Půlkou srdce v průšvihu: Temný odlesk hluboko za mými víčky 6

Půl čtvrté ráno. Tiše otevírám vchodové dveře, raději nesvítím. Opět se málem přerazím o poházené boty v předsíni. Kolikrát jsem jim už říkala, ať si po sobě uklízejí! Marně…

Půlkou srdce v průšvihu
Zobrazit fotografii v galerii

Opatrně našlapuji. Ještě než zamířím do koupelny, nahlížím do dětského pokoje. Slyším pravidelné oddychování svých dětí a celou mou bytost zaplaví těžko popsatelný pocit bezpodmínečné lásky a neskonalé vděčnosti za to, že je mám. 


Někde jsem četla, že si nás děti, tam někde nahoře, vybírají. A také, že jsou to podstatně vyvinutější duše, než jsme my, jejich rodiče, a proto se – možná trochu překvapivě – máme ve finále co učit my od nich, nikoli naopak. No – nevím. Těžko říct, jak to všechno doopravdy chodí. Pravdou ale zůstává, že pokud si moje děti vybraly za matku právě mě, jsem dojatá. A zrovna v tuhle chvíli se nad jejich volbou dosti podivuji. 


U dveří do ložnice se na okamžik zastavuji. Jaroslavovo občasné zachrápání mě lehce uklidňuje. Všechno je tak, jak má být. Pocítím obrovskou únavu. Už jen pár minut v koupelně mě dělí od bezpečí vlastní postele, od normálního světa obyčejné ženy, matky a manželky. 


Koupelna je laděna do modrobílé. Pomalu se svlékám a kouřem načichlé oblečení nechávám jen tak sklouznout na zem. Nahá se otáčím k zrcadlu a zamyšleně na sebe hledím. Za dva roky mi bude čtyřicet. Postava se od dob gymnázia až tolik nezměnila. Pořád jsem celkem štíhlá, i když… Slabší místa se najdou. Pokožka už není tak pružná jako dřív a mírně povislý zadek mi radost rozhodně nedělá. Prsa by mohla být pevnější, ale dobrá podprsenka umí zázraky. 


Přistupuji k umyvadlu. Čistím si zuby a vatovým tamponem odličuji tvář. Až teď jsem kompletně nahá. Sama před sebou, v polorozsvícené místnosti, ve ztichlém domě na konci Vavřínové ulice. Tmavé kruhy pod očima naznačují, že bych měla víc spát a temný odlesk, hluboko za očními víčky, nemilosrdně poukazuje na cosi divného uvnitř mě samotné. Na to, co sama nedokážu úplně pochopit, na to, co pečlivě ukrývám před ostatními a často i sama před sebou. 


Horká sprcha mě na pár okamžiků odvede kamsi daleko za hranice vlastní reality. Ráda se nechávám unést, vědomě uvolňuji ztuhlé tělo a konejším dosud nepokojnou mysl. Ještě na pár okamžiků si dovoluji vzácný komfort neobvyklého stavu vnitřní rovnováhy, abych v následujících dvou minutách tiše vklouzla pod chladivou přikrývku vedle spícího manžela. Dnes bez pravidelného políbení na dobrou noc. Je příliš pozdě a já jsem vlastně docela ráda… 


Pohledem bezděčně zavadím o digitální budík na nočním stolku vedle mé hlavy. Téměř čtyři ráno. Ještě před dvěma hodinami jsem se nacházela v úplně jiné ložnici. V chladivě bílém hotelovém pokoji s podivně zneklidňujícím výjevem na zlatě orámovaném obrazu, umístěném nad širokou manželskou postelí. 


 „Jsem tu jen na skok,“ sdělil mi tichým hlasem Radek, když jsme kolem půlnoci dopíjeli poslední drink na jinak celkem nudném třídním srazu. V té větě se odráželo mnohé. A já se natáhla pro tu nepřitažlivější a snadno dostupnou ozdobu. Bezostyšně jsem sáhla po nabídce lákavě zabalených, bezprostředně navazujících chvil, aniž bych řešila nějaké ‚před‘ a ‚po‘. 


Temný odlesk hluboko za mými víčky a nenaplněná touha ze střední školy. To byl ten hlavní důvod, proč jsem neodjela domů. 


Radek trávil většinu času na cestách. Hotelový pokoj pro něho znamenal denní chleba a i na třídní sraz si „odskočil“ v rámci jedné z pracovních cest. Dávno nebydlel v Praze a se svými spolužáky se téměř nevídal. 


Zpočátku jsem se necítila uprostřed toho neosobního prostoru dobře a na okamžik zaváhala, zda předchozí spontánní rozhodnutí bylo správné. Radek odtušil mé rozpaky a jemně mne vzal za ruku. 


