Občas se setkávám s názorem rodičů, že se s poruchami učení nedá nic dělat, bývají přesvědčeni, že jediná pomoc dítěti spočívá v poskytnutí tolerancí ve škole. Takový přístup však může dítěti velmi uškodit.
Uvědomíme-li si, že nezanedbatelná část žáků s poruchami učení jsou děti nadprůměrně inteligentní, jejichž potenciál, bude-li využit, jim umožní nejen vystudovat vysokou školu, ale i úspěšně vykonávat rozmanitá, i velmi náročná povolání. Zastávám názor, že bychom měli všem dětem, bez ohledu na jejich nadání, poskytnout šanci využít svých možností v maximální míře, nenechat je zbytečně zažívat opakované neúspěchy a selhání, které v nich postupně budují pocity méněcennosti se všemi negativními důsledky pro ně samotné i pro společnost.
Jak tedy můžeme dětem s poruchami učení pomoci? Lze je zcela zbavit jejich obtíží? Kdo nám pomůže?
Účinnou pomocí je reedukace, tedy speciální metody práce s dítětem, rozvíjející jeho oslabené oblasti, které jsou příčinou potíží při osvojování čtení, psaní a počítání. Reedukace není doučování, reedukací rozvíjíme u dítěte oslabené funkce potřebné k úspěšnému zvládnutí čtení, psaní a počítání. Při doučování odstraňujeme výukové nedostatky. Děti se specifickými poruchami učení často potřebují obě zmíněné formy pomoci, jedna ale nemůže nahradit druhou.
Reedukace by měla probíhat přísně individuálně na základě typu, stupně závažnosti a projevů poruchy. Respektovat je třeba i osobnost dítěte. Od rodičů dětí, které ke mně často přivádí spíše zoufalství a obava z dalšího průběhu školní docházky jejich potomka než důvěra v reedukaci, se opakovaně dozvídám, že jejich chlapec či holčička na reedukaci ve škole chodili, ale že jim to nepomohlo. Mají bohužel pravdu, bývá zde ve skupině kolem deseti dětí, které sice mají většinou (pozor, ne vždy) stejnou základní diagnózu (např. jsou všichni dyslektici), ale každé z nich potřebuje jiný postup nápravy.
Někteří mohou mít totiž pravohemisférovou dyslexii (čtení je pomalé, těžkopádné, ale chybovost nebývá velká), jiní levohemisférovou dyslexii (čtou celkem plynule, někdy až překotně s velkým počtem chyb, často jim uniká obsah přečteného), u někoho se typ dyslexie nedá jednoznačně určit, část dětí má hlavní potíže ve sluchovém vnímání, někdo ve zrakovém, u dalších za jejich obtíže nejvíce může nedostatečně rozvinutá pravo-levá orientace, u jiných snížená schopnost propojení zrakového, sluchového a prostorového vnímání (tzv. intermodalita). Možností je velké množství, proto je třeba při reedukaci, má-li být úspěšná, pracovat s dítětem individuálně, začínat na úrovni, kterou bezpečně zvládá, a odtud postupovat dál, využívat tzv. multisenzorický přístup, při kterém zapojujeme co nejvíce smyslů najednou.
Osvojování slovních druhů
Některé děti se zcela zbaví svých problémů, u jiných dochází ke zlepšení, ale určité potíže zůstávají. Existuje zde mnoho faktorů, které mají vliv na celkový výsledek reedukace. Kromě osobnosti dítěte, typu a stupně poruchy, včasnosti zahájení nápravných cvičení zde hraje významnou roli úroveň spolupráce s rodiči. Velmi úspěšný program pro děti s poruchami učení DOV (dílčí oslabení výkonu) je přímo založen na každodenní práci rodiče s dítětem. Zmíněný program napravuje oslabené funkce dítěte, speciální pedagog naučí rodiče, jak mají s dítětem každý den asi deset minut cvičit.
Hlavní práce se odehrává doma, rodiče s dítětem dochází na kontroly jednou za měsíc. Zde speciální pedagog zjišťuje dosažená zlepšení a určuje další postup tréninku, naučí rodiče další cvičení, která opět každodenně doma s dítětem provádějí. I při klasických reedukačních sezeních, která většinou probíhají jedenkrát týdně, dostávají rodiče návody, jak s dítětem doma pracovat. Na základě mých zkušeností dosahují nejlepší výsledky děti, u kterých probíhá kombinace programu DOV s reedukačními sezeními uskutečňovanými jednou za týden, jejichž součástí je i (pokud je to třeba) doučování, při kterém se používá velké množství zajímavých pomůcek usnadňujících dětem osvojení probíraného učiva.
Na koho se obrátit o pomoc
Vybírejte pečlivě, jelikož kvalita speciálního pedagoga, který vede reedukaci, je důležitou podmínkou úspěšné nápravy. Celkem spolehlivým vodítkem bývá doporučení od lidí, kteří již docházejí nebo docházeli se svým potomkem na nápravu a mají s ní dobré zkušenosti. Kvalitní speciální pedagog je vybaven kromě odborných znalostí i trpělivým a vlídným přístupem k dítěti, schopností porozumět těžkostem svých klientů i jejich rodičů a uměním zaujmout a udržet pozornost dítěte.
Na závěr jsem si nechala dvě velmi důležité podmínky úspěšné nápravy. Je třeba dopřát dítěti neorganizovaný čas, který má jen pro sebe, a nezúžit náš zájem o něj jen na reedukační cvičení a školní výsledky. Bez pravidelné každodenní práce úspěchu nedosáhneme, ale přetížené, neodpočinuté dítě, stejně jako dítě nešťastné, které je přesvědčené, že rodiče zajímají pouze jeho školní výsledky a ono nemá šanci jim ničím jiným udělat radost, není schopné dostatečně zúročit sebekvalitnější reedukaci.
A ještě dodatek, buďme k zaváháním našich potomků tolerantní, také nevíme a neumíme všechno. Pro odvážné rodiče doplňovačka z učiva třetí třídy na vyjmenovaná slova:
Petr si v-fotil p-lon i p-líř mostu a vl-s na stěně bl-zké budovy. Pl-tké dno nab-zelo pohled na různé živočichy. V-děli jsme v-zu, l-na i sum-še. Jakmile hodiny odb-ly půlnoc, prav-dla přib-tá na v-v-šeném místě v-sícím na v-šni nab-la platnosti a nám přib-ly starosti. V-sutý most sl-nul svou v-škou. V-v-klaný zub v-trhl bez cav-ků.
V doplňovačce se y-ý píše v těchto slovech: vyfotil (předpona vy), pylon (nástavba mostního pilíře nesoucí závěsná lana), vlys (ozdobný pruh na stěně stavby), plytké (mělké), vyzu (mořská ryba), sumýš (mořský živočich), vyvýšeném (předpona vy a příbuzné slovo od vysoký), nabyla a přibyly (příbuzné od být), slynul (byl známý, proslulý), výškou (příbuzné od vysoký), vyviklaný (předpona vy), vytrhl (předpona vy), cavyků (okolky, průtahy).
Autor: Mgr. Markéta Plachá, speciální pedagog
