Půlkou srdce v průšvihu: Důležité je, aby se i oči smály 11

Usnul mi v náručí. Můj chlapeček… Poklad. Ještě tak malý, přesto svým úžasným způsobem už tolik moudrý. V ranním pološeru se zaujetím pozoruji jeho dětskou tvář. Zkoumám každičký záhyb jemného, téměř průsvitného obličeje a opakovaně bojuji se slzami dojetí.

Půlkou srdce v průšvihu
Zobrazit fotografii v galerii

Přivírám oči a cítím, jak mě jeho lehounký dech škádlivě šimrá na hrudníku. Opatrně se nadechuji a pokouším se nenápadně vytáhnout ruku zpoza jeho hlavy. Už ji téměř necítím. Nikdy bych neřekla, jak těžká může lidská hlava být. 


V noci se probudil. Polospící slezl z palandy a mazlivě se zachumlal pod moji peřinu. Dělá to tak často. A i když mne kolikrát vytrhne z příjemného snění a mně je jasné, že do rána už toho moc nenaspím, nevyměnila bych tyhle okamžiky za nic na světě. Najednou mi všechny mé dosavadní problémy připadají tak nějak méně podstatné, protože to jednoznačně nejdůležitější právě odpočívá v mém náručí. 


Políbím ho na čelo a prsty opatrně upravuji neposlušný pramínek jemných vlasů. Jeho kůže stále tak dětsky voní. Opět cítím mocnou vlnu mateřské lásky a raději zavírám oči. Dýchám zhluboka, klidně, na chvilku se pokouším srovnat jeho tempo s mým. Nádech, výdech, nádech. Nejde to příliš dobře a tak se za pár vteřin naše rytmy znovu rozdělí. 


Dechové rytmy snad, to ostatní ale trvá. Se svým synem mám zvláštní vztah. Hluboký, mateřský, ale je v něm ještě i něco navíc. On má něco navíc. Neuvěřitelným způsobem totiž dokáže citlivě vystihnout křehkost okamžiku a podvědomě zaznamenat moje, často tak pečlivě ukrývané, emoce. 


Vybavuje se mi jeden letní večer. Ten den jsem se necítila dobře. Bezmoc a tiché zoufalství zaplavilo moji duši a já nevěděla, co si se svým životem počít. Nešťastná v manželství, které se ze všech možných stran a úhlů zdálo být perfektní a naplněné. Nechápala jsem samu sebe a vnímala jen svoji vnitřní prázdnotu. Hledala lásku ke svému laskavému muži, trýznila se vzpomínkami na okamžik, kdy mne pod vánočním stromečkem, a s jen těžko skrývaným napětím v očích, požádal o ruku. Tehdy jsem cítila štěstí. Toho letního večera jsem si ale ten pocit za žádnou cenu nedokázala naladit. 


V mém životě se objevil někdo jiný. Jaroslavovu poklidnou energii vystřídal neuvěřitelný elektrický výboj. Marek! Jako blesk z čistého nebe pronikl do mého života a těžko definovatelným způsobem, během několika krátkých dnů, převrátil všechno vzhůru nohama. Nic nezůstalo na svém místě, nic nezapadalo do původních škatulek. Nedokázala jsem se ubránit a neuměla si s nastalou situací vůbec poradit. Bylo to tak nové! Jiné, magické, neuvěřitelně krásné, zároveň však naprosto fatální, zničující a žalostné. Zničující pro mě, katastrofické pro můj vztah k Jaroslavovi. 


Ten letní večer jsem byla doopravdy smutná. Přesto jsem se ze všech sil snažila dobře zvládat svou roli. Komickou figurku, veselého klauna ve své malé osobní tragédii. Tak, aby obecenstvo nemělo šanci zjistit, co doopravdy se pod šaškovou rozesmátou tváří ukrývá. 


Tehdy jsem, jako každý večer, šla uložit své děti. Popřát jim dobrou noc. Popovídat se starší dcerou a na chvilku se zachumlat k synkovi pod peřinu. To kraťoučké pomazlení se stalo nutným rituálem nás obou a každý jsme jej prožívali po svém. 