„Pojď,“ zašeptal a letmo mě políbil do vlasů. Na hotelové televizi naladil hudební kanál právě uprostřed jedné z mých oblíbených písniček. Ploužák plný emocí… Jsem ztracená, napadlo mě ještě, než jsme se společně vydali objevovat jeden druhého. 


4:45 a já stále nespím. Přemýšlím o Radkovi. Spolužákovi ze střední školy, se kterým jsem dnes v noci strávila zvláštní a výjimečné okamžiky. Možná jsme si navzájem doplnili chybějící střípky do soukromé mozaiky časů dávno minulých a ucelili tak jednu životní kapitolu. Možná… 


Přemýšlím o Markovi. Bývalém milenci, na jehož jméno pomalu sedá prach. Odešel bez rozloučení a já ho nechala jít, přestože mé srdce krvácelo. Už je to pryč. Snad… 


Myslím na Jaroslava. Mého manžela, kterého svým, velice zvláštním způsobem, přes to všechno stále miluji. Zní to lacině, ale laciné to není. Tohle zřejmě nemůže pochopit nikdo na světě. Tohle totiž nedokážu pochopit ani já samotná.


Autor: Lea Raif 

Foto: Freeimages

DISKUZE K ČLÁNKU

1

člověk někdy dělá věci,že ani nepřemýšlí-sice nato přijde,ale to už bývá někdy pozdě-měl by si vážit toho co má

ODPOVĚDĚT

3

Paní závidím její svědomí. Neváží si toho, co má- své nejdražší, které může během chvíle ztratit, ale to už bude pozdě.

ODPOVĚDĚT

1

přesně jste to vystihla-máte pravdu

ODPOVĚDĚT

3

Znám tohle z okolí...Pochopila jsem a naučila se lidi neodsuzovat,vždy má totiž vše dvě strany stejně jako mince...rub i líc...A jsou na to potřeba dva lidi...Nesoudím...Jen vím,že bych se do takové situace nechtěla dostat...snad se mi to nestane.

ODPOVĚDĚT

5

pani z Ostravy zmizela?

ODPOVĚDĚT

3

ta má hroší kůži , takže určitě nezmizí

ODPOVĚDĚT

3

taky si myslím,že nezmizela-určitě tady je

ODPOVĚDĚT

2

Souhlasím...

ODPOVĚDĚT

4

Také se těším na pokračování.
Zažila jsem to ,co udělal Marek.
I když kniha pipomíná Červenou knihovnu i život někdy s člověkem zatočí.

ODPOVĚDĚT

1

líbí se mi,jak je to napsané,možná i knížka by byla pěkná,prostě červená knihovna,ale člověk zapomene sám na sebe.těším se na další pokračování-bude?

ODPOVĚDĚT

3

ani já to nepochopím ale hezké čtení

ODPOVĚDĚT
VLOŽIT PŘÍSPĚVEK
VSTOUPIT DO DISKUSE (11 PŘÍSPĚVKŮ)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Půlkou srdce v  průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Prolog

K čertu s tím vším! Sakra, sakra, sakra! Už takhle nemůžu dál. Už ne…!

Co všechno víte o srdci

Co všechno víte o srdci

Jeden z nejznámějších starověkých lékařů a zakladatelů moderního lékařství, Galén, tvrdil, že srdce je nejblíže...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Láska se nikdy neptá 9

Zoufalství je ten nejhorší a nejobávanější stav. Zoufalství je něco, z čeho se člověk může...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: má to jeden malý háček 15

Svět se zbláznil. Nebo jsem se zbláznila já. Definitivně. Nevěřím, že jsem mu na to...

Půlkou srdce v průšvihu: Rodina, kde láska nikdy nekončí

Půlkou srdce v průšvihu: Rodina, kde láska nikdy nekončí 3

„Ahoj rodinko,“ volám z předsíně a s úlevou odkládám batoh s notebookem. Pohledem letmo zavadím...

Půlkou srdce v průšvihu

Půlkou srdce v průšvihu: Kde se tady bereš? 5

„V kolik tě mám vyzvednout?“ ptá se Jaroslav a suverénně zacouvá mezi dvě auta na...

NAČÍST DALŠÍ

INZERCE

ŽHAVÉ DRBY

NÁKUPNÍ TAŠKA NA KOLEČKÁCH

Poradíte, kde koupit kvalitní nákupní tašku na ...

DÁRKY K VÁNOCŮM

Podělte se o nápady, co kupujete na Vánoce rodině a ...

KDE NAKUPUJETE MODU?

Ahojky, dámy, kde nakupujete modu? Jako já jsem prostě ...

DRBÁRNA

HORKÉ RADY

Bolest hlavy - migrény

Dobrý den, již pár let beru triptany na prevenci a ...

Domek

Dobrý den. Syn koupil hrubou stavbu a ma tam nějake ...

Bezbolestné trhání zubů

Dobrý den pane doktore, potřeboval bych spravit horní ...

PORADNA

© 2016, MeziŽenami.cz