Půlkou srdce v průšvihu: Příliš tiché „ne“ 16

Cítím se jako podvedený člověk, který ztratil veškeré iluze. Cítím se jako naivní husička, co je každému jen pro smích. Cítím se jako ten, kdo obelhal sám sebe. Cítím se přesně tak, jak si zasloužím.

Půlkou srdce v průšvihu
Zobrazit fotografii v galerii

Odešel před chvílí. Potemnělým pokojem se krom směsice zmatených pocitů nevinně vznáší hebký obláček jeho jemně kořeněné vůně. Nástěnné hodiny po tom všem raději přestaly tikat a na dřevěnou podlahu se s ležérní elegancí tiše snesl suchý lístek. 


Ten ibišek už vážně potřebuje zalít, pomyslím si poněkud nezúčastněně a dál nehnutě sedím na oranžovém gauči ve své pracovně. Trochu nevěřícně zírám na bílou froté osušku, co ještě před pár minutami pevně obepínala vlhké tělo metr devadesát vysokého chlapa. Třesoucí se rukou uhlazuji už trochu vybledlý malý polštářek a přemýšlím, kam až jsem schopná ve své zoufalé marnosti zajít. 


Jsem opravdu neuvěřitelná…! 


Domluvili jsme se na desátou. Já se za každou cenu snažila zachovat klid a do jeho příchodu se pokoušela ještě trochu pracovat. Poslední dobou jsem lehce ve skluzu, nedaří se mi psát v takovém tempu, jak bych potřebovala. 


Vůbec to nešlo! Nedokázala jsem se plně soustředit, slova jakoby splývala a věty celkově postrádaly smysl. Zoufala jsem si nad tím dokonalým vnitřním chaosem a doufala, že až se Marek objeví, budu se zase cítit normálně… 


 Normálně? Co vlastně v mém případě znamená cítit se tak?! 


Ráno jsem se pečlivě osprchovala, tělo natřela jemně parfemovaným mlékem a dlouho stála u skříně. Několikrát jsem se oblékla, několikrát svlékla, bylo to únavné. Přála jsem si vypadat dokonale! Namísto toho na mě pokaždé ze zrcadla vykoukla tragikomicky vykulená ženská v podivně seskládaném a nepadnoucím modelu. 


Nakonec jsem rezignovala a vsadila na jistotu. Těsné modré džíny a lehce průsvitná bílá košile, pod níž se dala tušit jemně vyšívaná světlá podprsenka. Má nejoblíbenější. 


A teď... Jak mizerně se teď cítím! Přes sebe jen tenkou blůzku, sleduji, jak se sluneční paprsky trochu ostýchavě odrážejí od vyšívaných květů pohozeného kousku prádla. Občas proniknou napůl zataženými žaluziemi, snad ve snaze posvítit si na tu mravní spoušť. 


Chce se mi zvracet. Z Marka, ze sebe, ze všeho, co jsem za poslední měsíce prožívala. 


Přišel načas. Vypadal uvolněně, přátelsky mě políbil na tvář. Pozvala jsem ho dál a nabídla čaj. Usmál se a poprosil o kávu. Posadil se v kuchyni za stůl a jeho hnědé oči pozorně sledovaly každičký můj pohyb. Cítila jsem se trochu nesvá a usilovně se snažila nedat najevo, jak se mi chvějí ruce. Připravila jsem dvě kávy a společně jsme se přesunuli do pracovny. Znal náš dům. Byly doby, kdy se tu pohyboval poměrně často, a to doslova… 


Seděli jsme na oranžovém gauči, kus od sebe. On stále nenuceně uvolněný, já pořád v nepříjemné křeči. Na klíně zápisník, v ruce propisku. Líčil mi svou představu, občas se zamyslel a ztichl. Poslouchala jsem jen napůl, sem tam si udělala poznámku. 


Bylo to tak divné! 


A najednou, po další krátké pauze, tiše prohlásil: „Vůbec se nemohu soustředit!“ Přitáhl si mě blíž a jeho ústa našla moje… 


Jsem ztracená, blesklo mi hlavou. A vzápětí, odněkud zevnitř mne, zaznělo zoufalé, ale až příliš tiché: 


Ne! 


Celé to vyznělo téměř tragicky. Alespoň co se mých pocitů týče. Nedokázala jsem se uvolnit, nebyla jsem však ani schopná se bránit. Podlehla jsem Markovu jemnému nátlaku, ale necítila jsem „to“! Nedostavila se ona potřebná touha, nepřišel ten obvyklý sladce dráždivý pocit. Vnímala jsem jen svou krutě obnaženou vyprahlost a taky potřebu ji jakýmkoli způsobem umlčet… 


Nechtěla jsem se s ním milovat, ale z nějakého nepochopitelného důvodu jsem to i přesto udělala. 


