Potkat v mládí člověka, s nímž strávíme celý život, je výhra. Ne každé z nás se to však podaří, a tak máme za sebou více vztahů. Dokážete se svými bývalými vyjít nebo jste na kordy?
Vztahy, a ty partnerské zejména, jsou jako květina, o kterou je nutné neustále pečovat. A někdy ani se ani vaše starostlivost nemusí vyplatit. Takový je život. Dokážete situaci po rozchodu ustát a ještě z ní něco dobrého získat? Nebo svého bývalého nechcete v životě vidět? Možná se najdete v příbězích našich čtenářek.
Dítě jako lepidlo
„S bývalým přítelem jsme se rozešli v momentu, kdy jsem otěhotněla. Bylo to z mé strany. Prostě jsem si neuměla představit, že se budu starat o dvě děti – o to, co se mělo narodit, a pak o svého přítele. On byl a stále je pro praktický život ve dvou nepoužitelný. Ale řekněte to chlapovi,“ vypráví Marika (38 let). A dodává, že však neměla v úmyslu pálit mosty. Se svým EX se domluvila na péči o dítě. „První rok to rozdýchával, druhý se s tím smiřoval a dneska je to nejlepší tatínek pod sluncem. Dost možná i proto, že já jsem pořád sama, kdežto partner si našel novou známost. Neměl důvod žárlit,“ říká.
Někdy to chce čas
Libuše (51 let) má za sebou dvě manželství. „První manžel byl duševně nemocný, jenže já byla mladá a myslela jsem si, že síla lásky to změní. A druhý? Choval se bezvadně do té doby, než na mě získal papír. Pak už to byly jen hádky, křik a sem tam i facka. Vydržela jsem to sedm let,“ uvádí Líba.
Záhy po rozchodu nemohla vystát ani jednoho muže. S tím prvním se vztahy vylepšily až v momentu, když jí došlo, že skutečně jde o nemocného člověka. „Dnes k Erikovi poměrně často chodím na návštěvy, už je na vozíku a také má potíže s hybností. Prakticky mi vůbec s ničím nepomůže, ale to ani nečekám. Když má světlé chvilky, dokáže mě vyslechnut a poradit. A vztah s tím druhým ,vyžehlily´ děti. Nevědomky. Ony se totiž k nám oběma chovají stejně dobře. Právě přes ně jsem se po dlouhých deseti letech dokázala s manželem smířit. Došlo to v dobrém smyslu slova tak daleko, že dnes si navzájem vyjdeme vstříc, hlavně v praktických věcech,“ podotýká.
Její druhý manžel se mezitím stihl znovu oženit, rozvést a má před další svatbou. „Zažila jsem s ním dobré i zlé, tak mi můžete věřit, že jeho nastávající vůbec nezávidím,“ dokáže se už usmát Libuše.
Mnoho mužů, málo citu
O nápadníky tahle holka jako lusk nikdy neměla nouzi. „Když mě jeden přestal bavit, vyměnila jsem ho za druhého. Řečičky o zlomených srdcích mě nechávaly chladnou, život byl jeden velký mejdan,“ popisuje Anežka (45 let).
Ani dneska není sama a nemá pocit, že by snad něco prošvihla. „S přítelem se vídáme pomalu v přesně stanovených dnech, každý máme svůj byt. Děti nemám. Když potřebuju s něčím pomoc, volám bráchu nebo tátu. A když chci jít na kafe, od toho jsou kamarádky. S žádným ze svých bývalých partnerů se nestýkám. Když jsem se totiž po čase pokusila o kontakt, a to ve dvou případech, oba mě odpálkovali. Že by uražená ješitnost? V tomhle jsem asi podobná, další krok už jsem neudělala. A proč se taky shazovat,“ uvažuje Anežka.
Co byste, milé čtenářky, Anežce doporučily – nechat věci tak, jak jsou, nebo se znovu pokusit narovnat alespoň některé vztahy s bývalými partnery?
A jaké jsou vaše zkušenosti s rozchody?
Text: Marcela
Foto: iStock
8. 6. 2016
