Půlkou srdce v průšvihu: Teď musíš ještě odpočívat 22

Sedím na břehu potoka. Blankytná obloha bez mraků a horké slunce nad rozpálenou hlavou... Nohy příjemně chladí křišťálově čistá voda, co tak rychle prokluzuje úzkým korytem bystřiny. Zavírám oči a pozorně naslouchám uklidňující melodii vesele šplouchajících vlnek.

Půlkou srdce v průšvihu
Zobrazit fotografii v galerii

Zpočátku tiché šumění potoka sílí. Je to divné… Jakoby dosud přátelské tóny čiperné říčky nahradil hrozivý lomoz mohutného vodopádu. Přidal se nepříjemný vítr a několik zježených lístků bělostné břízy nečekaně přistálo na rozbouřené vodní hladině. Snad každé stéblo trávy už políbilo zem a obloha zvážněla. I ptáci utichli v očekávání budoucích chvil. 


Je mi zima. Šumění se stává nesnesitelným a do uší se vkrádají ještě i další zvuky. Skoro jakoby se má bolavá hlava náhle ocitla v přeplněném včelím úle. Bzučí to v ní, drnčí, podobně, jako když jedete na rozpadajícím se kole s uvolněným blatníkem po stařičkých dlažebních kostkách. 


Co prosím? 


Zdá se mi to, anebo jsem doopravdy zaslechla někoho volat své jméno? Snad abych se vrátila domů? Schovala se před blížící se bouřkou? 


Strašně se ochladilo. Musím se vrátit! 


„Miláčku… prober se už přeci…“ slyším tichý hlas. Je mi povědomý. Něžně kolébá mou, kdo ví proč utrápenou duši, a dodává jí klid. 


Hou, hou… Leo… 


Pozvolna si začínám uvědomovat své tělo. Nejsem na louce, nemáčím si nohy v potoce. Nesleduji hravé vlnky, a ani neposlouchám ptačí zpěv. Nemám důvod se radovat, protože… Protože se něčeho strašlivě bojím. Cosi jsem provedla, něco nezvládla, snad i někomu ublížila?! 


Ne. Nechci zpátky tyhle starosti. Toužím se vrátit pod tu rozložitou břízu u potoka. Opřít bolavá záda o její vyhřátý kmen a nastavit šťastnou tvář pečujícím slunečním paprskům. 


Hou, hou… Leo… 


Snažím se vybavit si tu pohádkovou krajinu. Nejde to. Namísto toho se mi před očima míhá blikající modré světlo, rozrážející potemnělou ulici. 


Sanitka! Dva lidé v červeném stejnokroji s několika reflexními prvky. A pak… ještě jedna osoba. Zdá se být k smrti vyděšená! Rozčileně cosi vyřizuje s muži v červeném. Ti ale mají dost naspěch. Nasedají do vozu a … jeden z nich se nade mnou sklání. 


Hou, hou… Leo… 


Slyším rozčílené hlasy a rychlé kroky. Vezou mě na úzkém nemocničním vozíku do širokých dveří operačního sálu. Rychle, co nejrychleji. 


Je to legrační… Vždyť – mně nic není. 


Mně ne. Ale tomu, co se ve mně před časem usadilo, ano! 


Přišla jsem o dítě. Potratila jsem to malé nic, co však znamenalo mnoho. Mnoho nepříjemných pocitů, mnoho výčitek, přehršel strachu. Nejspíš jsem ho já sama vypudila ze svého těla tím, jak strašně moc jsem ho nechtěla!


A teď? Není… Zůstal po něm ale obrovský zmatek, rozčarování, hluboká úzkost a ten všudypřítomný strach. Strach z toho, že jsem to všechno fatálně zpackala. 


Hou, hou… Leo… 


Už vím…! Ten konejšivý hlas patří mému muži. Člověku, kterého jsem nejednou podvedla a to ‚nejednou‘ se teď pořádně zahustilo. 


Pomalu otevírám oči. Bodavé světlo nepříjemně brání celému procesu, ale já vím, že není třeba spěchat. Ležím na zádech. První, nač padne můj ještě trochu rozostřený pohled, je zažloutlá skvrna na stropě špatně větraného nemocničního pokoje. 


„Leo…“ zašeptá Jaroslav. „Lásko, tys nám teda dala…!“ 


Opatrně otáčím hlavu a ocitám se tváří v tvář pravdě. Pravdě o svém životě a bolestném očekávání budoucích okamžiků. 


„Já…“ nadechuji se a vážím další slova. „Já… musím ti něco říct.“ 


Napětí v jeho obličeji střídá smutný úsměv. Temné kruhy pod lesklýma očima a hluboká vráska mezi obočím… Hlubší, než bývala. 


Dotkne se mého čela a tiše prohlásí: „Řekneš. Příště. Teď musíš ještě odpočívat.“


Autor: Lea Raif 

Foto: Freeimages

DISKUZE K ČLÁNKU

5

trápení na dušičce stejně zůstane... :o(

ODPOVĚDĚT

3

Jen prosímtě neříkej manželovi krutou pravdu.

ODPOVĚDĚT

3

Věřím, že příběh dopadne dobře, v životě to až tak často nebývá...

ODPOVĚDĚT

5

konec dobrý,všechno dobré,líbí se mi tento příběh,vždyť i takový je život

ODPOVĚDĚT

4

je to moc napínavé a smutné snad to dobře dopadne těším se na pokračování

ODPOVĚDĚT
VLOŽIT PŘÍSPĚVEK
VSTOUPIT DO DISKUSE (5 PŘÍSPĚVKŮ)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Půlkou srdce v  průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Prolog

K čertu s tím vším! Sakra, sakra, sakra! Už takhle nemůžu dál. Už ne…!

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Láska se nikdy neptá 9

Zoufalství je ten nejhorší a nejobávanější stav. Zoufalství je něco, z čeho se člověk může...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: má to jeden malý háček 15

Svět se zbláznil. Nebo jsem se zbláznila já. Definitivně. Nevěřím, že jsem mu na to...

Půlkou srdce v průšvihu: Rodina, kde láska nikdy nekončí

Půlkou srdce v průšvihu: Rodina, kde láska nikdy nekončí 3

„Ahoj rodinko,“ volám z předsíně a s úlevou odkládám batoh s notebookem. Pohledem letmo zavadím...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Kde se tady bereš? 5

„V kolik tě mám vyzvednout?“ ptá se Jaroslav a suverénně zacouvá mezi dvě auta na...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Temný odlesk hluboko za mými víčky 6

Půl čtvrté ráno. Tiše otevírám vchodové dveře, raději nesvítím. Opět se málem přerazím o poházené...

NAČÍST DALŠÍ

INZERCE

inzerce

ŽHAVÉ DRBY

VÍŘIVKA

Dobrý den, našla jsem v akci tuto vířivku ...

KREATIVNÍ HRAČKA

Zdravím, poradíte nějakou kreativní hračku, která ...

LEHKÝ ŠKOLNÍ BATOH

Dobrý večer, poradíte prosímjaký batoh koupit pro syna, ...

DRBÁRNA

HORKÉ RADY

Bolest hlavy - migrény

Dobrý den, již pár let beru triptany na prevenci a ...

Domek

Dobrý den. Syn koupil hrubou stavbu a ma tam nějake ...

Bezbolestné trhání zubů

Dobrý den pane doktore, potřeboval bych spravit horní ...

PORADNA

© 2016, MeziŽenami.cz