Objala jsem jeho měkké tělo, a co možná nejsrdečněji se usmála. Chlapec se na okamžik zarazil, zkoumavě mi pohleděl do očí a prohlásil: ‚Důležité je, aby se i oči smály, maminko…‘ 


V tu chvíli jsem nedokázala nic říct. Zírala jsem na své dítě a připadala si jako zoufale špatná herečka. Zhluboka jsem se nadechla a rychle odvrátila vlhký pohled. Ještě chvilku jsme beze slov leželi. Hladila jsem syna po vláskách, šimrala na zádech a uvažovala, kde se v tak nezralém stvoření bere tolik empatie a účasti. Možná právě pro tu samotnou nevyzrálost.


Chlapec doširoka zívl a už skoro v polospánku, téměř bojácně, zašeptal: ‚Že se s tatínkem nikdy nerozvedete, maminko, viď?‘ 


Polkla jsem na prázdno a chraplavě zamumlala, že ne. 


Hledím na svého malého syna. První sluneční paprsky už nesměle nakukují přes hustou bílou záclonu hotelového pokoje. O dvě hodiny později budeme sedět u snídaně, natěšeni na další den lyžování v Alpách. Je začátek března a na svazích se líně povalují už jen poslední zbytky sněhu, na kterém se dá ještě trochu jezdit. 


Včera během odpoledního lyžování, krátce poté, co jsme všichni čtyři sesedli z lanovky a chystali se zdolat další kopec, prohlásil náš malý syn: ‚Společná dovolená, třeba někde na horách, má hodně dobrých účinků. Třeba ten, že dává všechny zase hezky dohromady.‘


Autor: Lea Raif 

Foto: Freeimages


DISKUZE K ČLÁNKU

1

jo...děti jsou radar na změny...všechno prožívají

ODPOVĚDĚT

1

moc pěkně napsané,doufám,že bude pokračování

ODPOVĚDĚT

1

taky doufám

ODPOVĚDĚT

1

Tak to byl snad už šťastný konec.:-)

ODPOVĚDĚT

1

Děti vycítí většinou více než dospěláci. Je to hezky vystiženo.

ODPOVĚDĚT

1

Pěkné čtení ze života.

ODPOVĚDĚT

3

Zajímavé,jak je dětská duše citlivá na všechny změny u těch, které miluje...

ODPOVĚDĚT

3

Přesně tak, úplně se mi sevřel žaludek, té paní tedy nezávidím.

ODPOVĚDĚT

2

pěkné počteníčko těším se na další...

ODPOVĚDĚT

1

já taky

ODPOVĚDĚT
VLOŽIT PŘÍSPĚVEK
VSTOUPIT DO DISKUSE (10 PŘÍSPĚVKŮ)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Půlkou srdce v  průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Prolog

K čertu s tím vším! Sakra, sakra, sakra! Už takhle nemůžu dál. Už ne…!

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Láska se nikdy neptá 9

Zoufalství je ten nejhorší a nejobávanější stav. Zoufalství je něco, z čeho se člověk může...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: má to jeden malý háček 15

Svět se zbláznil. Nebo jsem se zbláznila já. Definitivně. Nevěřím, že jsem mu na to...

Půlkou srdce v průšvihu: Rodina, kde láska nikdy nekončí

Půlkou srdce v průšvihu: Rodina, kde láska nikdy nekončí 3

„Ahoj rodinko,“ volám z předsíně a s úlevou odkládám batoh s notebookem. Pohledem letmo zavadím...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Kde se tady bereš? 5

„V kolik tě mám vyzvednout?“ ptá se Jaroslav a suverénně zacouvá mezi dvě auta na...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Temný odlesk hluboko za mými víčky 6

Půl čtvrté ráno. Tiše otevírám vchodové dveře, raději nesvítím. Opět se málem přerazím o poházené...

NAČÍST DALŠÍ

INZERCE

inzerce

ŽHAVÉ DRBY

TAŠKA NA NOTEBOOK

Holky, musím si koupit do práce brašnu na notebook. Ale ...

VÝROBA NÁRAMKŮ

Ahoj holky, napadlo mě, že bych si doma zkusila vyrobit ...

ÚMRTÍ PEJSKA

Ahoj maminky, měla bych dotaz. Myslím, že brzy budeme řešit ...

DRBÁRNA

HORKÉ RADY

Bolest hlavy - migrény

Dobrý den, již pár let beru triptany na prevenci a ...

Domek

Dobrý den. Syn koupil hrubou stavbu a ma tam nějake ...

Bezbolestné trhání zubů

Dobrý den pane doktore, potřeboval bych spravit horní ...

PORADNA

© 2016, MeziŽenami.cz