je mijí líto i jejího manžela.

ODPOVĚDĚT

2

Mě je líto jen jejího manžela-tak hodný,pozorný a ona si toho neváží.

ODPOVĚDĚT

3

napínavé...že by...miminko?Moc hezké čtení

ODPOVĚDĚT
VLOŽIT PŘÍSPĚVEK
VSTOUPIT DO DISKUSE (10 PŘÍSPĚVKŮ)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Půlkou srdce v  průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Prolog

K čertu s tím vším! Sakra, sakra, sakra! Už takhle nemůžu dál. Už ne…!

Co všechno víte o srdci

Co všechno víte o srdci

Jeden z nejznámějších starověkých lékařů a zakladatelů moderního lékařství, Galén, tvrdil, že srdce je nejblíže...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Láska se nikdy neptá 9

Zoufalství je ten nejhorší a nejobávanější stav. Zoufalství je něco, z čeho se člověk může...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: má to jeden malý háček 15

Svět se zbláznil. Nebo jsem se zbláznila já. Definitivně. Nevěřím, že jsem mu na to...

Půlkou srdce v průšvihu: Rodina, kde láska nikdy nekončí

Půlkou srdce v průšvihu: Rodina, kde láska nikdy nekončí 3

„Ahoj rodinko,“ volám z předsíně a s úlevou odkládám batoh s notebookem. Pohledem letmo zavadím...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Kde se tady bereš? 5

„V kolik tě mám vyzvednout?“ ptá se Jaroslav a suverénně zacouvá mezi dvě auta na...

NAČÍST DALŠÍ

INZERCE

ŽHAVÉ DRBY

CO SE ZESNULÝM PEJSKEM

Holky, mám dotaz... Co se zesnulým pejskem? Pohřbít, nechat ...

KORÁLKY

Ahojky všem :) Měla bych dotaz... Máte někdo prosím ...

SEXSHOP

Holky, koukala jsem se na net a hodně se mi líbí tento erotic ...

DRBÁRNA

HORKÉ RADY

Bolest hlavy - migrény

Dobrý den, již pár let beru triptany na prevenci a ...

Domek

Dobrý den. Syn koupil hrubou stavbu a ma tam nějake ...

Bezbolestné trhání zubů

Dobrý den pane doktore, potřeboval bych spravit horní ...

PORADNA

© 2016, MeziŽenami.cz