Mlčky jsem ho doprovodila do předsíně. Bez jediného slova se obul, přehodil přes široká ramena tenkou jarní bundu. Políbil mne na rozloučenou a spiklenecky zašeptal: „Tak příště…“ 


Stále sedím ve své pracovně, opřená o nízké opěradlo gauče. Polonahá, zdrcená, uvnitř bolestně prázdná. Zlobím se, ale nedokážu ten vztek nijak uvolnit. 


Co jsem to vůbec za člověka? 


Zvedám se a loudavě odcházím do kuchyně. Umývám kávové šálky a vracím je zpátky do prosklené skříňky. Píchne mě u srdce, když očima zavadím o čerstvou kytici drobných krémových růží, které mi včera přinesl Jaroslav.


Autor: Lea Raif 

Foto: Freeimages

DISKUZE K ČLÁNKU

1

také mě jí je líto

ODPOVĚDĚT

1

Já tomu rozumím čím dál míň a čím dál víc mě ten příběh rozčiluje. Sama jsem zvyklá používat rozum a ne se chovat jako idiot a tak je pro mě takováhle situace naprosto nemyslitelná.
Dám jeden příklad z příběhu, aby bylo jasné o čem mluvím. Když se chtěl Marek sejít u ní doma měla rovnou odmítnout a když už neodmítla tak proč se proboha na pracovní schůzku fintila jak na rande. Tím pádem dopředu počítala s tím, že dojde na sex a sama k tomu svojí průhladnou blůzou jen přilila poslední kapku oleje do ohně. To je podle mě idiotské chování.
Hergot to jsem se zas rozčílila. Já vím nemusím to číst, ale mě zajímá právě to co se takhle zpitomělým lidem děje v hlavě a jakým způsobem vůbec uvažují a tak to už dočtu do konce, když už jsem jednou začala.

ODPOVĚDĚT

1

Je mi jí líto, jak v tom beznadějně plave a přitom, není jasné, co ten Marek je vlastně zač.

ODPOVĚDĚT

1

Mně jí líto není ani trochu, kdo chce kam...

ODPOVĚDĚT

1

přesně tak ,když má doma milujícího manžela a ještě ani to ji nestačí,ani bych se nedivila,kdyby se pořádně spálila

ODPOVĚDĚT

1

pořád poutavé čtení,líbí se mi

ODPOVĚDĚT

1

moc krásný článek,ale čím dál tím více se do toho oba zamotávájí

ODPOVĚDĚT

3

je to stále více napínavé

ODPOVĚDĚT
VLOŽIT PŘÍSPĚVEK
VSTOUPIT DO DISKUSE (8 PŘÍSPĚVKŮ)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Půlkou srdce v  průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Prolog

K čertu s tím vším! Sakra, sakra, sakra! Už takhle nemůžu dál. Už ne…!

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Láska se nikdy neptá 9

Zoufalství je ten nejhorší a nejobávanější stav. Zoufalství je něco, z čeho se člověk může...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: má to jeden malý háček 15

Svět se zbláznil. Nebo jsem se zbláznila já. Definitivně. Nevěřím, že jsem mu na to...

Půlkou srdce v průšvihu: Rodina, kde láska nikdy nekončí

Půlkou srdce v průšvihu: Rodina, kde láska nikdy nekončí 3

„Ahoj rodinko,“ volám z předsíně a s úlevou odkládám batoh s notebookem. Pohledem letmo zavadím...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Kde se tady bereš? 5

„V kolik tě mám vyzvednout?“ ptá se Jaroslav a suverénně zacouvá mezi dvě auta na...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Temný odlesk hluboko za mými víčky 6

Půl čtvrté ráno. Tiše otevírám vchodové dveře, raději nesvítím. Opět se málem přerazím o poházené...

NAČÍST DALŠÍ

INZERCE

inzerce

ŽHAVÉ DRBY

VÍŘIVKA

Dobrý den, našla jsem v akci tuto vířivku ...

KREATIVNÍ HRAČKA

Zdravím, poradíte nějakou kreativní hračku, která ...

LEHKÝ ŠKOLNÍ BATOH

Dobrý večer, poradíte prosímjaký batoh koupit pro syna, ...

DRBÁRNA

HORKÉ RADY

Bolest hlavy - migrény

Dobrý den, již pár let beru triptany na prevenci a ...

Domek

Dobrý den. Syn koupil hrubou stavbu a ma tam nějake ...

Bezbolestné trhání zubů

Dobrý den pane doktore, potřeboval bych spravit horní ...

PORADNA

© 2016, MeziŽenami.cz