Filmové novinky

Půlnoc v Paříži

Byla jste někdy v Paříži? Ano? A kdy naposledy? Já jsem byla v Paříži několikrát a naposledy už je to takových pěkných sedm let. Nebudu zastírat – stýská se mi po ní, stejně jako po Londýně, kde jsem nebyla roky čtyři. Obě města pro mě mají svoje specifické kouzlo.

Žánr: Komedie/Romantický/Fantasy

Režie: Woody Allen

Hrají: Rachel McAdams, Marion Cotillard, Alison Pill, Adrien Brody, Owen Wilson, Michael Sheen, Carla Bruni

Scénář: Woody Allen

Hudba: Woody Allen

 
První minuty filmu mne okamžitě přenesly do Paříže a já se snažila za doprovodu skvělé hudby poznávat a v duchu si vybavovat všechna místa, na která se kamera zatoulala. Vzpomínala jsem, kudy jsem procházela, co jsem tam zažila a jaké to bylo. A o to asi jde, vtáhnout vás do děje záběry a místy tak známými až obyčejnými, a přesto pokaždé tak kouzelnými a nevšedními.

A pak se na scéně objeví Gil (Owen Wilson) – scénarista toužící napsat velký román, co si má brát Inez (Rachel McAdams). Spolu s jejími rodiči si všichni vyjeli do Paříže, ale jen pro Gila je Paříž tím nejkrásnějším, nejromantičtějším městem na světě, kam by se po svatbě chtěl přestěhovat. Inez, stělesňující typickou Američanku, by ale nikde mimo Spojených států žít nemohla.

A tak zatímco Inez chce poslouchat, co všechno o Paříži, umění a architektuře ví její vševědoucí přechytralý známý Paul, Gil chce zažít Paříž takovou, jaká byla a je přímo v ulicích. Jednoho večera jde ona tančit s přáteli a on se jde, lehce podnapilý, sám projít noční Paříží. Úderem půlnoci se na jednom místě začínají dít neuvěřitelné věci a on se dostává do víru událostí, během kterých potkává osobnosti, jež změní jeho pohled na svůj dosavadní život. Přítomnost se prolíná s minulostí a na chvíli není jasné, jestli to je sen, nebo realita.

Nový film Woodyho Allena ukazuje, že každý alespoň jednou v životě toužíme být někým jiným a žít život na jiném místě, v jiné době, která se nám zdá být mnohem krásnější než naše uspěchaná přítomnost. Ale jak říká jedna z postav filmu: „Hledat štěstí v minulosti je iluze“.


Na konci filmu se tak vlastně vracíme na jeho začátek a říkáme si, že ta přítomnost je přeci taky krásná, jen si ji musíme umět vychutnat. A až příště pojedu do Paříže, rozhodně se tam musím projít v dešti!

Napište nám, v jakém období dějin byste chtěla nejraději žít vy a proč. Pište ke článku do komentářů, či na naší facebookové stránce. Váš názor nás zajímá!

 
Připravila: Magda
Foto: Bioscop
Zdroj: Bioscop
22. 09. 2011
 


Diskuze: příspěvků